Need for Speed: Most Wanted šlape po dědictví původní hry. Recenze

Na dech beroucí hru zjevně nestačí hvězdný tým vývojářů, zavedená značka ani působivá grafika. Nový díl Need for Speed: Most Wanted přesto není špatný. Jeho autoři se však zřejmě až příliš spoléhají na status rockových hvězd mezi vývojáři závodních her. A nebo dostatečně nezkoumali původní titul.

Pokud jste verzi z roku 2005 nehráli, můžete letošní díl považovat za povedený. V porovnání s novou hrou je však původní díl jasně lepší. Most Wanted 2012 nabízí poměrně zábavné závodění, ve kterém se však v sólo hře brzy opakují závody a síťová hra je chaotická. Honičky s policií navíc ztratily na atraktivitě a zamrzí také absence vizuálního tuningu.

V rukou ostřílených harcovníků

Dohled nad značkou Need for Speed letos přebralo studio Criterion Games (více o jejich roli), které stojí za sérií Burnout a vyvíjelo již Need for Speed: Hot Pursuit z roku 2010. Letošní titul Most Wanted je tedy výsledkem jejich práce, na vývoji původní hry z roku 2005 se však nepodíleli.

Prožitek z jízdy však jednoznačně zvyšuje povedená grafika a hráč jen tak nezapomene na chvíle, kdy přes sluneční světlo téměř není vidět. Mnohdy nezbývá, než řídit se výfuky ostatních aut, což je při vysokých rychlostech adrenalin. Celkový dojem ze hry však z mnoha důvodů pokulhává.

Titul zahrnuje drobnou zničitelnost prostředí. Zpravidla lze urazit různé značky, rozbít billboardy či srazit lampy.

Oproti předchůdci je titul slabší

V sólo hře i tentokrát budujete reputaci mezi účastníky ilegálních závodů. Cílem je porazit prvních deset ze seznamu nejhledanějších jezdců (most wanted). Závod s každým z nich je vždy nejprve třeba odemknout, k čemuž slouží body, podobné zkušenostnímu systému. Tyto body lze získávat závoděním, honičkami s policií i hrou po síti.

Pokud s určitým vozem v závodu skončíte na předních příčkách, můžete vylepšit jeho jízdní vlastnosti. Oproti hře z roku 2005 tu však existuje jen velmi omezená sada vylepšení, kterou je pro jednotlivé vozy třeba odemykat stále dokola.

Zlepšovat můžete například přilnavost k vozovce, akceleraci či maximální rychlost. Zcela však chybí možnost dlouhodoběji auto modernizovat, například odemykáním speciálních vylepšení pro všechny vozy.

Vždy jde jen o vítězství v pětici závodů. Ačkoliv se tedy parametry jednotlivých aut liší, vozy zdokonalujete stále stejně.

Sluneční světlo někdy dokáže znepříjemnit život. Atmosféře to ale prospívá.

Pouhým závoděním s jedním autem tak sólo hru dohrát nelze. Pro získávání potřebných bodů je totiž auta třeba často střídat. A s ohledem na chybějící vizuální úpravy to vlastně ani nemrzí. Ze hry však mizí dlouhodobá motivace k hraní.

Vždyť snaha o nejpůsobivější a nejlepší auto byla hnacím motorem mnoha dílů Need for Speed. A věřte, že neosobně ztvárněné závody s virtuálními rivaly příliš netáhnou.

Zábavná, ale zvláštní jízda

Pokud přivyknete dynamice jízdy, závodění vás pobaví. Mezi stisknutím tlačítka a reakcí auta však existuje citelné zpoždění a situace je třeba předvídat se značným předstihem. Na takové reakce si lze při souvislém hraní zvyknout, po každé delší pauze vás však vždy překvapí.

Tato kamera je pro Most Wanted jedním z největších kamenů úrazu.

Je to takový podivný mix mezi arkádovou a realistickou hratelností. Titul je v zásadě svižná arkáda a tradiční rychlá odezva by hře prospěla více. Realistické závodění má smysl zejména pro majitele volantu, se kterým lze vůz ovládat mnohem precizněji. Need for Speed: Most Wanted však má s realistickým závoděním společného jen pramálo.

Z titulu také mizí směrové šipky, které dříve závodní plochu jasně vymezovaly. Hráč tak může omylem opustit závodní trať nebo najít i lepší cestu. V praxi však na alternativní cestě spíše minete kontrolní bod a návrat znamená prohraný závod.

Honičky s policisty jen obtěžují

Na hratelnosti titulu se značně podepsala speciální kamera pro bouračky. Ta sice přináší vskutku působivé zpracování srážek, na několik vteřin však hráče zbaví ovládání. V tradičních závodech to není až tolik na obtíž. Hra totiž vozidlo umístí zpět na trať v přijatelné rychlosti.

Při honičkách s policií auto může být vizuálně velmi poškozené.

V případě honiček se strážci pořádku však auto zůstane na místě nárazu a policie vás v mezičase velmi často zatarasí. A situaci nezachrání ani efektní pohled na létající střepy, deformující se auta a vozidla rotující ve vzduchu.

V praxi to znamená, že do policejních aut již téměř nemůžete narážet. Chybí také náklaďáky s dřívím z původní hry. Jejich podvozek totiž bylo možné podjet, a zlikvidovat tak minimálně jeden pronásledující vůz. Soupeření s policií jsem se tak v letošním Most Wanted začal vyhýbat. Přitom právě tyto honičky byly mou nejoblíbenější zábavou ve verzi z roku 2005.

Chování policie je vůbec podivné. Zvítězit v honičce je možné zpravidla jen úprkem s rychlým autem. Při schovávání v postranních uličkách a na nenápadných cestách vás policie většinou objeví. A to mnohdy i mimo dohled jakéhokoliv z jejích vozů.

Honičky s policií jsou spíše otravné.

Chaotická síťová hra

Sólo hra a závodění po síti jsou zvláštně oddělené světy. Vozidla získaná v sólo části se totiž do hry více hráčů nepřenáší. Zato body získané hraním přes internet lze využít k odemykání závodů s nejhledanějšími jezdci v sólo hře.

Síťovou hru lze označit jednoduše za chaos. Hráč má jen omezené možnosti při volbě závodů. A je pro to třeba definovat jakési seznamy událostí, ve kterých volíte kýžené typy soutěžení.

Na výběr jsou tradiční závody, soupeření o nejvyšší rychlost, týmové závody a rozličné typy výzev. V těch se soupeří například o nejdelší skok. Jenže seznamy událostí ovlivní hru, pouze pokud jste jejím hostem.

Detailnost prostředí je působivá.

Titul si tedy vynucuje využití otevřeného světa. Ten je však čistokrevnému závodění spíše na obtíž. Jednotlivé závody oddělují časované přestávky, které slouží k volné jízdě a srážkám s jinými automobily.

Po uplynutí přestávky je pak vždy třeba dojet na místo dalšího závodu. A hráč tak stráví více času čekáním než samotným závoděním.

Rozporuplný zážitek

Hodnotit Need for Speed: Most Wanted je obtížné. Vizuálně je titul velmi povedený a grafika napomáhá vtáhnout do hry. V některých chvílích vás adrenalin přiková k židli, jindy vás nešťastný herní návrh téměř rozčílí.

Hře však velmi škodí absence vizuálního tuningu i velmi chabé možnosti ve vylepšování jízdních vlastností auta. Vydání hry s ohledem na drobné nedomyšlenosti působí trochu uspěchaně. Výsledná hra tak někdy baví, jindy frustruje. A to je veliká škoda.