Krejčíř sem byl přesunut na základě odhalení připravovaného útěku jeho osoby z předchozího zařízení, velké věznice Kgosi Mampuru II v hlavním městě Pretorii. Krejčíř ovšem není v Kokstadu poprvé, věděl, do čeho jde. Proto si tak hlasitě stěžuje.
Jak už bylo zmíněno, věznice C Max v Kokstadu v provincii Kwazulu Natal (200 km od nejbližšího velkého města Pietermaritzburgu) s kapacitou 1 440 zločinců platí za nejpřísněji střeženou, a tudíž vězni nejméně preferovanou. Jsou zde umístěni pachatelé nejtěžších zločinů a notoričtí útěkáři z jiných věznic.
Z věznice C Max se zatím podařilo prchnout pouze jednomu zločinci. Stalo se tak v roce 2006 a tím expertem byl Annanias Mathe, který chytře použil vazelínu, aby lépe proklouzl. Sice tím vešel do dějin kriminalistiky, ale jinak to byla celkem zbytečná iniciativa. Sotva se totiž stihl od vazelíny očistit a dva týdny pobýt na svobodě, dopadla ho opět nesmlouvavá ruka zákona.
A jak se vězňům v C Max žije? Věznice byla speciálně navržena tak, aby byla „živým peklem“ pro nejnebezpečnější vězně, označované za neschopné nápravy. Jedná se o největší věznici tohoto druhu na světě. Vězení se skládá z 24 dvoupatrových bytových jednotek. Každá ubytovací jednotka má 60 vězňů. K dispozici je také cvičební dvůr pro každých 10 vězňů.
Kromě bytových jednotek má i následující jednotky: vstupní, návštěvní, nemocnici, předintegrační a administrativní úsek.
Jde o co nejsofistikovanější mix systémů bariérového i detekčního zabezpečení, ale detaily se z pochopitelných důvodů nezveřejňují. Všechny dveře, kamery, bezpečnostní detekční plot a vnitřní subsystémy v zařízení jsou řízeny jedním inteligentním elektronickým systémem.
Zařízení má také dvě pozinkovaná bezpečnostní obvodová ohrazení, která mají délku dva kilometry. Ploty jsou od sebe vzdáleny šest metrů, kamery jsou rozmístěny každých 50 metrů a vše je monitorováno pomocí systému detekovaného drátu a detekce zkratu. Kamerový systém má uzavřený televizní okruh (CCTV – Closed Circuit Television). Přístupy jsou řízeny pomocí digitálních a biometrických kódů. A v neposlední řadě jsou všude pneumatické posuvné dveře.
Vězni tráví 23 hodin denně o samotě. Mají velmi omezené návštěvy, žádný fyzický kontakt s příbuznými, žádné stříhání nebo holení po celé měsíce a extrémně omezené vystavení dennímu světlu a velmi omezené cvičení.
Vězni, kteří Kokstadem prošli, si stěžovali i na to, že neměli přístup ke studiu, vzdělávacím zařízením nebo rehabilitačním kurzům, které by je připravily pro jejich integraci zpět do společnosti.
Stravovací režim se zjistit nepodařilo. Ale vzhledem ke Krejčířovu upozornění z minulého pobytu na absenci sushi můžeme usuzovat na v tomto směru vcelku přijatelné podmínky.
Zajímavý je i jeden z detailů poskytované zábavy. Vězni v Kokstadu mají na cele televizi, ale jen černobílou.
