18-Wheeler je další arkádová akce od Segy, která svého času slavila úspěch na automatech i Crazy Taxi pro PS2 se i zde nadějete naprosto identické kopie původní dreamcastové inkarnace, nebo-li pakliže jste již hráli dreamcastovou verzi, není proč se znovu těšit na její PS2 podobu, která je v bledě modrém to samé. I když majitele volantu určitě potěší skutečnost, že se s touto periferií tady konečně počítá!
18-Wheeler nabízí několik herních režimů: Arcade, Parking, Score Attack a Versus. Pro lepší ozřejmení toho, co vás zde vlastně čeká, stačí jenom říci, abyste se připravili na naprosto adrenalinové závody tahačů, které se odehrávají za obvyklého dopravního ruchu v ulicích amerických měst a na dálnicích a v nichž hraje hlavní roli čas.
Grafické a hudební zpracování hry je výborné a ani konverze neubrala nic na jeho kvalitě. Příležitostné dokreslování pozadí je nedílnou součástí i daleko proslulejších herních počinů, takže v tomto směru není moc prostoru k připomínkám. Navíc jsou cesty, na nichž se vaše vystoupení odehrává, plny interaktivního materiálu, jako jsou okolní jedoucí auta, různé bedny, sudy a panely stojící u krajnice, veřejné osvětlení, značky či v neposlední řadě samotné budovy (kam může patřit i stánek toho nejrychlejšího občerstvení, protože přijdete-li k němu za minutu po mém průjezdu vůkol, už se svého párku v rohlíku nedočkáte)! Pravda, cesta, po níž se ubírá vaše úsilí v hlavním herním režimu Arcade, je sice dopředu nalinkovaná - tady v tom smyslu, že ze silnice zpravidla není moc kam vyjet, ale díky uvedenému se zde dočkáte velice realistických scenérií, které ve vás vyvolávají téměř autentický dojem, že to skutečně mydlíte po opravdové silnici. Ostatně některé reálie, jako je most Golden Gate v San Franciscu, k tomuto pocitu vrchovatou měrou přispívají.
Dva pohledy na kamión – zezadu a z kabiny, jsou pro tento styl hraní zcela akceptovatelné, každý je přitom vhodný pro jiný typ situace, i když v kabině máte povětšinou lepší povědomí o dění na silnici – třeba i kvůli skvělé implementaci zpětného zrcátka.
V Arcade soutěžíte na každé ze štací se svým konkurentem o to, kdo dojede do cíle dříve, přičemž po cestě musíte ve vymezeném šibeničním časovém limitu stihnout ještě projet danými checkpointy, jinak okamžitě končíte a začínáte znovu od startovní čáry dané trasy. Pokud se chcete vyhnout návalu, jistě vděčně přijmete skutečnost, že se cesta na jistých místech větví, což je bezpochyby super. Vaše rychlost je determinována prvotním výběrem tahače, jakož i návěsu, ze kterého pro vás podle typu převáženého materiálu kyne jistý finanční obnos po jeho doručení do cíle. Částka se však tenčí, jak v průběhu jízdy narážíte do překážejících objektů, ale čas je drahý – tady tím pádem doslova a do písmene. Pročež využíváte viditelně indikovaných vozů, které mají jasnou vizuální nápovědu, že pokud je "trefíte", kyne vám za tento akt malý časový bonus.
Po úspěšném dokončení trati se dostavuje krátká mezihra, kde musíte svůj kamión v pohledu zpoza vozu a opět za časového limitu zaparkovat na místě určení, přičemž po srážkách s okolím (zdejší lokace jsou to dosti natěsno) vám znovu jdou nějaké peníze dolů. Až tohle dění absolvujete, v případě úspěchu se nadějete nějakého bonusu, jako je třeba skutečnost, že za srážky s bednami nebudete v Arcade už propříště nijak finančně penalizováni.
V případě 18-Wheeler se – tady zejména s volantem – jedná o velice návykovou záležitost, nicméně je tu jedno klíčové ale. Je to celé strašlivě krátké. Pět tratí pro režim Arcade, byť tyto musíte projet z jedné vody načisto (čili není tu možnost Save), není mnoho a nezabere to ani na nejvyšší obtížnost mnoho hodin herního času, což je za ty peníze poněkud ostudné. Jenom pro vaše info, Čočík kompletně dokončil hlavní režim za cca 20 minut v obtížnosti Normal.
18-Wheeler si díky jednoduchému ovládání (plyn, brzda, klakson a volba automatického či manuálního řazení) získá srdce i tohoto žánru neznalého jedince. Je pravda, že některé prvky (model střetů s ostatními objekty na vozovce) jsou v silně arkádovém duchu a navzdory síle vašeho stotunového náklaďáku byste asi spoustu momentů nerozdýchali, ale tohle není rozhodně výčitka, spíše jen konstatování faktu a obecných pravidel arkádového zápolení.
Pro názorný příklad, čeho že se nadějete: v jedné fázi vyberu alternativní cestu přes most, ze kterého poté „seskočím“ dolů a pokračuji v krasojízdě. Vidím, že v protisměru jede auto s indikací potřebného časového bonusu, střihnu to tedy jeho směrem a nedbám na zoufalé troubení „slabších“ osobáků a rozsvěcování světel vozu, na
něhož právě najíždím. Tvrdě jej smetu ze silnice, mám nyní několik sekund k dobru. Cílová páska se nezadržitelně blíží. Ve zpětném zrcátku se mihne můj konkurent, hodím tedy "myšku" do strany a vytlačím jej ze silnice a na plný knedlík dojíždím na první pozici a tím získávám nezanedbatelný finanční bonus.
Je jenom škoda, že tento motiv autoři dále nerozvedli a nejste nějak radikálněji fixováni na nutnost vydělat si co nejvíce peněz. Protože takhle vás de facto nic výrazně nemotivuje, vyjma nutnosti dojet do cíle ve vymezeném čase a v případě zisku nějakého toho vylepšení pak pasivně přijímáte daný upgrade, jehož vám tu tvůrci nabídnou. Být však ve hře cca pětkrát více tratí a na základě vašich výsledků mít vlastní možnost výběru, kterak upgradovat váš stroj, rázem by z toho bylo zajímavější představení. Nicméně lamentuji tady vlastně opětovně nad tím, že Sega pouze převedla svou dřívější automatovou podobu a nepřidala k tomu de facto žádná další hodnotná vylepšení.
K ostatním herním módům jen v krátkosti. Score Attack je divoká jízda na několik kol na vybrané trati, kde vyjma splnění celkového časového limitu (žádné checkpointy, na začátku máte jenom určený čas, který se pomalu odpočítává a do něj se pak musíte vejít, v opačném případě přicházíte o peníze za vámi přepravovaný náklad) znovu bouráte do „bonusových“ aut, představující zde tentokráte peníze navíc. Parking je o klasickém přeparkování kamiónu, do značné míry je to podobné již shora zmiňované minihře v Arcade, jenom to máte ještě o něco málo ztíženější. Inu a naposledy Versus, což je žádaná akce pro dva hráče ve splitscreenu, kteří musí na vybrané trati soutěžit o co nejvíce získaných peněz, a tady platí, že nemusí vyhrát ten, kdo projede cílem jako první (získá tím sice nějaký finanční bonus, ale na trati je spousta lepších příležitostí pro zvednutí výše vašeho konta, byť při srážkách z četnými automobily musíte vybírat vhodné typy pro váš atak, jinak přichází snížení původní ceny z přepravovaného nákladu).
Jak to tedy shrnout. Pokud máte rádi druh příjemné arkádové zábavy, jaký klasicky prezentuje např. již na PS2 trh uvedené Crazy Taxi, a nevadí vám v tomto případě žalostně krátká délka hry, jděte do toho, s volantem v rukou budete téměř jistě spokojení. Pokud však přepočítáváte poměr cena/výkon, poté se může dostavit zklamání, protože ač zde máme velice chytlavý projekt, pár hodin pro dohrání je poněkud málo. A tenhle fakt sráží dosti významně celkové hodnocení směrem dolů.
| 18 Wheeler American Pro Trucker | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
