RPG má na konzole PSX mimořádně bohaté zastoupení. Podobně jako u ostatních žánrů však i tady narazíme na pokusy méně povedené. Nemohu zapomenout na neobvykle nudné akční RPG Granstream Saga či nevydařenou sérii Saga Frontier od mágů ze Squaresoftu. Nicméně právě Squaresoftu se podařilo na platformě PSX vytvořit celou řadu skvělých projektů, kde nelze nezmínit jednu úchvatnou sérii, která svým způsobem stanovila nové hranice RPG. Řeč je samozřejmě o Final Fantasy, jejíž příklad zde neuvádím jen tak pro nic za nic. V době vzniku recenzovaného Jade Cocoon se totiž o tomto titulu mluvilo jako o možném „killeru“ Final Fantasy. Jakže to nakonec dopadlo?
Ve vesnici Syrus žije zprvu obyčejný mladík jménem Levant. Jeho otec, „Cocoon master“ Riketz, před lety záhadně zmizel a jako jediná památka na něj zbyly Levantovi vzpomínky jeho matky a flétna, odznak otcova řádu. Poklidný život ve vesnici je náhle drsně narušen, neboť z blízkých lesů na osadu zaútočí zmutovaný hmyz, po jejichž ataku spousta vesničanů upadne do hlubokého kómatu. Jedinou nadějí pro jejich probuzení do života je získání léčivé byliny, o níž se někteří domnívají, že roste kdesi hluboko ve zdejších hvozdech. Tuto nebezpečnou anabázi však může podstoupit jenom Levant, který se tak po nečekaně rychlém
rituálu svého zařazení mezi „Cocoon mastery“ musí vypravit hledat onu důležitou rostlinu. Věc však není zdaleka tak jednoduchá, jak zkraje vyhlíží, a útok na vesnici je jen prologem pro mnohem závažnější události, vedoucí k závěrečnému souboji s temnotami. Příběh je určitě zajímavý, až by se dalo říci mytologický, a jeho kořeny odhalují dávno zapomenuté legendy převyprávěné stařešinou vesnice.
Hudební část hry je velmi příjemná, třebaže tu nenajdete žádné nezapomenutelné songy. Hudební pozadí tady přese všechno nemá nikdy ten příležitostně iritující podtext, vlastní všem RPG titulům (Final Fantasy nevyjímaje). Navrch je většina textových dialogů kompletně namluvena (!), což poskytuje na 32-bitech opravdu mimořádný herní prožitek. Vizuální kulisa je výtečná, renderované lokace a v nich detailně vykreslená hlavní postava či ostatní lidičkové jsou opravdu působivé. Ruku v ruce s tím však jde řada nepříjemných omezení. Tím prvním je velká nesvoboda jednání. Vaše aktivity se omezují toliko na procházení vesnice a čtyř blízkých lesních dungeonů a celé tohle adventuření vám zabere nanejvýš dvě desítky hodin pro konečné dohrání – rozhodně tedy nečekejte nic epického. Přičemž ve vesnici se pohybujete tím způsobem, že označíte příslušnou lokaci v menu a
následně se přemístíte do vybrané oblasti (dům, obchod atp.). Při procházení hlubokých lesních hvozdů jste odkázáni na postup po předem vymezených stezkách; na druhou stranu nutno říci, že se tvůrci snažili o vytvoření v rámci možností spletitého labyrintu chodeb, v němž při absenci mapy strávíte nezanedbatelné množství času zejména v případě, že tady hodláte odhalit všechna tajemství (zejména nalezení klíčů a otevření truhliček). Jak již bylo naznačeno, prostředí je renderované a nejblíže pro porozumění, jak to tady funguje, může posloužit přirovnání k Resident Evil. Systém statických kamer a ve srovnání s Resi ještě hůře navržené ovládání hlavní postavy je charakteristickým rysem Jade Cocoon. S renderovanou grafikou se občas pojí obvyklé herní aspekty špatné čitelnosti dalších cest či rozlišení interaktivního prostředí, ale vzato kolem a kolem to není nic fatálního.
Při procházení definovanými pěšinami před sebou vidíte volně se pohybující nepřátele z řad řádně zmutované fauny a flóry. Pokud se k nim dostanete příliš blízko, je vyvolán klasický kolový souboj, v němž útočíte na přeskáčku vy a váš oponent. Z vašich omezených bojových dispozic asi nebudete zrovna řičet blahem, ale vše se po krátké době o něco vylepší, brzy řeknu jak. Ještě však tolik - soubojům se mnohdy lze vyhnout: několikrát jsem např. narazil
na „roztomilé zviřátko“, které jsem v obavě, abych ho nevyrušil ze spánku, opatrně a velkým obloukem obešel. Jindy jsem vylákal svého nepřítele z úzké lesní chodbičky na palouk a tady jej pak rychle oběhl a zamířil do jím předtím strážených prostor. Protivníci mimo jiné dále rozlišují, zda-li jdete pomalu či běžíte (ve druhém případě vždy vzbudíte jejich pozornost). Pakliže v kontextu s výše uvedeným jste konečně zvědaví, na koho tady vlastně narazíte, tak rozhodně nečekejte nějaké impresivní šavlozubé tygry. Namísto toho tu běhají typy, které s trochou fantazie lze přirovnat k rozhněvanému chodícímu kbelíku či hmyzu připomínajícímu přerostlého brouka nosorožíka s přilepeným ocasem. Lepší alternativou budou jakési želvy, pestrobarevné kudlanky či některé inkarnace hlavních bossů. Takže podobně jako v Pokémonu, kde lze těžko rozlišit, zda-li se jedná o myš nebo placatého pavouka, jemuž někdo škodolibě utrhnul něco nohou (doufám, že se mi za to Pikachu nepomstí nečekaným elektrickým výbojem v okamžiku zapojování nějakého komponentu do sítě), je zdejší osazenstvo prezentováno v typicky japonském infantilně fantazijním duchu. Nu což. Ale podobnost s Pokémonem tím ani zdaleka nekončí. Je důležité říci, že v roli nového „Cocoon mastera“ Levanta máte mimořádnou dovednost své protivníky odchytit do připraveného kokonu, potom je ve vesnici řádně zpacifikovat a nakonec nasadit v častých
střetech namísto hlavní postavy. Na rozdíl od Levanta takto ochočená monstra získávají z dalších bojů zkušenosti, které se promítají do upravení jejich statusu (zvýšení útočného a obranného čísla, hodnoty života a magie atp.). Navíc můžete odchycená monstra mezi sebou dále křížit, přičemž takto vznikají zcela nové a silnější inkarnace svého druhu. Tyto obměny přinášejí vedle vylepšení standardního ataku také nové možnosti speciálních či přímo magických výpadů, pročež tak ze svých miláčků učiníte skutečné destruktivní nástroje hněvu.
Zde je nutno zmínit i velmi chvályhodný počin multiplayeru, v němž se vámi vyšlechtěná monstra mohou utkávat v připravené aréně s protivníky, které si přinesl na paměťové kartě váš kamarád, což je určitě velice pozitivní jev. Ale zpět k singleplayeru. Do soubojové fáze můžete vstoupit toliko se třemi ochočenými monstry. Bohužel však proti soupeři může stát vždy pouze jedna vybraná postava, kterou však v případě špatné volby či vysokého stupně zranění lze stáhnout a nahradit jinou. Přes jistý strategický podtext řady bojů, v němž svou úlohu hraje elementální charakteristika protivníků (voda a oheň, země a vzduch) a následné zvolení vhodného typu ataku, začíná být tato fáze už po chvíli trochu nudná, a to z několika důvodů. Ani s ochočenými kreaturami na vaší straně nejsou možnosti souboje nijak
omračující, navíc jsou často devalvovány na nutnost opakovaného používání dvou typů ataku, což je docela opruz a s ohledem na široký záběr alternativ připravení a průběhu boje v kultovním FF VII je Jade Cocoon poněkud jednoduchý. A aby tomu tvůrci dodali, vedle jinak výborné vizuální kulisy hry sáhli v případě zobrazení časté soubojové scény k vysloveně ošklivému polygonovému zpracování. Stále stejné lokace tvořící kulisu jednotlivých střetů, velice nehezky a nijak podrobně vykreslené kreatury, navrch pak opravdu bídné doprovodné efekty kouzel a fyzických ataků. Je otázkou, proč odbyli autoři tuto důležitou a častou obrazovou pasáž takovým způsobem.
Takže jaké je resumé? Jade Cocoon dobře začíná, ale mnohem hůře končí. Abych byl upřímný, vždy mne hodně mrzí, když vidím nějakou hru silně zaměřenou jedním směrem a v něm tato nedokáže nabídnout žádanou komplexnost. Škoda. Jade Cocoon má zcela jistě zajímavý náboj a variabilita křížení kreatur může leckoho na dlouhou dobu chytnout. Jenomže by tomu všemu slušela mnohem větší propracovanost. Takhle z toho máme jen slabě nadprůměrný titul, který však přes mou kritiku zaujme rozhodně více než podivná série Monster Rancher či další dříve vydané RPG od Crave Ent. se jménem Shadow Madness.
| Jade Cocoon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
