Akrobacii původně nikdo nezamýšlel
Speciální typy pohybu ve střílečkách mají svůj původ v klasické sérii Quake. Její fyzikální model totiž počítá s určitou rychlostí kroku a při souběžném úkroku do strany a pohybu myši v rozmezí devadesáti stupňů bylo možné rychlost zvyšovat.
Takových chyb v prvním dílu Quake bylo možné objevit více a soutěživá scéna jich hojně využívala. Tvůrce je proto do druhého i třetího dílu zahrnul jako herní prvek a řada titulů se v nich inspirovala.
Například série Unreal nabídla alternativu v podobě úskoků, které v pozdějších dílech bylo možné větvit do složitých kombinací. Komplexní pohybové možnosti se pak pro celý subžánr stříleček staly jedním z nepostradatelných prvků.
Jako příklady lze uvést parkourový pohyb v Brink, dvojité skoky v Titanfall či „lyžování“ z kopců v Tribes. Poslední zmiňované ostatně vzniklo taktéž jako chyba. Vývojáři se však rozhodli prvek ponechat a stal se jedním z poznávacích znaků série.
Kombo útoky v bojovkách
Dnes si lze jen těžko představit bojovou hru, ve které by nebylo možné útoky větvit do mocných kombinací. Prvek se poprvé objevil ve Street Figtheru II, kde ho však autoři neplánovali.
Producent titulu Noritaka Funamizu přesto chybu odhalil ještě během testování. Zjistil tehdy, že animaci útoku lze přerušit a můžete na ni navázat dalším výpadem.
Postup nicméně považoval za příliš obtížný a rozhodl se ho ve hře nechat jako skrytou funkci. Netrvalo však dlouho a náruživí fanoušci díky kombo útokům začali drtit méně zkušené hráče.
Novější verze Street Fighteru tak začaly zobrazovat počet zřetězených útoků a speciální kombinace se staly jednou z nejdůležitějších dovedností při účasti v turnajích.
Například série Tekken svou herní náplň na komplexních kombinacích postavila. Leckdo si možná vzpomene na zápasníka Kinga z Tekkenu 3, který mohl nepřítele uchopit do vražedného sevření a díky dalším X specifickým kombinacím ho na půl minuty vůbec nepustil z rukou.
Street Fighter V
Vraždění spřátelených jednotek
Žánr inspirovaný titulem Defense of the Ancients dnes patří mezi ty nejpopulárnější. Jeho oblibu nastartovala stejnojmenná modifikace pro Wacraft 3, kde bylo díky nastavení původní hry možné útočit i na své počítačem ovládané jednotky.
Lidé techniku začali využívat, aby zamezili nepřátelským hráčům v získávání zkušeností a zlata. Prvek vznikl jako chyba, autoři se ho však rozhodli ponechat a upravili jeho dynamiku. Zatímco zprvu zcela eliminoval získávání zkušenostních bodů, po aktualizaci jich nepřítel získal alespoň polovinu.
V praxi mechanismus funguje tak, že je klíčové, kdo počítačem ovládané jednotce uštědří poslední ránu. Pokud je to někdo z nepřátelského týmu, získá zlato a společně se spoluhráči podělí o zkušenosti.
V opačném případě se nepřátelé mohou rozloučit se zlatem a získají jen část zkušeností.
Prvek je možné objevit i v oficiálním pokračování DOTA 2, které je v současné době nejhranějším titulem v rámci platformy Steam. Koncept navíc převzala řada her, která se v DOTĚ inspirovala. V největší konkurenci v podobě League of Legends však chybí.
Základní mapa pro Defense of the Ancients z modifikace pro Warcraft 3
DOTA 2
Speciální kombinace kláves Konami Code
Konami Code je pojem, který přesahuje videohry. Podařilo se mu prorazit i do populární kultury, a zapracovaný tak byl například i do webové stránky sportovní televize EPSN. Tam díky němu po obrazovce začali pobíhat jednorožci.
Ale to už předbíháme. Konami Code vznikl jako berlička pro programátora Kazuhisu Hashimota, který převáděl hru Gradius z arkádového kabinetu na konzoli Nintendo Entertainment System. Gradius byl totiž pekelně obtížný titul a Hashimoto ho musel kvůli hledání chyb projít celý.
Do testovací verze tak zabudoval speciální sekvenci kláves, díky které získal rozličná vylepšení, a měl tak šanci Gradius dohrát. Hashimoto však prvek z finální verze zapomněl odstranit a ten se později proslavil jako Konami Code.
Konami Code
Konami je totiž jméno vydavatelství, které titul publikovalo a kód později zapracovalo do řady dalších her. Kromě toho odemyká bonusy a speciální prvky i v titulech vývojářů, kteří pro Konami nikdy nepracovali.
Kód funguje například v Xbox verzi střílečky Half-Life 2 a jeho zadáním se před vámi objeví lékárnička. V tanečním titulu Just Dance 3 sekvencí pro změnu odemknete dodatečnou choreografii pro skladbu Barbara Streisand od Duck Sauce a v Resident Evil 2 díky kódu získáte neomezený počet nábojů.
Chyba umožnila i vznik čtvrté nejprodávanější série
Čtyři nejprodávanější videoherní série jsou Mario, Super Mario, Pokémon a Grand Theft Auto. A právě poslední zmiňovaná začínala jako titul, který vydavatelství chtělo zrušit.
Projekt původně nesl název Race’n’Chase a ani po několika letech vývoje nepůsobil perspektivně. Testeři herní náplň označovali za unavující a titul sužovala také řada problémů technického rázu.
První díl série Grand Theft Auto
Původně to byla závodní hra v otevřeném světe, ve které jste plnili mise za policii či padouchy. Počin se přikláněl spíše k realističtějšímu pojetí a hráče jednoduše nebavil.
Programátor pak při úpravách policii omylem nastavil jako příliš agresivní. Strážci zákona se proto hráče snažili za každou cenu zastavit. Bourali do jeho vozu a sráželi ho jako chodce.
A právě plnění misí v otevřeném světě se pak stalo hlavní náplní série, která inspirovala mnoho dalších značek.
Grand Theft Auto dnes
Zvyšující se obtížnost úrovní
S narůstajícím výkonem počítačů vývojáři musejí zápolit se stále menším množstvím technologických omezení. V sedmdesátých letech však situace byla dramaticky odlišná a dynamicky rostoucí obtížnost ve Space Invaders tak svou existenci započala neplánovaně.
Autor hry Tomohiro Nishikado tehdy pomáhal navrhovat i hardware pro arkádový kabinet, na kterém původní verze titulu běžela. Snažil se tím zvýšit výpočetní výkon tak, aby svou vizi mohl realizovat.
Ve Space Invaders máte za úkol odrazit hordu mimozemských útočníků, kteří se po obrazovce sesouvají dolů. Ani sestavení hardwaru šitého hře přímo na míru však nestačilo pro optimální pohyb. Ve výsledku tak titul zrychloval se snižujícím se počtem protivníků.
Čím méně jich bylo, tím méně byla hra náročná na výkon a posledních několik nepřátel se již pohybovalo zuřivým tempem.
Nishikado však pochopil, že tato vlastnost hře přidává na atraktivnosti a rozhodl se Space Invaders neměnit. To se nakonec stalo inspirací pro řadu arkádových her a podobně elegantní zvyšování obtížnosti návrháři využívají dodnes.
