Nemám rád Ubisoft za to, v jakém stavu poslední dobou vydává hry a jakým způsobem přistupuje takříkajíc k rodinnému stříbru. Jejich nestabilní digitální distribuci Uplay jsem odinstaloval z počítače a zaklínal se, že zpět už nikdy nesmí. Jenže člověk míní, život mění.
Nechci říci, že jsem si vytáhl Černého Petra, přesto, když na mě shodou několika okolností zbylo testování betaverze The Division, nic moc jsem neočekával. Nakonec jsem ve hře přes víkend strávil více než deset hodin. A byť jsem vypozoroval několik případných zádrhelů, v březnu to vidím na pár dní volna, abych se mohl do New Yorku zdevastovaného smrtelným virem plně ponořit.
The Division (beta)
Když na mě po spuštění vyskočila hláška, že můj obstarožní herní počítač nesplňuje minimální požadavky, už jsem to málem odpískal. Hry od Ubisoftu se totiž obvykle potýkají s mizernou optimalizací, kterou řeší až patche po vydání. Právě proto jsem byl velmi mile překvapen, že se hra plynule hýbala i na střední detaily a v podstatě se nezadrhla ani při pořizování videí. Beta dokonce ani jednou nespadla. Fakt.
Tři týdny po epidemii
Ve hře kvůli spoilerům chybí začátek, v betaverzi začínám na čtvrté úrovni se základní výbavou. Pobíhám po ulicích zdevastovaného města, zkáza je patrná na každém kroku. Také díky měnícímu se počasí je atmosféra dokonalá, byť rekvizity občas působí až příliš staticky. Například autům můžu s viditelnými následky prostřílet kola, dveře i skla, ale je zřejmé, že vozy se ze svého místa nehnou ani o píď. Po ulicích se potulují lidé, vzorce jejich chování však někdy působí jako chyba Matrixu: až příliš se opakují.
The Division (beta)
Hra však exceluje svým pojetím, nejblíže má asi ke konkurenčnímu Destiny. Herní svět je otevřený, bez nahrávacích obrazovek, přičemž potulovat se v něm můžete jako vlk samotář nebo až s dalšími třemi parťáky. V tomto režimu se odehrávají příběhové mise, vedlejší mise či náhodné události.
Některé mise ovšem vyžadují ostatní hráče. Můžete hrát s kamarády, nebo necháte na hře, aby vám přiřadila parťáky. Jsou to předem dané instance, tedy scénáře, které probíhají vždy stejným způsobem a po jejich absolvování na vás čeká odměna. Poslední částí je takzvaná temná zóna, což je část města, v níž neplatí žádná pravidla. Bojují v ní agenti mezi sebou.
Co je tedy The Divison?
Je to hra v otevřením světě, střílečka a stejným dílem i hra na hrdiny. Ubisoftu se podařily dvě věci. Přestřelky, založené na krytí se za překážkami, jsou velmi zábavné a zároveň mi při honbě za lepšími předměty nevadí (podobně jako v Diablu) opakování totožných scénářů. Navíc už beta naznačila, že za stejnou postavu půjde hrát různými způsoby.
Jsem si vědom toho, že videa, v nichž hráč vysype do oponenta celý zásobník a on je na půlce životů, nepůsobí realisticky, ale tohle je asi největší nedorozumění. The Division je hra na hrdiny, která klade důraz na výbavu a která se hraje jako taktická střílečka. Funguje to i obráceně. Když jsem se na úrovni osm (maximum v betaverzi) vrátil do zóny pro hráče na čtvrté úrovni, abych splnil zapomenutý vedlejší úkol, nepřátele jsem vyřídil i bez krytí Rambo stylem.
The Division (beta)
V podobném duchu se nese i pojetí umělé inteligence nepřátel. Když proti čtyřem týpkům, kteří se schovávají za překážkami a v ruce mají palné zbraně, vyběhne v kamikaze stylu týpek s baseballovou pálkou, působí to nerealisticky. Říkáte si, kdo tahle nemehla s IQ 70 programoval. Jenže ve hře to má svojí logiku. Kamikaze týpek vyžaduje soustředěnou palbu více členů týmu, jinak vám zatopí. Musíte tak měnit svoje pozice a počítejte s tím, že občas je zkrátka třeba se stáhnout. Nepřátelé na druhou stranu umějí používat granáty a nadbíhat, takže zabetonovat se na jedné pozici není možné.
Hra na hrdiny se vším všudy
Styl hraní ovlivní volba zbraní a dovedností. Můžete se třeba ujmout role probíječe, nebo situaci spíše kontrolovat zpovzdálí. Přepínání zbraní se spíše nevyhnete. Když se vám například nepřátelé dostanou až příliš na tělo, vyplatí se vytáhnout brokovnici.
The Division (beta)
Co se dovedností týče, dělí se na tři kategorie (léčení, technologie, obrana). V betě lze namapovat pouze dvě dovednosti ze čtyř dostupných, v plné verzi půjdou tři z dvanácti. Nejpoužívanější je v betě jednoznačně léčení, které lze aplikovat jak na sebe, tak na spoluhráče. Každou dovednost přitom půjde ještě modifikovat. V plné verzi se navíc objeví talenty a perky, takže možností bude habaděj.
Motorem hry je samozřejmě honba za lepší výbavou. Hledáte lepší zbraně, vesty, rukavice, pouzdra na pistole a další. Liší se i předměty na stejných úrovních. Někdy stojíte před volbou, zda zvýšit palebnou sílu, nebo naopak nakopnout počet životů a sílu dovedností. Důležité jsou i sekundární vlastnosti, které zvýší například odolnost proti šokům či proti krvácení.
Betaverze na mě působí, že v rámci PvE (player vs. environment) Ubisoft ví, co dělá. Přestřelky vypadají jak z hollywoodského akčňáku a baví. Těžko ovšem zatím soudit, co se vyklube z PvP (player vs. player).
Pozor na zrádce
Část Manhattanu označována jako Dark Zone je vyhrazená bitvám mezi hráči. Bacha si musíte dávat nejenom na členy nepřátelských frakcí, ale i hráče. Stačí, abyste vystřelili na na druhého agenta a stává se z vás zloduch. Vaše pozice je jasně označena na minimapě a všichni vám půjdou po krku. Po vypršení tří minut se zloduch opět promění v agenta.
The Division (beta)
Trik je v tom, že předměty získané v temné zóně si nemůžete jen tak odnést. Funguje to tak, že na určitých místech vystřelíte světlici a za devadesát sekund přiletí vrtulník. Do něj předměty umístíte. Jenže světlici samozřejmě vidí i zloduchové, kteří se vás budou snažit o výbavu připravit. Není asi třeba říkat, že nejvíce bojů se odehrává právě v místech extrakce a nejvíce se umírá v okamžiku, když už máte předměty skoro naložené.
Nad temnou zónou visí asi nejvíce otazníků. Herní mechanismy jsou snadno zneužitelné, na fórech se objevují případy cheatování a hacků. Prozatím není zřejmé, jestli vývojáři ponechají temnou zónu svému osudu, tedy jako místo, v němž skutečně neplatí žádná pravidla s rizikem frustrujícího zážitku, nebo zda se uchýlí k regulacím ve prospěch přístupnosti. Cheatování je samozřejmě nepřijatelné v každém případě.
Mělo by zaznít, že místo je navrženo pro hraní v malém týmu. Jako vlk samotář sice můžete obstát, připravte se však na řadu frustrujících momentů. Například zastřelíte počítačem ovládané oponenty, seberete výbavu a bum, někdo vás zezadu sejme. Jenže než se oživíte a doběhnete zpět, většinou už se zloduch proměnil opět v agenta. Při hraní v týmu tak je větší šance, že vás kolegové stihnou pomstít a vezmou si výbavu zpět. Prozatím je také problém, že se z vás stane agent v podstatě omylem, například během větších přestřelek nebo kvůli zásahu granátem. Také ti, kteří si zvolí jako dovednost léčení, jsou citelně zvýhodněni.
Co bude dál?
Nebudu zastírat, že betaverze mě i přes všechna možná rizika nadchla a plnou verzi si nenechám ujít. Příběhové pozadí a herní mytologie působí robustně. Například první sezóna televizního seriálu Fear the Walking Dead vykreslila apokalypsu tak, že zatímco svět se pomalu nořil do chaosu, systém se pokoušel fungovat ve svých zajetých kolejích až do samotného konce civilizace. V The Divison rozloží společnost smrtící virus za pět dní. Doufejme, že i podání bude stát za to.
The Division (beta)
Kromě temné zóny vidím riziko ještě ve způsobu, jakým chtějí vývojáři o hru pečovat a jaký bude end-game. Ubisoft už stihl odhalit Season Pass, tedy dodatečný obsah, jenž vydá v průběhu roku. Season Pass zahrnuje tři rozšíření (Underground, Survival, Last Stand), která zpřístupní „nový obsah, výbavu a hratelnost“. Pokud bude nová výbava lepší než to, co seženou hráči na maximální úrovni ve stávající hře, přijdou mi tři placená rozšíření během roku moc. Pokud ne, může být problém sehnat parťáky. Znamená to také, že se bez Season Passu nedočkám rozuzlení příběhu? Ubisoft totiž prodává standardní verzi a pak verzi Gold, která obsahuje kromě hry ještě Season Pass a brokovnici s upilovanou hlavní. Gold verze přitom stojí přes dva tisíce korun.
