Paul Darvasi je progresivní učitel, jakého by chtěl mít asi každý student. Plně si uvědomil, že se počítačové hry staly nedílnou součástí naší kultury a místo aby se donekonečna zbytečně šťoural v tom, jestli je to dobře, nebo ne, rozhodl se je použít jako učební pomůcku.
Paul Darvasi je progresivní učitel, který se snaží ve výuce využít počítačové hry.
Hry Grand Theft Auto 5 se po celém světě prodalo více než 100 milionů kopií a zná ji prakticky každý mladý člověk, i když ji třeba sám osobně nehrál. Je sice k dispozici až od 18 let, ale mnoho lidí se k ní dostane ještě v době, kdy se formuje jejich náhled na svět i lidskou sexualitu. Školy si však zachovávají odstup a hru ignorují. Darvasi, byť GTA osobně rád nemá, hru naopak ve svých hodinách využívá a pro americký magazín Polygon se nedávno rozhovořil, co ho k této myšlence vedlo.
Royal St. George’s College je prestižní střední škola v kanadském Torontu, kde roční školné stojí v přepočtu statisíce korun. Její žáci jsou součástí nejvíce privilegované vrstvy lidí a jako takoví svým způsobem žijí v společenské bublině. I když je GTA 5 doslova napěchovaná ironií a sarkasmem, který naplno ždímá všechny klasické stereotypy, ne každý dokáže všechna patra nadsázky ihned identifikovat.
„Pro mnoho lidí jsou zábavní média jedinou příležitostí, jak mohou nahlédnout do jiných sociálních prostředí, a proto si myslí, že takové zpracování odpovídá realitě,“ tvrdí Darvasi.
V GTA 5 nenajdete žádnou ženu, která by mohla sloužit mladým lidem jako pozitivní vzor. Jenže tam nenajdete ani žádného takového muže.
Jeho metoda je jednoduchá: studenti hrají GTA doma a na Daversiho hodinách pak diskutují o tom, co ve hře zažili. „Podobně ‚závadné‘ hry mohou poskytnout spoustu podnětů, z nichž se dá rozvinout konstruktivní debata. Otevírají témata jako násilí, misogynie, kult těla, rasismus a mnohé další.“
Jednou z hlavních postav příběhové kampaně GTA 5 je černošský mladík Franklin, který se snaží dostat z prostředí gangu, což se mu nepovede, a proto se rychle vrátí na dráhu zločince. To vysílá jasné sdělení, že kriminálnímu životnímu stylu nelze uniknout, ať se snažíte, jak chcete. Jeden ze studentů proto v enginu hry vyrobil krátký snímek o tom, jak se Franklin snažil dále, až se z něj stal úspěšný a uznávaný člověk.
Častý argument zastánců hry je ten, že GTA 5 nabízí jen otevřené prostředí a je jen na hráči, jak se v něm chová. Hra nikoho nenutí střílet po civilistech a chodit za prostitutkami, to je jen hráčovo rozhodnutí. Ale myšlenka, že vás hra nechá dělat, cokoli si zamanete, je naivní.
„GTA nenabízí příliš širokou paletu komunikace. Pokud například do někoho omylem vrazíte, hned vám vynadá a vaše volby spočívají jen v tom, zda mu dáte pěstí, střelíte ho do hlavy, bodnete mezi žebra, či třeba zapálíte plamenometem. Nejmírumilovnější variantou je útěk, není tu možnost dialogu, kdy byste se cizímu člověku třeba omluvili.“ zamýšlí se Darvasi.
Co si takhle místo násilí sednout a zkusit to vyřešit dialogem?
Na jednu stranu má celá věc pro Evropana až komický nádech. Jako by v Kanadě neměli větší problémy než vysvětlovat zjevnou nadsázku a bědovat nad faktem, že v akčních hrách nemůžeme virtuální nepřátele místo kulky do hlavy pozvat třeba na čaj a pokusit se vzájemnou animozitu vyřešit dialogem.
Jenže když se podívám, jaké pseudokauzy u nás hýbou v současné době (nejen) sociálními médii, přijde mi, že by se výuka mediální gramotnosti hodila i u nás.
