Samurai Shodown Sen je krvavou lázní v arénách

Samurajové si nikdy nebrali servítky. Když už se do něčeho pustili, létaly ruce, nohy a hlavy. A ani tentokrát tomu není jinak.

Samurai Shodown Sen

Jedenáct dílů už čítá bojovková série Samurai Shodown a stále neztrácí své fanoušky. A není jich málo. Samurai Shodown: Sen je čtvrtým dílem z této řady, který koketuje se trojrozměrným prostorem.

Ovšem přiznáváme se, že nás tentokráte využití 3D neoslnilo. Zatímco v případě kreslené 2D grafiky, kterou je série proslulá, Samurai Shodown disponoval sympatickým retrostylem, jenž měl své neodolatelné kouzlo, třetí prostor jasně odhalil, jak je po technické stránce hra průměrná a v oblasti grafiky nemůže čelit konkurenci.

Do očí vás uhodí provedení postav, které už rozhodně nemají charisma jako v dvourozměrném malovaném podání a navíc postrádají detailnost. U některých máte pocit, že tohle by mohlo hráče oslovit možná tak před pěti šesti lety, ale v současné době je to docela ostuda. Možná to z počátku nezaznamenáte, ale když se chvíli zaměříte na některé bojovníky, uvidíte, jak jsou odfláknutí.

Ruce by vývojářům neupadly, kdyby nám nabídli pár pěkných animací.

Arény jsou na tom naštěstí o stupeň lépe. Ne že by byly dovedené do posledního detailu, ale jsou líbivé, rozmanité a většinou vystihují charakter daného bojovníka, se kterým jsou spjaty. Máme tu tichou éterickou zahradu, vesničku na Divokém západě se zapadajícím sluncem, exotické městečko nebo pár přírodních scenérií. Menší výtku bychom ale směřovali k tomu, že několik bojišť je zbytečně potemnělých.

Pokud si tedy přivyknete na to, že mnoho z 24 bojovníků vypadá nemastně neslaně a zasloužili by si dalších pár desítek hodin pod rukama šikovných grafiků, zjistíte, že herní principy nejsou zrovna vybroušené a mají pár zásadních nedostatků. Ale k těm se dostaneme později.

Kromě obvyklých módů jako Survivor (přežij co nejdéle) nebo trénink, je tu příběhový mód, který se ale zase na příběh až tak nesoustředí. Je koncipován tak, jak jsme zvyklí: vyberete si jednoho z válečníků a s ním postupně porážíte umělou inteligencí ovládané protivníky, abyste se dostali k nejmocnějšímu bojovníkovi. To je běžné.

Stejně tak běžné je, že většinou mají jednotlivé postavy vlastní dějové linie. Zde to platí také, ale pouze z části. To, proč se váš hrdina pachtí po vítězství, je prezentováno velmi stroze – na začátku vás běžící text informuje, proč se do boje pouští a po těžkém zdolání všech rivalů se opět dočkáte běžícího textu, což je docela málo.

A když už se vám se zkrvavenými prsty a propoceným tričkem podaří vymlátit duši z těla posledního, kdo se vám postaví, a dočkáte se jen textu, radost vám to neudělá. Ruce by vývojářům neupadly, kdyby nám nabídli pár pěkných animací.

Mezi boji se jich několika dočkáte, ale ty, které jsou unikátní pro jednotlivé válečníky, jsou provedeny v herní grafice a navíc jde jen o párvteřinové momenty, kde většinou bojovníci pronesou pár vět a tím to hasne. A jedna animace je dokonce stejná pro všechny. Jinak řečeno, příběhový mód je okleštěný na dřeň a v podstatě vás skoro nic nemotivuje, abyste si ho prošli s více (anti)hrdiny.

Stačí jen využít dvou úderů, které má každý válečník, a je to.

Nabídka bojovníků je poměrně slušná, a jestli můžeme něco pochválit, tak to, že jsou většinou velké individuality. Někteří sice mají se samuraji pramálo společného, ale důležité je, že si pravděpodobně vybere každý. Máme tu klasické samurajské bojovníky, roniny (samuraje bez pána), zdánlivě křehké děvčice, které vás v momentě rozsekají na kusy, ale také třeba Vikinga, kovboje s puškou nebo francouzskou šlechtičnu.

Každý z nich třímá zbraň, která je v jeho bojovém stylu napevno zakomponována. Najdete tu vše od katan, až po tomahawky. Samurai Shodown je primárně zaměřený právě na boj se zbraněmi. Ale bohužel nejsou zrovna vyvážené. Například kovboj využívající pušku má velkou výhodu.

Nejedenou se nám stalo, že pokud jsme se dostali do větší vzdálenosti, začal bezhlavě pálit a než se nám podařilo dostat se do dostatečné blízkosti, abychom mu mohli pošimrat střeva čepelí, už bylo pozdě a kolo jsme prohráli. Není to ale vysloveně častý případ. Většina z postav je víceméně na použitelné úrovni, takže se s nimi dá zvítězit, ale pár je opravdu zvýhodněno a s nimi jsou bitky o poznání lehčí.

Nevyváženě působí i bojový systém. Je tu kop, dva údery a hod. To jsou základní útoky. Dále tu najdete horizontální a vertikální supersilný útok a útok neblokovatelný. Zatímco standardní útoky jsou rychle proveditelné, ale málo účinné, tak horizontální, vertikální a neblokovatelný úder jsou velmi účinné, ale jejich provedení zabere pár okamžiků a v tu chvíli jste bezbranní.

Na "papíře" to vypadá, že nejde o špatný nápad a může to fungovat, ale chybka se vloudila. Hlavně vertikální a horizontální útok vás budou svádět k tomu, abyste se spolehli hlavně na ně. Jejich vyvolání není totiž až tak pomalé, jak by asi mělo být, takže dříve nebo později bude hráč strháván k tomu, aby se naučil pracovat hlavně s těmito dvěma údery, protože s troškou šikovnosti je stačí provést třikrát až čtyřikrát a je vystaráno. Samozřejmě v závislosti na nastavení obtížnosti.

Charlotte Christine de Colde

Ženské hrdinky v bojovkách nejsou nic neobvyklého, ale málokdy narazíte na dívku, která je nacpaná v lesklé zbroji a velmi zručně se ohání kordem. Charlotte, blonďatá šlechtička z Francie umí být svůdná a nebezpečná i v těžkém brnění. Charlotte se raději než nafoukanými šlechtici obklopuje obyčejnými lidmi, a proto také cestovala po Francii. Ale stala se svědkem mnoha kalamit, které nevznikly přirozeně. Během svého pátrání po jejich příčinách se dostala až do Japonska, kde se střetla s Amakusou, který stál za temnotou, jež pohlcovala její zemi. Poté, co ho porazila, se vydala zpět domů, kde se zúčastnila Francouzské revoluce.

Charlotte patří k oblíbeným postavám ze série a jako hratelný bojovník se objevuje v mnoha dílech z jedenáctidílné série.

Takový prohřešek jistě naštve většinou vyznavačů bojovek, protože je to docela nepříjemná chyba, ale má to i své výhody. Samurai Shodown: Sen je tak hodně přístupný začínajícím hráčům, kteří spíše sázejí na zběsilé mačkání tlačítek na ovladači a nejsou zrovna vyznavači taktizovaní a práce s výhodami a nevýhodami jednotlivých postav. Stačí jen využít dvou úderů, které má každý válečník, a je to.

Zkušenější to ale zamrzí, protože postavy mají velmi slušnou nabídku komb, ovšem vrozená lidská lenost prostě většinu lidí strhne k tisknutí dvou tlačítek, místo toho, aby spoléhali na sáhodlouhé kombinace úderů, které často ve finále uberou méně zdraví než jeden horizontální/vertikální útok.

Bezpochyby jde o zklamání, jak po technické stránce, tak po herní. Skutečnou pochvalu si zaslouží hlavně rozmanitost arén a kvalitní hudba, která nabízí líbivé motivy, jinak ale hra nemá v podstatě nic pořádného nabídnout.Určitě ne protřelejšímu hráči.

Jedna věc nás sice ještě zaujala a to krvavost celé hry, kdy sekání rukou, hlav a podobně je tu docela běžné, ale to k dobré hře nestačí. Pouze k průměrné a to je docela zklamání od tak kvalitní série, jako je Samurai Shodown.