Vizuálně poutavá bojovka Dragon Ball Z: Battle of Z je zklamání

Po zhruba dvou letech vyšla další hra inspirovaná legendárním manga komiksem a animovanými seriály. Nabízí lákavé obrazové ztvárnění a hromadu postav, ale tvůrci si nedali příliš práce s bojovým systémem.

Dragon Ball Z: Battle of Z je bojovkou, ale ne klasickou, ve které si poměřují síly dva válečníci. Tady je v arénách mnohem více postav, konkrétně až osm. Hra je týmovou mlátičkou, proti sobě se obvykle postaví dvě skupiny po čtyřech hráčích.

Příběhový mód (i když slovo "příběhový" je trošku přehnané, děj nehraje důležitou roli) obsahuje desítky a desítky misí, které se dělí do několika linií. V každé z nich máte k dispozici jiné bojovníky. Na výběr je jich zhruba sedm desítek, což je úctyhodné číslo.

Piplání bojovníků

Postavy se vyvíjejí a jejich specifikace ovlivňujete i vy, když jim přerozdělujete karty reprezentující speciální schopnosti. Karty získáváte během hraní nebo je nakupujete. Jelikož v mnoha úrovních máte omezený výběr bojovníků, tak často budete muset přehazovat karty od jedné postavy ke druhé, což nemusíte dělat po jedné, ale i tak je nutné proklikat se hromadou menu, než se vám to podaří. Docela zdlouhavé.

Dragon Ball Z: Battle of Z

Dragon Ball Z: Battle of Z

Bojovníci se neliší pouze vzhledem a tím, jaké mají karty, ale jsou rozděleni do čtyř tříd s různou specializací. Je tak důležité si sestavit takový tým, ve kterém budou zastoupeny různé typy válečníků. Na úspěch to má výrazný vliv, není moudré to podcenit.

Hráč ovládá pouze jednoho bojovníka, ale k dispozici jsou čtyři jednoduché příkazy, které lze svým parťákům udělit. Umělá inteligence se snaží, aby vám byli nápomocní. Pokud jde o útočení na nepřátele, jsou hodně výkonní, ale problém nastane ve chvíli, kdy vás mají například oživit, to moc často neudělají.

Třicet let s Dragon Ball

Poprvé se manga komiks Dragon Ball objevil už v roce 1984 a vycházel až do roku 1995, vydáno bylo 519 kapitol ve 42 svazcích. Jako inspirace pro Dragon Ball posloužil legendární román Putování na západ (známý také jako Opičí král). Tvůrcem komiksu je Akira Toriyama. Projekt se stal natolik úspěšným, že vzniklo několik animovaných seriálů, osmnáct kreslených filmů a samozřejmě hromada různých hraček a videoher. Mimochodem, manga komiksu se prodalo zhruba 230 milionů kusů, což z něj dělá jeden z nejúspěšnějších komiksů vůbec. Není tak divu, že je Dragon Ball považován za jednu z hlavních příčin obliby mangy mimo Asii.

Dragon Ball se dočkal i několika neoficiálních hraných filmových adaptací a jedné oficiální, nazvané Dragonball: Evoluce, kterou ale kritici i diváci strhali a ne bezdůvodně, projektu se rozhodně nepodařilo zachytit kouzlo předlohy.

Velké množství bojovníků v jedné úrovni sebou nese další problém, a to častý zmatek. Dragon Ball Z: Battle of Z, stejně jako předloha, sází na efektní akci plnou energetických výbojů, výbuchů, bortících se domů a podobných lákadel pro oči. Ano, vypadá to pěkně, ale díky tomu není lehké orientovat se v dění na obrazovce a máte štěstí, když vůbec víte, kde je vaše postava. A navíc vám příliš nepomáhá ani kamera, která vždy nevolí nejvhodnější úhly.

Komplexnější bojový systém by nebyl od věci

Nepotěší náplň některých misí. Jde sice o bojovku, takže jsme nečekali velkou variabilitu, ale některé úrovně žádají, abyste v časovém limitu zlikvidovali bezejmenné nepřátelé, kteří přicházejí v mnoha vlnách. Je to otravné a nezáživné. Lépe jsou na tom mise, kde poměřujete síly s jiným čtyřčlenným týmem nebo s gigantickými bytostmi. To už vyžaduje určitou dávku taktizování.

Dragon Ball Z: Battle of Z

Nepříliš oslnivý je bojový systém. K fyzickým útokům slouží jediné tlačítko, které stačí mačkat a postava sama provádí kombinace úderů, další tlačítko zajišťuje vysílání energetických výbojů a poté narazíte ještě na další dvě tlačítka sloužící k letu. Najdete tu i speciální útoky, ale je jich relativně málo. Často se tak vaše aktivita zvrhne v mačkání dvou ovládacích prvků v nahodilém pořadí a to není zrovna zábavné, alespoň ne pro ty, kteří žádají více než jen zběsilé bušení do ovladače.

Ale to, že se sází na jednoduché herní mechanismy, neznamená, že není hra náročná. Naopak, narazíte na úrovně, které jsou překvapivě obtížné.

Jak jsme upozornili, do určitých misí můžete brát jen předem určené bojovníky, a pokud jste s nimi předtím příliš nehráli, mají nízkou úroveň a dříve, než se nadějete, leží na zemi a objeví se upozornění, že jste prohráli. Opravdu "radostné" je to ve chvíli, kdy úroveň trvá dvacet minut. Několikrát opakovat tak dlouhé mise není zrovna legrace.

Dragon Ball Z nabízí i módy pro více hráčů, které se liší podmínkami. Najdete tu kooperační režim, všichni proti všem a několik dalších módů, ale všechny mají jedno společné. Je možné hrát pouze skrze internet, u jedné konzole ne. A to je u bojovky větší než malý problém.

Vypadá to pěkně, hraje se hůře

Tvůrci se rozhodli pro cel-shadeovou grafiku, která se k tomu typu projektů hodí a díky spoustě efektů vypadá titul opravdu pěkně. Arény jsou navrženy dobře, dostatečně se od sebe liší, nabízejí hromadu zničitelných prvků, pěkně rozanimovaní jsou i bojovníci, vizuálně je projekt zvládnutý.

Ale chtělo to, aby se vývojáři soustředili i na herní mechanismy, ty jsou zbytečně přímočaré a díky tomu je titul místy nezáživný. Projekt je dostupný pro Xbox 360, Playstation 3 a Playstation Vita.