RECENZE: Horor Stasis děsí brutálními pokusy na lidech

Nenápadná adventura Stasis přináší příjemný závan starých dobrých časů. Poznáte v něm sice spoustu povedených her, takže vypadá jako ubohá vykrádačka. Ale výborně se pobavíte.

Stasis je další z úspěšných projektů vzniklých díky komunitnímu financování. Fanoušci tradičních point’n’click adventur přispěli na vývoj více než 130 000 dolarů (přes tři miliony korun) a nyní, vcelku překvapivě bez obvyklých odkladů, dostávají přesně to, co jim bylo slíbeno. Tedy poctivou, staromilskou, seshora viděnou a děsuplnou sci-fi adventuru.

Dead Space pro chudé

Po spuštění hry dostanete pocit, jako byste se vrátili o nějakých 20 let dozadu. Citlivější povahy a fandové Sanitaria možná ukápnou i nějakou tu slzičku. Ani si nedokážu vzpomenout, kdy jsem naposled u hry viděl poctivé předrenderované intro. Sice se v něm prakticky nic nestane, ovšem i tak pořádně navnadí.

Stasis

Samotná hra je na tom o poznání hůře. Ne, že by snad byla úplně ošklivá, ale kvůli nízkému rozlišení a stále stejným kulisám se rychle okouká. Co taky vymýšlet na opuštěném korábu letícím vesmírem, že?

Autoři od začátku útočí na nostalgické vzpomínání a celý Stasis je vlastně jen slepencem tisíckrát viděných klišé. Odškrtávejte si se mnou:

• Hlavní hrdina s amnézii? Máme.
• Záchrana milované ženy? Rovnou dvakrát.
• Tajemný hlas ve vysílačce? Ale jistě!
• Mrtvoly, které před smrtí neměly na práci nic lepšího, než si psát deníček? No jéje.
• Pokusy na lidech? Mimozemští paraziti? Šílení vědci? Zmutovaná lidská troska, jež vás prosí o vysvobození z nekonečného utrpení? Ano, ano, ano a ještě jednou ano!

Dead Space, Vetřelci, Sanitarium, Symptom Pandorum, Orion Conspiracy a vůbec každé další povedené béčko posledních 20 let sloužilo autorům za zdroj inspirace. Což není tak úplně výtka, protože přes to všechno příběh drží pohromadě sám o sobě. Jen se nedokážu zbavit dojmu, že si vývojáři uvolnění z pout velkého investora mohli dovolit větší dávku osobitosti.

Stará škola jen na první pohled

O to víc zarážející je, že pod tou stylově ošoupanou slupkou nalezneme v podstatě moderní hru. Kdo by čekal, že nálepka „old school point’n’click adventura“ představuje naditý inventář, stovky možných kombinací, zapeklité puzzly a rozvětvené dialogy, mohl by být nakonec nehezky zaskočen. Tedy alespoň já jsem byl, protože jsem celou hrou projel prakticky bez zákysu.

Na každé obrazovce je předmětů jen pár, těch aktivních pak naprosté minimum. I kdyby bylo někdy potřeba využívat systém „všechno na všechno“, nebyl by to větší problém. Jediný potenciální zdroj problémů je nutnost správného načasování některých akcí, což v neúspěšném případě skončí smrtí hlavního hrdiny a loadingem. Mimochodem za smrti se odemykají achievementy a jsou často nápaditě brutální.

Nakonec je to stejně jen na vás, jestli výsledek budete vnímat jako poctu zapomenutým legendám, nebo prvoplánovou vykrádačku. Já se bavil výborně.