Sly 3: Honor among the Thieves

Svérázná kombinace plošinovky, Metal Gear Solidu a GTA, v hlavní roli s charismatickým kresleným mývalem čórkařem a i většími zvířaty, klapka 3!!! Akce!

Scénář a výprava
Tak dlouho se obrazně řečeno vybírají cizí kapsy, až z nich vytáhnete skutečný poklad. A informace o tom, že váš velmi zdatný prapředek nakradl hotové jmění a kde ho ukryl, to bezesporu poklad je. Problém ovšem je, že informace mají silné sklony se šířit a ze všeho nejraději se šíří směrem k těm špatným uším. A tak než se chudák Sly naděje, čerstvě objevené bohatství jeho rodiny je doslova o do písmene v obležení náruče dávného ukřivděného nepřítele rodiny, který se neštítí ničeho. Ani okrádat zloděje. Čert vem se Slyho šikovnýma rukama nějaké bohatství, ale na rodinnou čest zloději nikdo sahat nebude. Nejvyšší čas, aby zloděj okradl zloděje okrádajícího zloděje. Kam ten svět spěje?! :-)

Všechny otevřené lokace jsou ukázkovým hřištěm pro exhibici všech Slyho akrobatických dovedností.

I tu otázku položil si hroch Murray při pohledu na chromého přítele svého, želváka Bentleyho, a pod tíhou toho okamžiku rozhodl se na ni odpovědět meditací a pověšením řemesla na hřebíček. Tedy aspoň do té doby, než mu do cesty k očistě jeho duše vstoupil, resp. technicky vzato na vozíčku vjel, jeho chromý přítel Bentley a diplomaticky mu vysvětlil, že násilí pro dobrou věc JE dobrá věc. A pomoct příteli Slyovi při okrádání toho, kdo okradl jeho, TOU dobrou věcí rozhodně je, protože bez pomoci přátel se proti zkaženému Dr. M obejde asi tak, jako Danny bez svých parťáků. Murray však chápe poněkud pomaleji a proto mu je třeba v chápání názorně pomoci, což v praxi znamená zbavit Benátky zhrzeného operního pěvce, na volné noze vykonávajícího funkci tamního zločineckého bosse. Prozření Murraye ovšem jest následováno touhou ještě jednou spatřit svého guru, kterým překvapivě není jistý nejmenovaný slovenský lékař:-), ale zakrslý australský stařík, který, jak se záhy ukáže, nemá problémy s chápáním, ale pouze s technickým pokrokem. A má-li problém guru, máte jej i vy, protože jednak bez něj Murray nikam nejde a jednak se vám guru bude do party hodit. Přátelé dělají další přátele, problémy dělají další problémy a kolotoč se točí. Než se tak se Slyem dostanete zpátky k tomu, co vám právem náleží, prolítnete formou retrospektivy skoro celý svět (od Benátek přes Čínu až po Karibik), který je najednou plný potencionálních přátel ve faktické nouzi. Vy pomůžete jim, oni pomůžou vám. Struktura hry. Není jiné cesty.

Režie
Jak fanoušci mývalí trilogie již dobře vědí, heslo „není jiné cesty!“ v rámci hratelnosti bylo - po vybrání kapes GTA - druhým dílem zrušeno a díl třetí ukazuje, že pravděpodobně nadobro. Každá nová lokace tak ve hře opětovně představuje takové hodně omezené, ale přeci mini „gtačkovské“ univerzum, které si jakž tak svým kriminálním životem žije a po němž se můžete volně pohybovat. A plnit s příběhem svázané úkoly postupně v kůži všech členů vaší rozrůstající se partičky, využívajíc při tom jejich odlišných dovedností, byť je jejich využívání striktně nalajnované. Ve vedlejší roli si pak otevřené herní prostředí v každé lokaci vystřihává tu menší, tu větší vedlejší roličku centrálního hubu, z něhož tu a tam získáte na čas přístup k menším, klasicky koncipovaným levelům. Nutno dodat, že z GTA vykradené mechanismy byly vývojáři ze Sucker Punch opětovně velmi dobře naolejovány a tak v koncepci hry slušně fungují, byť jediným podstatným důsledkem jejich přítomnosti pro hratelnost je, že se k cíli můžete většinou dostat kudy chcete a libovolně si okrádáním ostatních zlodějů vydělávat na nové pohyby (plus si v něm užít pár bonusů po dohrání). Nějaké rozvázání rukou hratelnosti, umožňující kreativní přístup k řešení problémů, nečekejte.

Sly3 vychází až příliš rychle po druhém dílu.

I nový Sly nadále totiž zůstává věrný svým plošinovkovým kořenům, které nejsou návalem inspirace z cizích kapes dušeny, ale naopak umocňovány a modernizovány. Všechny otevřené lokace jsou ukázkovým hřištěm pro exhibici všech Slyho akrobatických dovedností a ani ostatní postavy nepřijdou se skákáním zkrátka, ostatně dvojitý skok umí všichni, včetně Bentleyho na vozíku:-). Jen nevysvětlitelně levitující plošiny modernisticky vystřídalo (s občasnými výjimkami) uvěřitelné prostředí se střechami, plachtami, korunami stromů, špičky komínů, okapy, provazy, ráhnovími apod., které zbavuje Slyho 3 mnoha archaismů žánru, aniž by ho však úplně vyobcovalo z jeho mantinelů. K likvidaci nepřátel hra rovněž přistupuje většinou pěkně ručně postaru, s pro sérii typicky nenuceným stealth nádechem a takové souboje s bossy jsou ukázkovými zástupci svého žánru se vším všudy. Samozřejmostí je rovněž pro žánr dnes už typická přehlídka celé řady osvěžujících miniher (nově hratelných jakž takž v multiplayeru), u kterých si krom létání s dvouplošníky, ježdění na člunech či zpívání také překvapivě nostalgicky zavzpomínáte na slovní souboje ze stařičkého Monkey Islandu. Navzdory modernizaci struktury tak Sly stejně jako předchozí díly zůstává kořeny pevně v půdě, z níž vyrostl a na rozdíl od Ratcheta a Jaka odolal mámení „jít z domu do světa“. A v současné době tak zůstává pro pravověrné fanoušky žánru prakticky jedinou volbou áčkové kvality.

A to je vše, přátelé?

Už dávno neplatí, že nejlepší plošinovky si můžou fanoušci žánru zahrát na konzolích od Big N. Zatímco GC totiž dala světu a žánru v podstatě jen ne příliš přesvědčivého Maria Sunshine, Sony zajistila PS2 (a už před tím i PSOne) celou plejádu titulů, které by byl hřích minout, protože nejenže přestavují špičky svého žánru, ale rovněž jej zvládli nemalým způsobem zmodernizovat. Mezi elitní trojku pak vedle Jak and Daxtera a prvních dvou dílů RaC, bezesporu patří každým svým dílem i série Sly Racoona. S příchodem konzolí nové generace a s přihlédnutím k tomu, kam Jak a Ratchet dokráčeli, se nicméně dostává na pořad dne otázka, jestli druhý zlatý věk žánru přece jenom není na konci s dechem. Xbox ani s Rare v zády žádnou pořádnou a kvalitní plošinovku nenabízí a v dohledné době nenabídne, GC už dalšího Maria nedostala a asi ani nedostane, no a na PS2 už zůstal žánru opravdu věrný jen Sly, který se ovšem navzdory svým kvalitám s každým dílem prodává pěkně mizerně a dost možná je třetí díl dílem posledním. A tak je nejen možné, ale i pravděpodobné, že tohle je vážně opravdu vše přátelé a s kvalitními plošinovkami se pěkně dlouho neuvidíme. Minimálně na velkých konzolích, takže fanoušci žánru pomalu hurá double jumpem přeskočit k handheldům :-).

Vizuální efekty a hudba
Ta je patrná z každičkého coulu Slyova vycellshadovaného těla, z každičkého koutu jeho virtuálního světa i z každičkého zvuku, který postřehnou vaše slechy. Sucker Punch si už od prvního dílu drží ve všech směrech nezaměnitelný rukopis a ta jejich kombinace cellshadových postaviček, rozpohybovaných komiksových bublin a detailně vykresleného kresleného prostředí padne hře stejně dokonale jako dynamická hudba a bezchybně trefné namluvení většiny postav. Všechny tyto trademarky série výborně fungují i ve třetím díle, ale proti tomu předchozímu žádné velké zlepšení v žádném z nich nečekejte, resp. nečekejte žádné. Nepočítáte-li za zlepšení nepodařený pokus autorů přenést vás pomocí ke hře dodávaných „3D“ brýlí do třetího rozměru v některých levelech. Sly3 tak vychází až příliš rychle po druhém dílu na to, aby mohl Sucker Punch z PS2 pumpnout ještě něco víc a Sly3 díky tomu vypadá i zní prakticky identicky kvalitně jako minulé mývalovo vystoupení. Někdy možná až příliš, protože máloco stylové je okoukání odolné, ale to je asi tak jediné, co lze v tomhle směru Slyovi3 vyčítat.

Oskar?

Klady a zápory

Nepopiratelný šarm a kouzlo
Překvapivě dlouhé
Spousta vkusně zakomponovaných miniher
Řada hratelných postav

V jádru stejné jako druhý díl
Od začátku do konce neměnná struktura

A ostatně až přílišná podobnost s druhým dílem je asi v jádru jediným podstatným problémem toho stávajícího. Jistě, hratelných postav je mnohem víc, miniher jakbysmet a už tak dlouhá hrací doba Slye 2 byla ještě příjemně a bez mučení prodloužena, ale kazí nám to trochu právě to jedno ale, kdákající, že „Všechno už tu holenkové v prakticky nezměněné podobě i kvalitě bylo a není to bohužel zrovna tak dávno“. Nu což, Sly3 vás sice nepřitlačí tak silně do sedaček/křesel/židlí plejádou nových nápadů a neotřelým, nikoliv však kacířským přístupem k žánru, jak to zvládly víceméně oba předchozí díly, ale i tak pro jeho vyladěné kvality a nedostatek konkurence letošní rok nejspíš neskončí jen u nominace na plošinovku roku.

Sly 3: Honor among the Thieves

Výrobce/Vydavatel	Sucker Punch/Sony
Platforma	PlayStation 2

Multiplayer:	ano
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	113 kB

Verdikt:

Je to sice druhý díl převlečený do jiného ohozu, ale protože je to i stejně kvalitní jako druhý díl a fanoušci plošinovek si letos těžko zahrají něco lepšího, tak na tom zas až tak nesejde.

Hodnocení:

80% (info)