Virtuální realita je od samých počátků spojována především s hrami a zábavou obecně. Představa toho, že se do digitálního prostoru můžeme ponořit a nechat se jím zcela pohltit, jistě nenechá žádného hráče lhostejným. Jenže jak to mají ostatní lidé? O využití VR pro účely třeba vzdělávání, marketingu nebo komunikace toho bylo napsáno spoustu. Člověk se jen může domnívat, jaké plány má Facebook s Oculus Riftem, když za něj neváhal zaplatit dvě miliardy dolarů. Tipuji, že to nejspíš nebylo jen kvůli tomu, že by chtěl Mark Zuckerberg vydělávat na střelbě po digitálních monstrech.
Virtuální realita HTC Vive
Výsledky průzkumu, který si nechala zpracovat organizace sdružující vývojáře pro virtuální realitu, mě proto poměrně překvapily. Celkem 78 % ze skupiny více než 600 dotázaných vývojářů totiž odpovědělo, že výsledky jejich aktuální práce spadají do kategorie „hry a zábava“. Až s velikým odstupem následují výukový software či „přenášení zážitků“. Tímto termínem (v originále „branded experience“) se myslí všechny ty předváděčky interiérů aut či prohlídek hotelových pokojů na dálku, o nichž tak často slyšíme.
Vzhledem k tomu, že hlavní platformy dneška, ať už se bavíme o HTC VIVE, Oculus Rift nebo PS VR, jsou prodávány primárně jako herní doplňky, to asi není vyloženě šokující zjištění. Je ale příjemné vidět, že hry stojí na počátku nové technologické revoluce.
A co vy? Zkoušeli jste někdy ve virtuální realitě něco jiného než hrát hry nebo sledovat porno?
