(Michael Mlynář) John Rambo je sice v prvé řadě filmovým hrdinou, ale ve hrách se již několikrát objevil rovněž. Videohra s nenápaditým ale všeříkajícím názvem vyšla svého času pro NES a počítač MSX, přičemž se jednalo o akční plošinovku. Paradoxně se ale jednalo o hru založeném na druhém filmu. Již na šest platforem počínaje ZX Spectrem a konče Amstrad CPC vyšla hra Rambo: First Blood Part II a na rovnou desítku platforem včetně Amigy pak vyšla hra Rambo III. Když jsme nad tím ale v redakci přemýšleli, pamatujeme si na herního Rambiče v prvé řadě z coin-op automatů, kde se jednalo o velmi povedenou pseudo-3D střílečku ve stylu starého dobrého Caballa. Akorát tedy s tím rozdílem, že Rambo vedle střílení do všeho, co se na obrazovce objevilo, ještě běžel dopředu. A docela slušně si zaběhá i v aktuálním čtvrtém dílu série.
VIDEO
Přiznám se, že jsem snad v životě nenarazil na film, na který bych se těšil tím více, čím nesmlouvavější byly jeho kritiky. V případě čtvrtého Ramba se kritici předháněli ve „vtipnosti“ bonmotů a razantnosti odsudků. Na mě si ale nepřišli, protože hrdinové z dětství zkrátka nehynou, natož aby je vůbec kdo mohl jakýmkoliv způsobem zesměšnit. Rambo je prostě odjakživa o akci a jakýkoliv jiný náhled na tyto filmy je zcela nesmyslný.
Jako akce pak nový Rambo potěší více než značně. Scénář je značně prostoduchý, většina zdejších herců jsou prakticky pouze statisté, kteří se na plátně objeví jen proto, aby spektakulárně zemřeli a krev a maso tu lítají od prvních okamžiků filmu. Některé okamžiky by tak sice mohly dát slabším žaludkům zabrat, ale ve skutečnosti byly o dost drastičtější záběry k vidění před filmem v upoutávce na nějaký francouzský horor. Jednoduchost děje nevyžaduje po divákovi vyvíjet mozkovou aktivitu, což se mu daří dokonce tak dobře, že některé podivnosti a nesmysly si uvědomíte vlastně až v okamžiku, kdy čekáte před kinem na tramvaj. Na druhou stranu ale tato jednoduchost nedává ani příliš prostoru k tomu, aby tyto nesrovnalosti bylo kdovíjak fatálního rázu, až člověka napadne známé tvrzení o tom, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Pominu-li závěr filmu, který musí rozvibrovat bránici snad úplně každému, tak film stojí vlastně jen a pouze na akci. A ta vedle krvavosti disponuje slušnou kvalitou, přestože zde není možné nalézt ani nějaký náznak hlubšího taktického plánovaní a vlastně ani ničeho jiného. Prostě se tu akorát běhá a střílí. Ale v podání Syvestera Stalloneho, jenž podle záběrů z filmu pořád vypadá zatraceně dobře, to zkrátka působí dobře. Možná jen škoda, že závěrečnou akční scénu stráví Rambo prakticky celou za mířidly stacionárního těžkého kulometu, ale co už. Předtím aspoň zvládne v lese odpálit anglickou leteckou pumu ze druhé světové.
Pokud tedy máte rádi ryze akční filmy, mohu nového Ramba doporučit i s vědomím toho, že se tím v očích některých zařadím do škatulky k těm, kteří „akorát furt hrajou hry a čumí na debilní akční filmy.“ Jakousi herní terminologií bych tak čtvrtého Rambouska označil za „čistou esenci akční zábavy“ s tím, že vlastně i ten smích u některých scén, je zde zkrátka na místě. A to proto, že Rambo je klasik a nic na tom nemění ani jeho současná věkovitost.
Hodnocení: V kategorii akčních filmů 85%, jinak pochopitelně čirý nesmysl.
(Ondřej Zach) Bývalý člen Zelených Baretů, veterán z Vietnamu, bojovník z Afghánistánu vypadá přesně podle očekávání – zestárnul, zahořkl, vede osamělý život v Thajsku, kde se živí lovem ryb a chytáním hadů. Pokud jej něco opravdu obtěžuje, jsou to problémy okolního světa. Denní stereotyp mu nabourá až misionářská skupina mířící na pomoc civilistům do sousední Barmy. Ta sice cestu s menšími obtížemi zvládne, nakonec je ale zajata nemilosrdnou armádou. Rambo se na požádání reverenda zřejmě naposledy vydává do boje – tentokrát ale ne sám, ale s partou najatých žoldáků.
První, co mě trochu šokovalo, byla míra brutality. Už žádné komediální kotouly komparsistů pro čajíčky, ale naturalisticky ztvárněná destrukce lidského těla. Lidský život v Barmě nemá v podstatě žádnou cenu. To dokazují i brutální hry vojáků, kteří do rýžového pole umístí miny, vsadí si, načež nechají přeběhnout domorodce z jednoho kraje na druhý. Hlavní záporný hrdina se samozřejmě tváří ukrutně drsně, všichni ale dobře víme, že Rambo si jeho smrt nakonec náležitě vychutná.
Rambo toho příliš nenamluví a změnilo se i pojetí celé akce, která je mnohem přímočařejší. Možná škoda, že veškeré „survival“ triky v džungli se omezují na využití nevybuchlé pumy z druhé světové války. O to více je pak věnováno bitevním fázím filmu. Rambo stále velmi dobře střílí z luku, homemade mačeta také funguje a ani těžší kalibry mu nejsou cizí. Na filmu by se dalo najít mnoho ale, například proč povstalci, vybavení klasickými palnými zbraněmi včetně minometu, nezlikvidovali tábor armády sami v okamžiku, kdy se vojáci opili, ale čekali na Ramba s partou drsných žoldáků. U tohoto typu filmy jsou podobné otázky zbytečné. Rambo 4 je pro mě důstojným pokračováním o veteránovi z Vietnamu, který nepotřebuje odlehčení v podobě debilních vtípků, ani poučné mentorování diváka. Nejsou to jen vzpomínky na porevoluční desátou kopii na videu dabovanou jedním člověkem, Rambo 4 je zkrátka dobrý film staré školy a já pouze doufám, že Sylvester Stallone se na režisérském křesle brzy ujme nějaké další akčňárny.
Hodnocení: 80%
Info:
- recenze filmu na Show.cz
- záznam ve filmové databázi
A jak se film líbil vám?
