„Jako malý kluk jsem si Liberec strašně zamiloval,“ říká Garand, který se v pátek představí na střeše předělané karosy společně se svým producentem Kenny Roughem nebo legendami hip hopu Indy a Wichem.
Snažíte se rapem něco sdělit? A pokud ano, co je to?
Já vypisuju všechno, co žiju, co mě tíží, nebo jednoduše, co v danou chvíli chci. Posluchači si v tom pak hledají sami. Necítím se jako mentor, ale lidi mě často tak berou.
Red Bull Tour Bus 2016Liberec 24. června 2016  Harmonogram: 20.10 Indy a Wich + LA4 v doprovodu Champion Sound 21.00 Paulie Garand & Kenny Rough v doprovodu Champion Sound 22.00 After party v Golf Baru |
Jaký u sebe pozorujete vývoj? Dá se říct, kam se svojí tvorbou míříte, na co se zaměřujete?
Stále se snažím rozvíjet se technicky. Spousta lidí to ani nepozná, ale měním přístupy například v projevu. I když jsem vyrostl na určitém spektru rap music, hudba se stále vyvíjí a je třeba sledovat novinky, aby se interpret nezačal recyklovat. Stále to jsem já, ale hledám nové směry.
Jste známý liberecký patriot. K tomu odkazuje i nejnovější píseň L. B. C. a s ní spojený klip. O co v ní jde?
Je to zpověď sama sobě a zároveň syrová oslava města. I když vnímám jeho úskalí a kulturní nerozmanitost, stále se k němu vracím. Jako malý kluk jsem si Liberec strašně zamiloval. Ať už to bylo kvůli rodině nebo místům, kam mě brala babička s dědou, zakotvil jsem tady dost pevně. Nejspíš to nebude navěky, ale na „kotlinu snů“ nedám dopustit.
Přestal jste být tedy k Liberci kritický, jak tomu bylo ještě v Pavučině lží, známém protestsongu?
Pavučina lží nebyl agitační song, kterým jsem chtěl vehementně bušit na brány radnice. Byla to pocta architektovi Karlu Hubáčkovi se štiplavým společenským podtextem. Nechtěl jsem rozpoutávat válku. Jen poukázat na to, co mi vadí, a hudba je pro to odjakživa geniální prostředek.
Jak na Liberec pohlížíte teď?
Stále stejně. I přes to, jak ho zbožňuju, je mi líto spousty věcí. To, co v mym záběru vnímám negativně, je úpadek návštěvnosti v klubech. Jak budovat kulturu, když lidi nechodějí podporovat umělce? Nakonec jsou vlastně ještě všichni naštvaný, že se tady vůbec něco děje. Dál to je samozřejmě přebytek obchodních domů, které zejí prázdnotou. To už je ale ohraný příběh. Na druhou stranu jsem ale třeba rád, že moje nejoblíbenější čtvrť Lidové sady státe vzkvétá a udržuje si svojí tvář.
Nerozlučnou dvojici tvoříte s parťákem Kenny Roughem. Jak funguje spolupráce?
Fungujeme spoustu let a beru ho v podstatě jako bráchu. Máme k hudbě i práci na ní podobný pedantský přístup, sledujeme dění a jsme ambiciózní, takže ruku v ruce s trpělivostí jsme vybudovali poměrně bytelný arsenál, na kterém můžeme stavět.
Jako má Jaromír Jágr svoji Hokejovou rodinu, vy máte La Familiu. Tak alespoň označujete ve svých písních určitou skupinu lidí. Kdo to je?
Je to kruh nejbližších lidí. Je to jako mince, která má dvě strany. Na jedný je moje rodina v čele se štramáckym dědou a na druhý je parta kámošů a známých, který mi pomáhají a drží se mnou.
Pro koho je vaše hudba určená?
Mám tu výhodu, že i když hudbu nekalkuluju a dělám ji jen tak, jak já chci, dostává se mezi docela dost velký spektrum lidí. Na posledním křtu desky Boomerang jsem byl nadšený, jak moc multigenerační publikum se sešlo. Mojí hudbu poslouchají jak děti, středoškoláci, vysokoškoláci, tak i mámy od rodin a starší pánové. Jsem rád za tu pestrost a to, že s ní lidi rostou.
Teď s Red Bull Tour Busem objíždíte republiku. Co si pod tím představit?
Stavte se dnes na libereckém náměstí a uvidíte. Tenhle projekt je naprosto speciální, a to v mnoha ohledech. Stage stojí na střeše vyladěný karosy, která funguje zároveň jako pojízdný pódium i backstage. Vstup na tyto akce je zdarma a přináší to netradiční kulturní zážitek.
Už jste první města navštívil. Jaké to bylo?
Navštívili jsme Olomouc a Brno a bylo to něco neskutečného. Morava je v rámci podpory umělců nejlepší v republice, takže bylo plné náměstí lidí a skvělá atmosféra. Doufám ale, že se Liberec nedá zahanbit a ukáže nám, kdo je tady doma.
