Zaklínač 2 začíná jako správné a pořádně dlouhé dobrodružství: hezky ve vězení. A hlavní hrdina Geralt je tím uvězněným, což zpočátku nedává smysl. Byl to totiž právě Geralt, kdo v minulém dílu zachránil život králi Foltestovi, a tím i říši Temeria. Jenže stezky osudu jsou nevyzpytatelné, obzvlášť ty zaklínačovy. Už v prologu, který jsme si spolu s první kapitolou vyzkoušeli, se ale dozvíte, co se vlastně stalo.
Příběh je tím nejcennějším, čím Zaklínač 2 disponuje. Nejenže navazuje na první díl a překvapivě dává odpovědi na řadu otázek, které zůstaly nezodpovězeny (mnoho z nich ale jen za předpokladu, že je budete aktivně hledat). Ale také výrazněji čerpá z díla Adrzeje Sapkowského, jenž napsal románovou předlohu. Fandové nejslavnějšího polského fantasy se tak mohou těšit na spoustu odkazů.
V neposlední řadě je příběh až nečekaně strhující, přinejmenším v úvodní části hry, která nejenže okamžitě pohltí, ale novými zjištěními neustále motivuje k dalšímu hraní. Nic na tom nemění ani příběhová rozvětvenost, která se projevuje především v řadě rozhodnutí. Ta se více než v jiných hrách vyznačují svou neměnností a vlivem na další události.
Uchopení příběhového vyprávění je netradiční. Geralta si ve vězení záhy vyzvedne šéf tajné služby krále Foltesta, kterému pak zaklínač v rámci výslechu vypráví, co se stalo a co že ho vlastně zavedlo až sem. V pěti krátkých kapitolách prologu tak zjistíte, co předcházelo ústřednímu příběhovému motivu druhého dílu.
V první kapitole se tak dostanete do vojenského tábora pod hradbami králem obléhaného hradu, do kterého královna unesla Foltestovy děti. Je zde i Geraltova věrná družka Triss, s níž si hrdina neváhá užívat.
V rámci obléhání okusíte přepracovaný bojový systém, který už se nezakládá na řetězení úderů, nýbrž přešel k akčnější formě. Zaklínače ovládáte přímo klávesami WASD, zatímco údery rozdělujete pomocí myši. Levé tlačítko donutí Geralta k rychlým, ale slabým úderů, zatímco pravým udeříte silněji, zato však pomaleji.
Komba tu sice jsou, ale zautomatizovaná. Dojde na ně tehdy, když se vám podaří více nepřerušených úderů v řadě. Obyčejné protivníky není problém překonat, obzvlášť když se zaklínač v mezičase sám léčí.
Horší to je proti obrněným nepřátelům. Zejména na vyšší obtížnost už na takové není možné vlétnout hlava nehlava, ale je třeba si pomoci krytím. Střídání útoků a krytů pak bojům přeci jen přidává na taktice, stejně jako mrštné kotouly. Vzhledem ke svižnosti akce ale k rozmýšlení nebudete mít moc času.
Bitky osvěžují rovněž kouzla. Většinu z nich fandové prvního dílu znají. Zaklínadlo Aard nepřátele odrazí, Igni vyvolá ohnivou kouli, Yrden položí past, Quen vykouzlí ochranný štít a Axii domluví nepřátelům ke krátkodobé změně stran.
Zaklínač už nesbírá zlaté, stříbrné a bronzové talentové body. K dispozici už je tradičně pouze jeden typ, který investujete buď do všeobecného výcviku, nebo do specializovaných oblastí, jako je boj s mečem, alchymie a magie.
Zatímco prolog Zaklínače 2 je velmi lineární a akční, což dobře slouží rychlému pohlcení, první kapitola už je přeci jen rozmanitější a rozvětvenější. Na čas se můžete přestat držet hlavní dějové linky a jen tak si plnit dobře zpracované vedlejší úkoly. Lze třeba zajít do hospody, kde si zahrajete v kostky, zkusíte přetlačovanou či pěstní bitku.
Autory je třeba jednoznačně pochválit za vizuální zpracování. Ne že by vyčnívalo kdovíjak technicky, spíše vykouzlí skvělou atmosféru dokreslenou až pedantskými detaily, byť jednotlivé lokality nejsou tak otevřené, jak bychom si přáli. Vylepšit by si zasloužila nepřehledná a krkolomně ovladatelná menu.
Zkušební verze Zaklínače 2 dokázala, že je na co se těšit. Polští vývojáři neměli neomezený rozpočet, a možná i proto vytvořili podle všeho nebývale kompaktní titul, který se o přízeň hráčů neuchází na první signální, ale usiluje o dlouhodobý a pevný vztah.
