Akčních adventur se poslední dobou rojí stále víc. Pokud odhlédneme od těch kvalitnějších, průměrné akční hře stačí ke štěstí, aby se v ní střílelo. A hodně. Příběh, postavy i různé herní mechanismy už jsou pak jen omáčkou.
Občas ale člověk potřebuje právě akční odreagovačku bez valného smyslu, a pak nastupují do řady tituly, mezi které patří i 50 Cent: BotS. Může to znít jako klišé, důležité ale není, kdo zbraň drží, ale že to kmitá. A tady to tedy opravdu kmitá.
Hra kombinuje prostředí Blízkého východu s černošským rapem, až to začíná být sranda.
50 Cent si s příběhem hlavu neláme. To si takhle náš rapper zajde k chlapíkovi, co mu dluží chechtáky za koncert, a ten mu po chvíli fyzického přemlouvání předá legendární lebku posetou diamanty, která je dle něj bezcenná. Šťastný "fifty" zamíří 
do strip-clubu, najednou se ale objeví tajemná ženština, udělá na ulici pořádný rozruch a lebku ukrade. To by ale 50 Cent nebyl pořádný gangsta, aby se za ní nevydal. A po cestě nepostřílel půlku armády a splnil horu misí, co s tou jeho vůbec nesouvisí.
A o tom to všechno je, děti. Hra pak navíc šíleně kombinuje prostředí Blízkého východu s černošským rapem a ulítlými hláškami, až to začíná být sranda. To si pak rádi hru projdete do konce, jen abyste si poslechli, co má váš parťák ve slovní zásobě či si odemkli další kousek arzenálu.
VIDEO
Herní styl nejvíc připomíná provařené kousky typu Max Payne či Mercenaries, bohužel ale bez klíčových ingrediencí, které dělaly z výše jmenovaných her něco víc. Není tu zničitelné prostředí ani filmové interaktivní střihové scény či pořádné rvačky jeden na jednoho.
Jediné, co tu najdete, je bezhlavé střílení, krytí, ještě rychlejší obměňovaní zbraní a tu a tam nějaká ta příjemná fatalitka. A hlavní hrdina hláškující jako o život. Pokud vám to stačí, budete štěstím bez sebe. Pak je tu ještě tolik oblíbený bullet-time efekt, který je tu však na rozdíl od Maxe využíván velmi zřídka, a tak si ho patřičně ani neužijete. Škoda, potenciál tu byl.
Prostředí se ničím výrazným pochlubit nemůže. Silně zavání Irákem a jediné, čím hraní prospívá, je spousta možností ke krytí. To představuje ve hře výrazný pilíř, protože bez něj by rozšrotovali raz dva. Paleta pohybů je dost široká a čítá jak střílení naslepo, tak házení granátů či chvilkové vykukování z krytu.
S interakcí s prostředím už je to o něco horší, jelikož můžete provádět akce pouze na předem určených místech. Ačkoli je tak prostředí sebotevřenější, vy budete muset kvůli centimetr vysokému kamínku obíhat půlku levelu, což je v dnešní době neuvěřitelně iritující.
Alespoň že ta palebná síla za to stojí. Zbraní je spousta a i přesto, že můžete nést pouze 4 najednou, velmi rádi si je všechny vyzkoušíte. Čas od času vždy zazvoní blízký telefon, přes který si můžete odemknout zbraně nové, upgradovat stávající, nakoupit nějaké to stylové tetování či si rozšířit seznam fatalitek. Pokud se totiž k někomu dostanete nablízko, můžete spustit dokončovák a za včasného mačkání potřebných tlačítek provede hlavní postava brutální zákrok, který nepřítele zničí. V úzkých prostorách je to k nezaplacení.
| 50 Cent aneb za koho že to hrajem? |
| Doufám, že nejsem jediný, komu černošský rap nic neříká, proto není od věci si osvětlit, kdo je vlastně hlavní postava recenzované hry. 50 Cent (nebo také Curtis James Jackson) se narodil v roce 1975 v New Yorku, po smrti své matky ve svých osmi letech začal prodávat crack pod přezdívkou Boo Boo a věnoval se boxu, rap bral pouze jako zábavu.
V roce 1997 se mu narodil syn Maraquise, což 50 Centovi změnilo pohled na svět. Nechal cracku a začal se plně věnovat rapu, ve kterém viděl zajištění budoucnosti svého syna. Proslavit se Curtisovi pomohl člen legendární skupiny Run-D.M.C. Jay Master, který se stal jeho učitelem a naučil ho vše potřebné. 50 Cent (přezdívka tehdějšího drogového bosse) ale pochopil, že potřebuje víc a ze smlouvy vycouval. Proslavil se především alby Get Rich or Die Tryin či The Massacre. |
Téměř vždy budete mít za zády parťáka, kterého si před začátkem úrovně vyberete. Parťáci jsou celkem tři, neoplývají však žádnými osobitými vlastnostmi ani se neliší v palebné síle či výdrži, namátkový výběr tedy poslouží spolehlivě. Pochvalu si ale zaslouží jejich muška a umění se krýt, na druhou stranu je umělá inteligence dost průměrná a hodněkrát vám parťáci pomohou jen tím, že se do sebe nechají trefovat, což odláká pozornost od vás. Nepřátelé chytrostí taktéž nepřekvapí a můžete být rádi za to, že se kryjí a v přesných intervalech vykukují, aby vzápětí dostali kulku mezi oči.
Průběžně narážíte na bedny a plakáty, které odemykají bonusové věci v galeriích. Jedná se o fotky, artworky, videa či nové songy do herního přehrávače, nic extra ale nehledejte.
A když už padla zmíňka o přehrávači, je to jedna z mála věcí, která člověka ve hře skutečně dostane na kolena. Hudba (koho jiného než 50 Centa) totiž hraje pořád a 
všude, dynamická změna je jí cizí a po celou dobu prostě nezklapne. Můžete tak být rádi alespoň za možnost vypnutí, po několika hodinách nepřetržitého "yo yo" vám totiž půjde pára z uší.
Synchronizace s mluveným slovem je dobrá, což už naštěstí začíná být standardem.
Vzhledem 50 Cent: BotS příjemně překvapí a jedná se o dost nadprůměrnou podívanou. Autoři nezapomněli na pokročilé efekty kouře, slunečních paprsků či stínohry a potěší i dobré animace a CG filmečky prostupující hrou. Dokonce i synchronizace s mluveným slovem je dobrá, což v dnešní době už naštěstí začíná být standardem. Občas hře chvíli trvá, než nasouká na místa všechny textury, to je ale spíše sporadické.
50 Cent: Blood on the Send je tedy příjemná akční řežba, která sice nenabízí nic nového a několika věcmi dokáže vyloženě naštvat, na druhou stranu se každý občas potřebuje vyřádit na pořádné bezmyšlenkovité akci a k tomu tato hra poslouží více než spolehlivě. Zapařte a nechte být.
