Pokud tomu tak je, jeho talent nespočívá v režírování filmů. Boll je dost možná zručný podnikatel, který se naschvál snaží maximalizovat negativní publicitu.
Ostatně posuďte sami. Snímek Alone in the Dark z roku 2005 získal na serveru IMDB uživatelská hodnocení okolo 23 %, BloodRayne z téhož roku si polepšil na 28 %, o dva roky později bylo možné spatřit Postal s hodnocením 44 % a v roce 2008 proběhla premiéra filmu Far Cry, který uživatelé hodnotí 31 %. Většina jeho snímků nedosáhne ani na skóre 50 %.
Podle nepotvrzených informací převažují filmy, které peníze jen prodělávají. Například rozpočet pro snímek In the Name of the King: A Dungeon Siege Tale vyšel na 60 milionů dolarů a příjmy nedosáhly ani čtvrtiny. Přesto Boll o sedm let později točí další a další filmy.
V minulosti k tomu údajně sloužila skulina v německých filmových zákonech, kterou Boll jako rodilý Němec mohl využívat. Úlevy na daních pro točení snímků existují v řadě zemí. Německo ale bylo až překvapivě benevolentní.
Umožňovalo totiž točit prakticky kdekoliv. Žádný německý štáb, žádná vytvořená pracovní místa, žádné záběry propagující zemi. Existuje proto teorie, podle které investory pro Bollovy filmy byli bohatí Němci se snahou ušetřit na daních.
Při příjmech nad 250 tisíc euro ročně se totiž v Německu platí 45% daň. Lidé s výnosy většími než zhruba 6,5 milionu korun tak téměř polovinu odevzdají státu. Pokud však v minulosti investovali do filmu, mohli to zcela odepsat z daní a peníze zaplatili jen ze zisku.
V souvislosti s tím se hovoří o pronajímání licence. Předpokládejme, že Boll získá 60 milionů od člověka, který je odepíše na daních. Daná osoba se tím stane majitelem filmových práv a ty za 50 milionů pronajme zpět Bollově produkční společnosti.
Film je prodělečný a investor z něj proto daně neplatí, za deset milionů přitom získal možnost odečíst šestkrát tolik. A filmaři si z transakce odnesou těch deset milionů jako rozpočet.
To jsou pochopitelně teorie, které je obtížné ověřit. Vysvětlovaly by však, jak je možné točit neustále tolik braku. Boll by v tom případě z negativní publicity profitoval.
O úspěch filmů by pochopitelně neměl zájem a vysvětlovalo by to, proč natočí tři až čtyři filmy za rok.
Při takovém tempu kvalitní snímek vznikne jen těžko, může to však být více než povedená továrna na peníze.
Schopný podnikatel, nebo pomatený blázen?
Bollovy filmy většina lidí nesnáší. Herní adaptace s původní značkou zpravidla mají jen pramálo společného. Sám Boll se ostatně objevil ve filmu Postal, kde po zásahu do rozkroku pronese: „Nesnáším videohry“ a zemře. Zdánlivě satirický moment tak dost možná věrně odráží realitu.
Co všechno Uwe Boll podělal?V dřívějším textu jsme nabídli přehled Bollových filmů vycházejících z filmové licence. Text objasňuje, čím hry původně byly a co z toho vzniklo za snímky (přehledový článek). |
Jeho díla jsou hodnocena bídně a nevzbuzují u diváků citelný zájem. Režisér přesto zvládá shánět stále větší rozpočty a v některých jeho filmech se objevují i ostřílení herci.
Boll přitom získal „ocenění“ od Golden Raspberry Awards za nejhorší kariéru ve filmovém průmyslu a sám se zároveň nazval jediným géniem „v tomhle zkurv***m odvětví“. Jedním dechem pak za idioty označil úspěšné režiséry Michaela Baye a Eliho Rotha.
V Bollově případě se skutečně nezdá, že by režisér toužil po natočení kvalitního snímku. Například scenáristka Guinevere Turnerová spolupráci na Bloodrayne popsala tak, že jí říčný Boll volal kvůli dvoutýdennímu zpoždění a označoval ji za zpropadenou lhářku. Svého manažera proto poprosila, aby jí Boll už nikdy nevolal. Děj přesto o týden později dopsala a Boll z něj byl nadšený.
Bloodrayne 2 film
Bloodrayne film
Říkal tehdy: „Je to skvělé, zítra začínáme točit.“ Scenáristka přitom text vnímala jako pracovní verzi, kterou by společně časem mohli opracovat do něčeho kvalitního. Boll však děj bez námitky přijal a podle Turnerové nakonec 80 % změnil.
Jako režisér je možná bez talentu, Bollovou silnou stránkou je však nakažlivý entuziasmus. Své projekty se nebojí přirovnávat k velkolepým dílům. Při popisování Name of the King například hovořil o inspiraci ve Statečném srdci, Gladiátorovi a Pánovi prstenů. A ačkoliv snímek od lidí získal hodnocení 3,8 z deseti, vznikly pro něj ještě další dvě pokračování.
Zdá se také, že jako producent dbá na smlouvy, uzávěrky a pověst mezi štábem. Z čistě pracovního pohledu si tak povětšinou uchovává čistý štít. Filmy jsou pro něj zkrátka zdroj obživy a na jakékoliv snahy o umělecké dílo je v Bollově případě lepší zapomenout.
Uwe Boll
Není však zcela vyloučené, že se celý článek mýlí. Existuje totiž ještě jedna horší varianta. A to, že Boll na filmech až tolik nevydělává a jeho prohlášení jsou myšlená smrtelně vážně. V takovém případě režisér není génius, ale pomatenec. Znamenalo by to, že mu chybí alespoň špetka sebereflexe.
Raději bych ale věřil tomu, že jeho nedávná reakce na selhání komunitního financování byla jen promyšleným marketingovým tahem. Prohlásit následující větu totiž jinak může jen chorý mozek: „Díky té hrstce, co podpořila Rampage 3. Zbytek může jít o****t svoje matky, a to včetně Kickstarteru a všech idiotů, co mě k téhle kok****ě přemluvili.“ (čtěte více)
