Mezi takové lidi patří také muž vystupující pod přezdívkou DrDarkStryfe, který odhaloval například data i principy slevových akcí a zveřejňoval své zkušenosti s nevydanými hrami.
Po letech prohlásil, že hlavní motivací pro úniky byla bídně placená a stereotypní práce. Věří proto, že dokud tyto pozice budou existovat, budou se na internetu objevovat i informace, které by veřejnosti dostupné být neměly.
DrDarkStryfe totiž strávil patnáct let jako prodavač ve společnosti Toys “R” Us, která se zaměřuje především na dětské hračky.
Kromě toho však její katalog čítá i videohry, které čas od času nabízela v akci jedna plus jedna zdarma. A právě zveřejňováním příspěvků o připravovaných akcích DrDarkStryfe s úniky informací začal.
Nejprve zveřejňoval jejich data, později začal přidávat principy zvýhodněných nabídek a triky, jak z nich získat co nejvíce. Například koupit hru, kterou po dvou týdnech zajdete vrátit za plnou cenu a vyměníte ji za titul, který jste doopravdy chtěli. Jenže vám ta druhá zdarma zůstane.
Steven Ulakovich známý spíše jako DrDarkStryfe si kvalitně odváděnou prací během let vysloužil řadu povýšení a s nimi kromě pracovních povinností narůstalo i množství informací, ke kterým měl přístup.
Informace o plánované slevové akci
Když se Ulakovich nabažil krátké popularity, kterou mu vždy přineslo zveřejnění informací o příští slevové akci, následoval další krok. Začal hrát ještě nevydané tituly a zveřejňoval z nich své zážitky.
Toys “R” Us totiž dostávalo hry alespoň několik dní před vydáním, takže si je Ulakovich mohl potají odnést domů a do obchodu je ještě před zahájením prodeje vrátit. Využíval primitivní metodu, jak médium s hrou z obalu vytáhnout aniž by ho poškodil. Zároveň do něj vložil bankovky v ceně titulu.
Nechtěl si totiž připadat jako zloděj, ale svůdnému vábení internetové popularity také nedokázal odolat. Jakmile se hra objevila na pultech obchodu, oficiálně si jednu kopii koupil a vyměnil ji za otevřené balení. Toys “R” Us díky tomu nevznikaly finanční újmy a Ulakovich zároveň mohl pokračovat ve zveřejňování informací.
Navíc se na něj v roce 2007 usmálo štěstí. Den před začátkem jeho delší dovolené totiž do obchodu doputovaly kopie střílečky Halo 3 pro Xbox 360. Stalo se tak jedenáct dní před vydáním, což byla nadstandardně dlouhá doba.
Postřehy z hraní Halo 3
Ulakovich si však doposud domů odnášel především hry pro PlayStation 2 a tituly určené pro Xbox 360 využívaly odlišné obaly. Vložit do něj peníze proto bez viditelného poškození nebylo možné. Odnést si hru domů proto představovalo větší riziko a bylo i hůře morálně obhajitelné.
Přesto však touha po dočasné slávě zvítězila a Ulakovich si titul vzal. Dohrát Halo 3 trvalo osm hodin a Ulakovichov pak obratem sepsal své dojmy, které zveřejnil na diskusním fóru serveru IGN.
Nakonec se celá situace zvrhla a jeho příspěvek lidi zaplavily dotazy. A když se Ulakovichovi nedařilo odpovídat dostatečně rychle, vedlo to řadu lidí k nejapným reakcím. Ulakovichov tak raději na čas z internetu zmizel a do diskuse se vrátil teprve, když se situace alespoň trochu uklidnila.
Následoval pak detailnější rozbor hry i uživatelská recenze. Jakmile ale hra vyšla, zájem lidí o Ulakovichovy informace opadl. Ulakovich se navíc rozhodl, že to bylo naposledy, kdy informace na internetu zveřejnil předčasně.
Nakonec tedy i navzdory riskování vyvázl bez úhony. Kdyby ho však jako zdroj úniků odhalili, dostal by v práci výpověď. Jeden manažer ho dokonce s otázkou konfrontoval, neměl však dostatek důkazů. Z vyvozování následků tak sešlo.
Ulakovichovu zpověď zveřejnil server Kotaku.
