Rock Band 2 – chtěl bych mít kapelu ze samejch pankáčů

Známá série Rock Band se vrací s čerstvým nákladem songů a hlavně se zbrusu novým hardwarem.

Rock Band 2

Rytmické akce za poslední roky v neskutečné míře stouply v očích hráčů a umísťují se na nejvyšších příčkách v popularitě i prodejnosti. Není tedy divu, že se vývojářské společnosti snaží všemi možnými způsoby podojit dobrý nápad. Ikonami takovýchto rytmických her jsou v současnosti tituly Guitar Hero a právě Rock Band, jenž ale sklízí úspěchy spíše za velkou louží.

První díl se u nás už vcelku rozšířil a ve velké většině případů slaví úspěch – jeho pokračování už je však od října minulého roku také venku, nicméně venku pouze mezi hráči ze Spojených států.  Koncem března pak vyšla hra i v Anglii, ale se zbytkem Evropy to vypadá poněkud podivně. Každopádně zájemci nemusejí s nákupem ze zahraničí nikterak váhat.

Mimo jiné tak ve zdejší sestavě nacházíme skladby jako Eye of the Tiger, Battery, Painkiller, Psycho Killer nebo Drain You.

Jestliže se ptáte, co to ten Rock Band či Guitar Hero vůbec je, vysvětlení není nijak složité: jde o rytmickou akci, v níž hrajete na napodobeniny skutečné kytary, baskytaryy a bicích, a snažíte se brnkat/bubnovat, jak hra píská. K dispozici je samozřejmě i mikrofon, jehož fungování není o nic složitější – podle předepsaných linek měníte výšku hlasu a zpíváte text (něco jako v Singstar).

A jaký že je rozdíl mezi prvním a druhým dílem? Hlavně v přiložených nástrojích. Rozdíl je poznat například hned u bicí sestavy nebo u kytary, z nichž už tentokrát nevede žádný USB kabel, ale fungují na bázi bezdrátového připojení ke konzoli. K bicím se rovněž váže další inovace ve formě odhlučnění padů, což je způsobeno zejména přechodem na gumové podložení.

VIDEO

 

Tyto novinky však přímo souvisí s prvními a také největšími vadami na kráse hry. Je to totiž onen materiál na povrchu bicích, který se po měsíci začne různě nafukovat, sloupávat a všelijakými způsoby opotřebovávat. Základem dynamičtějšího bubnování je využívání odrazů, jichž jen velmi těžko dosáhnete na nafouknuté a téměř utržené gumě, jež chod paliček ještě zpomaluje.

Touto vadou trpí zhruba 80% procent vyrobených kusů bicích sestav – a to ještě není vše. Funkce bezdrátového připojení je totiž závislá na třech bateriích, naprosto neprakticky umístěných přímo pod místy, kde při hraní bušíte paličkami. Stává se tudíž velice často, že se uprostřed písně najednou bicí sestava začne odpojovat od USB donglu, zapojeného do konektoru v konzoli.

Musíte tedy baterie utěsňovat kartonem a kusy papíru, což ve výsledku stejně vůbec nemusí pomoct. Nám například pomohlo do bicí sestavy paličkou pořádně prásknout, z čehož dále logicky pramení první problém s nafukováním padů. Druhá verze bicí sestavy je tedy jakýsi začarovaný kruh problémů, za což může hlavně přechod na bezdrát. Paličky přiložené k bubnům jsou vyrobené z habru, jsou klasické délky a váhy, a zatím s nimi žádný problém nebyl.

Co se týče kvality přiložené kytary – u té si není moc na co stěžovat, jelikož baterie v ní nijak nezlobí a (jen pro přirovnání) je oproti kytaře z Guitar Hero 3, jež nechutně hlasitě klikala při brnkání, opravdu tichounká. Pro ty, kteří chtějí hrát i na basovou kytaru, je tu nově vydaná napodobenina, která nicméně není součásti základního obsahu balení hry. Jestliže však vlastníte kytaru k předchozímu Rock Bandu či k jakémukoliv dílu Guitar Hero, bude díky kompatibilitě fungovat také.

Teď zase něco k základně songů. V základní sestavě je přesně 84 písní od různých interpretů a různého žánru. Nečekejte ale hip-hop (asi jen Beastie Boys) nebo rap, přece jen se hra jmenuje Rock Band. Mimo jiné tak ve zdejší sestavě nacházíme skladby jako Eye of the Tiger, Battery, Painkiller, Psycho Killer nebo Drain You. Každý si však zajisté najde i tu svou oblíbenou.

Důležitým faktorem Rock Band 2 je vybalancování obtížnosti, jež byla v předchozím dílu značně nevyvážená.

Pilířem písňové základny je ale Music Store, internetový obchod s desítkami stažitelných songů a alb. Jediný háček tkví v přísloví, že zadarmo ani kuře nehrabe, takže nečekejte mnoho položek označených jako „Free“. Cena valné většiny skladeb je $1.99 (zhruba 39 korun), což není zase takové jmění, přičemž jsou k dispozici občas i zlevněné kousky za $0.99 (19 korun), kterých je ale opravdu poskrovnu.

Ještě méně je ovšem skladeb, za které se nemusí platit nic a jsou ve hře jen proto, že například ve filmu, z jehož soundtracku je ona píseň, hráli herci právě Rock Band (film The Rocker, skladba Promised Land) nebo v něm byla jakýmkoliv jiným způsobem hra zviditelněna. Kromě výběru skladeb je pak samozřejmě velmi slušná i kvalita přepisu not do herní podoby.

Co se týče herních režimů, tak pokud chcete hrát sami, je tu starý dobrý režim Solo, v němž najdete módy Tour, Quickplay a Training. Tour je z těchto režimů nejzábavnější, jelikož se v něm protloukáte skrz všechny větší světové metropole a jako typičtí rockeři začínáte od píky někde v zapadlém baru, přičemž vrcholem vaší vysněné hudební kariéry je dostat se mezi kapely držící titul Rolling Stone Rock Immortals.

Ochutnávka z tracklistu

Ace of Spades ‘08 - Motörhead
Alive – Pearl Jam
Aqualung – Jethro Tull
Carry On Wayward Son - Kansas
Chop Suey – System of a Down
Come Out and Play – The Offspring
Down with the Sickness - Disturbed
Everlong – Foo Fighters
Give it Away – Red Hot Chilli Peppers
Let There Be Rock – AC/DC
Master Exploder – Tenacious D
One Step Closer – Linkin Park
Our Truth – Lacuna Coil
Pinball Wizard – The Who
Tangled up in Blue – Bob Dylan
Testify – Rage Against the Machine
White Wedding (Part 1) – Billy Idol

K tomuto módu se pojí i převážná většina trofejí, jež jsou ve hře podstatnou motivací, proč hrát Tour dál. Mezi další aspekty Tour patří i vydělané peníze a fanoušci, oboje vám totiž pomůže k odemknutí nových skladeb.

Režim pro více hráčů je na stejné úrovni propracovanosti jako Solo mód. Obrazovka je rozdělena na části ve stejném poměru (viz. video), tudíž si nikdo nemůže stěžovat, že špatně viděl a nemohl se soustředit. V režimu rozdělené obrazovky se dá hrát i duet na dva stejné nástroje, což se hodí pro dva kytaristy, basisty, zpěváky či bubeníky.

Největší předností všech režimů je ale nakonec online mód, v němž můžete hrát Tour i všechny režimy Quickplay. Stabilita serverů je skvělá a po celou dobu testování nikdy nezakolísala. S ostatními hráči se dá snadno mluvit přes mikrofon nebo jakýkoliv jiný USB headset. Mimo to se při samotné hře zvýrazní vaše hrací plocha, tudíž vás nebude znervózňovat hraní ostatních.

Důležitým faktorem Rock Band 2 je vybalancování obtížnosti, jež byla v předchozím dílu značně nevyvážená a těžko se daly odlišit úrovně Easy a Medium, což ještě podtrhoval fakt, že úroveň Expert nebyla také zrovna nejtěžší (samozřejmě až na pár výjimek). Zde je skutečně, tak jak tvůrci slibovali, obtížnost v rovnováze a nestane se vám, že byste jeden song z dané kategorie zahráli bez problémů, a druhý byste se při té samé obtížnosti museli učit dva týdny. Obtížnost tedy rozhodně není problémem a zahrají si všichni, k čemuž může mimo jiné dopomoci i No Fail mód nebo režim Practice.

Celý bundle (kytara, bicí, mikrofon a hra) není zrovna levný, cena se pohybuje kolem 5 000 korun. Pokud však vlastníte první díl, není potřeba kupovat nový hardware a stačí samotná hra.

Srovnání s Guitar Hero: World Tour není na místě, ačkoliv ho jistě mnozí z vás čekají. Je to jako porovnávat PS3 a Xbox 360, obě konzole mají své výhody a je jen o zvyku, kterou si oblíbíte více. Podle základní sestavy songů se nemá cenu rozhodovat, protože se nakonec díky stahovatelným skladbám seznam téměř vyrovná. Bicí sestava se zdá u GH:WT lepší, nicméně to, že má místo pouhých padů navíc dva umělohmotné činely, ještě nic neznamená. Má to sice určitý vliv na pocit z hraní, ale ve výsledku na tom zase tak nesejde.