Herní průmysl, to nejsou pouze nejnovější tituly v královské grafice a využívající těch nejmodernějších technologií. Hry už si ale stačily vybudovat také slušnou historii, sahající několik desetiletí do minulosti. Zatímco ale třeba na starší filmy není neobvyklé se v televizi dívat stále znovu, je to se hrami poněkud složitější.
Zatím se nevyvinuly natolik, aby delší dobu postály na jednom technologickém stupni. Zkrátka je stále co vylepšovat, především po grafické stránce. Ale je tu i problém s jejich dostupností. Chcete-li si zahrát starší titul, zkusíte zajít do obchodu, kde možná bude ve zlevněné edici, ale spíše nikoliv. Třeba uspějete v bazaru, ale i to je spíše věc náhody. Na koho se tedy obrátit?
V souvislosti se staršími tituly, zejména pak s těmi, které ve své době zaujaly, ale přibývající roky je nekompromisně svrhly z regálů a nyní je legálně prakticky nemožné se k nim dostat, se vžil termín abandonware. Anglické sloveso „to abandon“ znamená „opustit“ či „vzdát“. Pokud bychom si to měli přeložit volněji, jedná se o hry, které byly svými výrobci či vydavateli odsunuty na vedlejší kolej a už se s nimi nepočítá. Často jsou to také tituly, jejichž tvůrci zkrachovali a už neexistují.
V herní branži je to stále nepříjemně obvyklé. Jelikož se hry neustále recyklují a stejné nápady přicházejí v lepších, pěknějších a bohužel i zjednodušenějších podáních, starší kusy zapadají. Jejich výrobci jsou přinejlepším pohlcováni velkými společnostmi a přestávají se zaměstnávat minulostí. Například již neposkytují oficiální podporu svých titulů a dále je ani nedistribuují. Pak je hra opuštěná a spadá do termínu abandonware.Ještě v devadesátých letech to neměli hráči vůbec jednoduché. Pokud sháněli starší titul, nebo co hůře – pokud se jim zničila disketa či CD s legálně zakoupenou hrou, měli šanci prakticky pouze v bazaru. V případě, že tam jejich oblíbenou hru, ale i software všeobecně, neměli, bylo to špatné. Zlom nastal až v roce 1997, kdy piráti na internet umístili k volnému stažení automatovou klasiku Pacmana. Od té doby se etablovala scéna starající se o opuštěné tituly ve snaze je zachránit pro budoucnost. Nutno však dodat, že všichni, kdo v této komunitě operují, se pohybují přinejmenším v šedé právní zóně.
Velké internetové servery s abandonware jsou v pravém slova smyslu historickými herními knihovnami, které nabízejí tisíce klasických her, k nimž by se člověk jinak dostával velmi obtížně. Například jen na Abandonia.com je k nalezení zhruba 1.100 skvělých titulů. Mezi nimi nechybí třeba někdejší hity jako Alone in the Dark či sága Quest for Glory.Najdete tu fantasticky propracované a humorné adventury, stejně jako kořeny realtimových strategií. Zapomínat bychom neměli ani na stovky menších, často obskurních her či experimentů, jichž v osmdesátých a devadesátých letech vznikala kvanta. Spousta důležitých klasik se dá bez problémů stáhnout, některé z nich však existující vydavatelé zatrhli.
A nikdo nemůže říci ani popel, jelikož na to mají pochopitelně právo, i když je diskutabilní, zda jim neprodávané hry k něčemu jsou zavřené v šuplíku. Ovšem uveřejňovat na internetu tituly, které k tomu nebyly přímo určeny (někteří vydavatelé toto svolení naopak explicitně vydají),
je prostě nelegální. Na hry se totiž vztahuje mezinárodně platný zákon o duševním dědictví, který umělecká díla chrání ještě sedmdesát let po smrti autora či autorů, k nimž se počítá každý kreativní člen týmu.
je prostě nelegální. Na hry se totiž vztahuje mezinárodně platný zákon o duševním dědictví, který umělecká díla chrání ještě sedmdesát let po smrti autora či autorů, k nimž se počítá každý kreativní člen týmu.Něco takového pochopitelně nikdo nesleduje a u her je to až na výjimky také zbytečné, jelikož většina jejich autorů stále žije, natožpak aby uplynulo sedmdesát let od jejich smrti. Příliš to nesledují ani samotné herní firmy, ovšem některé tuto pravomoc předávají na americkou organizaci ESA, jež pak s gustem podniká tažení nejen proti skutečně škodlivým P2P sítím, ale také právě proti stránkám s abandonware.
Z hlediska práva je totiž docela jedno, zda nelegálně kopírujete nový herní hit, nebo patnáct let starou klasiku, jíž už si nemůžete ani koupit. Řada výrobců ale přeci jen ukazuje určitý morální kredit a činnost fandů, jež má krom jiného osvětovou funkci, tolerují nebo aspoň ignorují. V takovém případě platí omšelé pravidlo „kde není žalobce, není ani soudce“.
Zbylé malé firmičky většinou skutečně nepodnikají žádné útoky proti abandonware. Některé, jako například Revolution Software, své starší tituly dokonce samy od sebe uvolnily. Jiné zase fandy zásobují podpůrnými emaily, které potěší. Jiná zkušenost ale panuje s velkými společnostmi typu Sierra (Activision Blizzard), EA či Nintendo. Těm se z nějakého důvodu šíření starého duševního vlastnictví nelíbí, a tak obesílají provozovatele stránek dopisy, v nichž žádají stažení downloadů. Obvykle však nepodnikají žádné právní kroky.
Abandonware tak žije ve zmíněné šedé právní zóně, kde je sice fakticky nelegální, ale jeho distribuce nepáchá žádné škody. Provozovatelé serverů se navíc nově snaží získat od autorů autorizaci, což se jim často také povede. To ovšem nikdy není definitivní, jelikož se s herními značkami a společnostmi stále obchoduje a jak už bylo řečeno – větší společnosti mají na tento fenomén spíše negativní náhled.
Dost možná to je dáno také dlouhodobým výhledem, kdy jejich manažeři přeci jen ještě mohou počítat s tím, že značku opráší a oživí. Činorodí fanoušci, kteří se abandonwarem zabývají, ale hovoří o tom, že oslovení lidé, kteří patří k vlastníkům duševního vlastnictví, často ani neví, že takové hry existují a blahosklonně dávají svolení. Trochu zmatek mají i u velkých firem. Třeba v Electronic Arts prý jednou tvrdili, že Dune 2000 byla první hrou slavné série.Komunita by ráda dala abandonware nějaký právní základ, aby si již nemusela připadat jako parta zlodějů, byť docela legitimních. Vyhlídky jsou ale spíše negativní. Ostatně v poslední době berou abandonwaru půdu pod nohama nejrůznější retro pokusy velkých firem. Ty z bohatých studnic berou své klasiky, lehce je přepracují a dávají za poplatek ke stažení na konzolových sítích, jako je Live Arcade u Xboxu 360 či Playstation Network. Přitom zjišťují, že to je při minimálních vložených nákladech slušný výdělek, hrající na nostalgickou strunu řady hráčů.
Tím se ale zároveň řeší jeden z důvodů, proč vlastně abandonware vznikl. Ty hry nebyly k dostání. A některé z nich dnes už k dispozici, byť po lehkém faceliftu, jsou. Pokud chcete být proto korektní, měli byste se nejprve porozhlédnout, zda si titul skutečně nemůžete opatřit nějakým bezúhonným způsobem a zda na něm výrobce či vydavatel stále nevydělává. Teprve poté je košer sáhnout do abandonware databází.Samozřejmě zůstává otázka provozu internetových stránek s abandonware. Ty byly původně míněny jako fanouškovské projekty a některé z nich, jako třeba Goodolddays.net, jimi také zůstaly. To znamená, že se na cizích hrách nesnaží nijak vydělávat. Ty největší weby ale objevily kouzlo reklamy a třeba Home of the Underdogs či Abandonia jí mají na svých stránkách 
požehnaně. To už by se dalo považovat za obohacování na cizí účet. Nakonec existují i vykukové, kteří se snaží za abandonware dokonce vybírat peníze!
požehnaně. To už by se dalo považovat za obohacování na cizí účet. Nakonec existují i vykukové, kteří se snaží za abandonware dokonce vybírat peníze!Každý si tak musí celou věc vyřešit se svým vlastním svědomím. Pokud si chcete být absolutně jistí, že nepácháte nic nezákonného či nelegitimního, doporučujeme freeware, tedy tituly, které byly zcela uvolněny ke stažení nebo rovnou za tímto účelem vznikají. Řada fandů napodobuje známé klasiky a někteří výrobci své legendární tituly sami zpřístupňují. K dispozici je tak třeba Grand Theft Auto, Red Alert, Beneath a Steel Sky či Betrayal at Krondor.
Zdroje: Gamestar, Gamasutra, Abandonia, Mobygames
