RECENZE: Ambiciózní ReCore je jen tuctová střílečka, zachraňují ji roboti

Teraformace vzdálené planety Far Eden dopadla tragicky. I po dvou stech letech je to těžko obyvatelná hrouda plná písčitých dun. Dá se na ní nalézt alespoň zrnko zábavy?

ReCore vypadá na první pohled hodně zajímavě. Hlavně pro hráče, kteří holdují sci-fi. V hlavní roli se představuje sympatická hrdinka Rey, která na písčité planetě Jakku sbírá harampádí. Pardon, jde vlastně o Joule Adams na planetě Far Eden. Podobnost s postavou ze Star Wars je velká, povědomé jsou i reálie, ve kterých se pohybuje. Ale tím veškerá podobnost s Hvězdnými válkami končí.

ReCore není plagiát, a i když nejde o explozi originality, je příběh právě tím, co vás hned zpočátku chytne a u hry vás nějakou dobu udrží. Jestli až do konce, záleží na tom, co od ní očekáváte. Story o poslední naději lidstva na nehostinné planetě je však poutavá.

Akce na první místě

Hra mátla vzhledem, ale nakonec se z ní vyklubala frenetická akce. Joule pálí z automatické pušky tuny olova do nepřátelských robotů, kterými se to na Far Eden jenom hemží. Plecháči na ni útočí ve sparťanských barvách. Respektive každý v jedné z nich. ReCore totiž využívá hodně retro, či chcete-li na plnou hubu zastaralý systém likvidace nepřátel podle barevného rozlišení. Kromě neutrální bílé pálíte červené, žluté a modré střely. Ty jsou nejvíce efektivní, pokud jimi trefíte roboty příslušné barvy.

ReCore

Volba probíhá rychle přes digitální kříž. To je však trochu anti-Xbox. Stačí se podívat, jakou barvu mají tlačítka X, Y a B na ovladači Xboxu One a hned vám bude jasné proč. Přestřelky jsou hodně líté, rychlé a adrenalinové. A taky stereotypní. Budete pálit ostošest, uskakovat a uhýbat pomocí trysek v teniskách. A to je vlastně téměř vše.

Jediným originálním prvkem při soubojích je vytahování jádra z robota. Jde však o tak otravný prvek, že bychom se bez něj obešli. Hlavně v pozdějších fázích hry nám lezl krkem. Po oslabení štítů robotů z nich můžete vytáhnout jejich jádro a přijít si na více zkušeností.

Kdo za hrou stojí?

Za vývojem ReCore stojí studio Armature, které založili odpadlíci z Retro Studios. Tito pánové se proslavili Nintendo sérií Metroid Prime, ale ve svém vlastním vývojářském studiu se doposud věnovali konverzím a reedicím titulů jiných autorů. ReCore je tak jejich opravdu prvním titulem. Nestojí za ním však sami. Sekundovalo jim studio Comcept, jež založila legenda z Capcomu Keiji Inafune. Tento pán stojí za zrodem takových herních klasik, jakými jsou Mega Man, Onimusha nebo Dead Rising.

V praxi se však akorát s robotem přetahujete jako o lano při hraní na hřišti mateřské školky. Zmáčknete pravou páčkou a poté za ni taháte. Někdy to vyjde, jinde ne. O bojích s bossy raději nemluvě, to je stále ta samá rutina. Vytahování jader je navíc mnohem náročnější. Jde tedy o ještě větší opruz. Tím, kdo boje opravdu obzvláštňují a dělají z nich alespoň na chvilku něco zajímavého, jsou vaši robotičtí společníci. Během vašeho dobrodružství se k vám přidají hned tři.

Ty, robot

Tím prvním je Mack, věrný robopes, který si, co se roztomilostí týče, nezadá ani s droidy ze Star Wars. Využijete ho při soubojích, ve kterých ochotně poslouchá vaše rozkazy. Stejně dobře ale vyčenichá a ze země vyhrabe důležité předměty. Seth vás zase dostane tam, kam byste se jinak nedostali. Umí totiž jezdit po kolejích, což se bude hodit při nejednom kvapném útěku.

ReCore

ReCore

Největší a nejsilnější Duncan je pak mistr boje, nepřátele lisuje na plech a navíc zbourá všechny nalomené skály s prasklinami. Ve hře však narazíte na mnoho dalších spřízněných i znepřátelených plecháčů. Za zmínku stojí roztomilý a miniaturní Violet, díky němuž se budete moci urychleně pohybovat po celé mapě.

Všechny roboty si lze vylepšit ze získaných součástek a udělat z nich ještě nebezpečnější a silnější doprovod. Sbírání harampádí kolem sebe se tak vyplatí. Akce není to jediné, co vás v ReCore čeká. S pomocí dvojitého skoku a trysek v botách si budete snažit užít si i hopsací pasáže, které nejsou vyložený průšvih, ale nic světoborného také ne. Jsou hodně jednotvárné, docela obtížné a často působí neohrabaným designem. Ostatně jako celá hra.

ReCore

ReCore připomíná svým obsahem i zpracováním spíše hru pro úplně první Xbox s grafikou pozdější generace her na Xbox 360. Není to úplný průšvih, nebudeme ho úplně shazovat, ale tohle je fakt. Mezi Azurikem, Blinxem, Brute Force a dalšími Xbox exkluzivitami z let kolem roku 2002 až 2003 by se ReCore vyjímal, dneska je ale zastaralý.

Radioaktivní okraje písčitého světa

Svět Far Eden je na první pohled pěkný a vtahuje atmosférou. Jenže po pár hodinách hraní vám bude jasné, že kromě písku, dun, skal a sem tam nějaké robotické stavby na nic jiného nenarazíte. Dungeony jsou oproti tomu jednotvárně vypadající jeskyně, v nichž jasně září krystaly, ale to je opět vše.

V podstatě se pohybujete jen mezi dvěma druhy prostředí. Svět sice není úplně malý a lineární, ale co se rozlehlosti týče, hrám s otevřeným světem konkurovat nemůže. Až příliš často narazíte u okrajů světa na radiaci, která vám zabrání v pohybu dál. Tak alespoň, že to nejsou neviditelné bariéry, že?

ReCore

ReCore

Co jsme viděli PC verzi, je vážně ostudou, jak dopadla ta pro Xbox One. Na grafiku si stěžovat sice nebudeme, ale o kdovíjaký zázrak nejde. Z dálky vypadá vše majestátně, ale při přiblížení nejsou textury nic extra a při pohybu doskakují. Ani animace nepůsobí propracovaně, ale vem to čert. Průšvih je, že se hra hýbe jako želva. Běží ve 30 snímcích za vteřinu, ale ani tento framerate si většinou stejně nedokáže udržet. Vzhledem k tomu, jak hra vypadá, nejde o nic jiného, než špatnou optimalizaci.

Vedlejší mise

ReCore je plný vedlejších dungeonů, ve kterých můžete získat potřebné součástky a udělat ze svého doprovodu ještě silnější roboty. Tyto skryté kobky jsou umístěné po celé planetě Far Eden a dělí se na tři kategorie. V té nejčastější budete zabíjet hordy po sobě útočících nepřátel. Dojde ale i na hopsací dungeony, v nichž se budete snažit hopsat jako Mario, ale častěji budete spíše skřípat zuby nad jejich neohrabaným zpracováním. Poslední jsou věnované jednoduchým hádankám, které vás alespoň rozptýlí od jinak víceméně stereotypního obsahu hry. Díky za ně.

Aby toho nebylo málo, kromě toho, že se hra trhá, občas zamrzne nadobro. A to stále není to nejhorší. Tím jsou i více než minutové nahrávací časy. Takhle dlouho jsme nečekali a nenadávali od dob Just Cause 3. Než se ReCore nahraje, můžete si večer vyčistit zuby. Ráno si zase můžete připravit snídani.

ReCore má alespoň obstojný soundtrack. Ten hru vytahuje z bahnitého písku při výrazných momentech a podtrhuje zajímavý příběh. Jinak je ale tato hra jasným důkazem promarněného potenciálu. Měla na víc, ale její hnací motor se zasekl po písečné bouři. Ani dobrý příběh a několik zajímavých nápadů hru nezachrání před průměrným zpracováním a celou řadou technických neduhů. Alespoň, že se ReCore neprodává za plnou cenu. To je jediná omluva.