Úžasná justiční sága pokračuje. Recenze Ace Attorney: Dual Destinies

Další díl u nás nepříliš populární značky opět boduje parádním příběhem i vtipnými postavami. A samozřejmě i tentokrát slušně potrápí mozek.

Nadešly temné časy justice. Advokáti falšují důkazy, zatímco prokurátoři se snaží dosáhnout odsouzení za každou cenu a nerozhoduje, zda jde o legální postup. A aby toho nebylo málo, někdo vyhodil soudní síň do vzduchu přímo uprostřed přelíčení. Je tedy nejvyšší čas, aby se starý mazák Phoenix Wright zvedl od klavíru kdesi v kavárně, navlékl nezaměnitelný modrý oblek, nageloval bodliny na hlavě a šel zase všecko a všecky srovnat.

Phoenix Wright: Ace Attorney - Dual Destinies

Ovšem není to lehký úkol, a tak bude potřebovat pomoc několika parťáků. V důsledku toho vlastně ani není jasné, kdo je hlavní postavou. Vedle Phoenixe zde totiž významné role hrají i jeho nová asistentka Athena a jeho "učeň" Apollo Justice.

Vedle nich se samozřejmě objeví i další postavy známé z dřívějších dílů, například prokurátor Klavier, Phoenixova adoptivní dcera Trucy a chybět samozřejmě nemůže ani Miles Edgeworth. Ten mimochodem povýšil na vrchního prokurátora a začal nosit brýle.

Fanoušky série ovšem asi trochu zklame, že řada ikonických postav se tu na scéně neobjeví. Ale na druhou stranu je třeba uznat, že velmi populárních postaviček se v této sérii objevilo už tolik, že do jedné hry by se vměstnávaly asi jen horko těžko.

Výborná je opět i stavba příběhu, kdy jednotlivé případy spolu zpočátku nemají vůbec nic společného, ale ke konci se začnou spojovat jak mezi sebou, tak částečně i s předchozími díly.

Herní koncept zůstal nezměněn. Na začátku jste tedy postaveni před případ a následně musíte obhájit křivě obviněného klienta. K tomu používáte různé důkazní předměty, které mezi přelíčeními můžete v různých lokacích i sami nacházet. Mezitím i konverzujete s lidmi, kteří jsou s případem nějak spojeni, a to všechno si ukládáte do inventáře. Poznámky a předměty pak musíte v pravý čas předložit u soudu jako důkaz, že na výpovědi svědka "něco nehraje".

Změny v hratelnosti jsou jen kosmetické, ale zrovna v tomto konkrétním případě je to jen dobře. Nová je možnost se v některých lokacích skokově otáčet, takže zatímco u dveří nenajdete nic, tak když se otočíte k oknu, můžete tam najít důležitý důkaz.

V jednotlivých dílech dostaly postupně různé postavy do vínku různé speciální schopnosti (například Apollovi začne brnět náramek), díky nimž dokážou "vytušit", že někdo něco skrývá, a na základě toho se dostat blíže pravdě. Tentokrát má Athena speciální přístroj, kterým umí odhalit emoce, které by v dané situaci neměly být na scéně.

Pak je potřeba zjistit, při kterém prohlášení zpovídaného emoce tak říkajíc nelícují, a zjistit proč. Svým způsobem to funguje jako klasické pasáže u soudu, akorát v jiném grafickém stylu. Ale i přesto je to vítané oživení mezi neustálým přepínáním kamery mezi lavicí obhajoby a obžaloby, případně soudcem. Ten je mimochodem tentokrát možná až příliš "za blbce", ale opět to ničemu nevadí.

Velmi důležitým aspektem je tradičně příběh. Ten je opět bez problémů pochopitelný i bez znalosti předchozích dílů, ale protože je to už pátý řadový díl, je více než kdy předtím dobré něco z minulosti znát. Hra vám sice vždy vysvětlí, že ta a ta postava má takovou a takovou historii s tím a tím, ale když danou osobu poznáte na první dobrou a vzpomenete si, že posledně tam vymýšlela to či ono, hned z toho máte dost slušnou radost.

To platí i pro různé "stereotypy". Athena tak hláškami místy připomíná jednu z předchozích Phoenixových asistentek a znalci série budou od začátku trnout očekáváním, kdy dojde k diskusi na téma "žebřík vs. štafle". Potěší také moment, když mladá kouzelnice Trucy začne kouzlit. Na rozdíl od běžných kouzelníků totiž místo klobouku k vytahování a schovávání věcí používá opravdu velké dámské bombarďáky.

Příjemný humor je ostatně dalším výrazným znakem celé série. Patří k tomu i promyšlený převod jmen do angličtiny, takže se tu objevuje například prokurátor Blackquill nebo pyrotechnik Ted Tonate. Nad ničím se tu asi nebudete smíchy válet po podlaze, ale když například holčina Juniper začne při zmínce o Apollovi s ruměncem na tváři štrikovat šály se srdíčky, tak se nad tím musí uchechtnout každý.

S přechodem na konzoli 3DS došlo i k jistému zlepšení technické stránky, ale pár animací navíc, jemnější kresba a delší filmečky, to není nic, o co by u značky Ace Attorney šlo, protože od začátku stojí na v podstatě statických obrázcích. Ale velmi příjemné je 3D zobrazení. Je to první hra na 3DS, kde jsem ve 3D hrál delší dobu.

I Dual Destinies tak je vynikající příběhová hra. U pěti kapitol se musí docela dost přemýšlet (na několika místech fakt ukrutně) a zároveň je příjemně vtipná a zábavná. V Evropě ovšem nevyšla v krabicové verzi, a tak v případě zájmu zamiřte do Nintendo Storu.