Pestrobarevný 3D svět Super Mario Odyssey jsem otestoval prostřednictvím dvou dostupných a nutno říci, že i velmi odlišných úrovní. Na všech stanovištích šlo hrát pouze pomocí Joy-conů, aby tvůrci demonstrovali, že využít lze i pohybové ovládání. Házení Mariova klobouku jen drobným pohybem zápěstí mi přijde intuitivní, ale znáte to, tlačítka jsou zkrátka tlačítka.
Nintendo Post E3 Event - nové figurky Amiibo
Nintendo Post E3 Event - Super Mario Odyssey
Jako první jsem vyzkoušel úroveň v poušti. Hra mě prostřednictvím cedule záhy informuje o novém herním mechanismu, a to již zmíněném házecím klobouku, který se jmenuje Cappy. Cappy, jenž se vrací jako bumerang, se hodí k očekávaným aktivitám jako k útokům na nepřátele či k rozbíjení bedýnek. K tomu si ovšem ještě přidejte aktivaci různých prvků v herním světě či dočasné ovládnutí mysli nepřítele.
Super Mario Odyssey
Super Mario Odyssey
Cappy se tak stává přirozenou součástí hraní stejně jako hopsání po plošinkách. Chvilku mi trvalo, než jsem se naladil na to, že některé situace lze řešit i jinak. Třeba střela z kanonu mi velmi znesnadňuje skákání po pohyblivých plošinkách nad propastí. Když letěla přímo na mě, snažil jsem se uskočit. Ale není třeba. Stačí ve vhodný okamžik hodit Cappyho a střelu zasáhnout, čímž se sám proměním v onu střelu, se kterou pak doletím na druhou stranu propasti.
Super Mario Odyssey
V této úrovni se krásně prolnulo staré s novým, respektive 3D svět s tím 2D. Na určených místech jsem vlezl do ikonického zeleného potrubí ve zdi, čímž jsem ztratil onen třetí rozměr a hezky postaru hopsal ve 2D. Je fajn si připomenout, jak to všechno začalo, ale mnohem důležitější je, že mě tímto tvůrci pořád drželi v napětí, co bude následovat (tedy ne tak úplně, protože při čekání ve frontě jsem onen level viděl celý dvakrát, ale něco jiného je ho pak nakonec hrát, než se jen dívat). Záchytné body jsou řešeny klasicky přes vlajky, takže v případě chyby není nutné celou úroveň opakovat.
Vzhůru do města
Druhá testovaná úroveň se odehrává ve městě, respektive jeho části, a tady více vynikne povaha otevřeného světa. Na ulicích vidím chodce, po silnicích jezdí auta a není problém naskočit třeba na skútr a svézt se. Iluzi fungujícího města se navodit nepodařilo, ale to zřejmě ani nebyl účel.
Super Mario Odyssey
Super Mario Odyssey
V této úrovni musím najít hudebníky a nakonec v koncertním sálu nahodit elektřinu. To znamená spoustu toho hopsání, a to nejenom na zemi, v budovách, ale hlavně pěkně po střechách. Zmáčknu například tlačítko, objeví se klikatá cesta mezi dvěma střechami, která po chvilce zmizí. Když to nezvládnu a spadnu, nic se neděje, trestem je to, že se musím znovu na původní střechu vydrápat.
I tady přišel na řadu Cappy. V každém světě je třeba najít měsíce (Power Moons), pomocí nichž se zpřístupní další úrovně. Jeden byl ukrytý na miniaturní dráze s autíčkem na dálkové ovládání. Jak ho získat? Jednoduše, pomocí Cappyho jsem ovládl pána, který stál vedle s vysílačkou a pomocí auta měsíc vyzvedl. Prima byla i podzemní část s otočnými prvky v bludišti.
Super Mario Odyssey
Super Mario Odyssey je sice ve 3D, ale hraje se jako klasický Mario. Je barevný, hravý a zábavný. Nápad s kloboukem do celkové povahy série dobře zapadl, takže pokud budou i další úrovně a světy něčím překvapovat jako tyto dva v ukázkách, mají se majitelé Switche koncem října hodně na co těšit.
