RECENZE: Doják, nebo horor? V novince Fe zachraňujete neonový les

Fe je po dojemné hopsačce Unravel druhou hrou, se kterou se vydavatelství Electronic Arts snaží prorazit na poli menších, umělecky laděných titulů. Pokud nade vše milujete neonové barvy, jednodušší styl grafiky a hudbu tvořenou především smyčcovými nástroji, Fe vás možná potěší. Ti ostatní jej mohou klidně ignorovat.

Fe patří k sympatické skupině herních jednohubek, kterými si dnešní hráči mohou zpestřit jídelníček tvořený rozsáhlými tituly vyžadujícími nemalou časovou investici. Zpozornět by měli fanoušci trojrozměrných hopsaček a metroidvanií, v nichž se pohybujete po otevřeném světě, který se vám postupně otevírá tak, jak získáváte nové schopnosti. 

Fe je téměř čistým křížencem her Ori and the Blind Forest, kterou znají majitelé Xboxu a PC, a playstationové exkluzivity Journey. Na papíře to zní sice pohádkově, ale realita je podstatně horší. Fe se zdaleka nevyrovná ani jedné z nich, v nabité konkurenci podobných titulů navíc nedokáže zaujmout prakticky ničím.

Fe

Zmatek nad zmatek

Jedna z největších nepříjemností tu spočívá v tom, jak dlouho v systémech hry tápete. Řeč není pouze o problémech s navigací, ale o těžkopádnosti, s jakou vám hra vysvětluje, co se od vás očekává. Nejsem příznivcem tutoriálů, naopak upřednostňuji, když mě hra dokáže vtáhnout a svoje pravidla naučit přirozeným, nenásilným způsobem. Fe zpočátku vypadá jako přesně takový typ hry, jenže prostě to nefunguje.

Hra se vám paradoxně pokouší vyjít vstříc sem tam vyskakujícími pomůckami, dává vám k dispozici mapu a dokonce navigaci přímo ve hře, ale jakoby zázrakem to pořád nestačí. Problém je totiž i v tom, že samotná struktura hry je obtížně čitelná. Hned vysvětlím.

Ve hře si odemykáte dva druhy speciálních schopností. Ty první jsou pohybové a patří mezi ně například lezení po stromech nebo schopnost plachtit vzduchem. Získáte je sbíráním purpurových krystalů a jejich směnou na výchozí platformě, na níž vaše dobrodružství začíná. Zmíněné dvě schopnosti se naučíte v první hodině hry a obě jsou pro dokončení hry naprosto nezbytné. Ale ostatní schopnosti této kategorie nutné nejsou, ačkoliv vám to hra vůbec nenaznačí. Vás může těšit, že to víte, ale já byl celou hru nervózní, jestli mi ve finále nebude něco chybět.

Fe

Důležitější je druhá skupina dovedností, kterou tvoří různé formy řeči zvířat. A tady je to ještě složitější. Abyste tomu rozuměli, hlavní postavička, potvůrka Fe, musí nejprve navázat kontakt s určitým zástupcem jiného živočišného druhu, čímž jedince přesvědčí, aby ho následoval. Zvířata můžete využít různým způsobem. Na některých se dá jezdit a překonat tak obtížný terén, ale jejich hlavní předností je zpravidla to, že dokážou svým hlasem působit na různé typy rostlin. A tímto způsobem aktivované rostliny vám zase pomůžou dostat se na jinak nedosažitelná místa.

Je třeba mít na paměti, že ačkoliv si s daným zvířetem rozumíte, neovládáte ještě jeho hlas a sami jste na překonávání překážek krátcí. Řeč daného druhu vás naučí až zvířecí „bossové“, tedy jejich obří varianty, jimž ve hře pomáháte. A jak ovládáte více a více hlasů, tím více se vám otevírá herní mapa a vy se postupně propracováváte k cíli. To je rozhodně fajn vědět, protože mně samotnému trvalo asi tak polovinu hry, než jsem tyto principy a jednotlivé odlišnosti plně pochopil.

Fe

Život ve hře mi nijak neulehčovala ani navigace. Fe si může přivolat na pomoc ptáka, který mu ukáže, kudy se má vydat dál. Ale má to hned dva háčky. Takové přivolání trvá zbytečně dlouho, takže vám bude z opakovaného pískání vaší potvory nejspíš brzy třeštit hlava. Opeřenec je navíc často úplně k ničemu a letí cestou, kterou Fe prostě nemůže následovat. Nakonec jsem se na holuba vykašlal a orientoval se čistě podle checkpointu zobrazeného na herní mapě.

Ani pohyb prostředím není žádný med. Jak jsem zmínil výše, Fe dokáže vedle běhání plachtit vzduchem a lézt po stromech. Zvládnutí kombinace těchto schopností je pro hru klíčové a připravte se, že budete odfukovat jak parní mašina. S obzvlášť velkou nelibostí vzpomínám na pasáž, v níž měl Fe vyšplhat na obřího jelena porostlého stromy, který během už tak náročného výstupu ještě pochodoval údolím. Úspěšně doplachtit z jednoho stromu na druhý se ukázalo jako hodně tvrdý oříšek a po každém neúspěšném pokusu jsem musel začít pěkně od začátku.

Fe

Les budoucnosti?

Další výtka se týká grafického zpracování. Fe je hrou o záchraně lesa a přírody, ale styl grafiky tomu příliš neodpovídá a vyloženě mi nesedl. Vinou křiklavých neonových barev jsem si vlastně po většinu času připadal jako na nějaké extázové technoparty a ne jako v začarovaném lese plném melancholie. Ničemu nepomáhá ani to, že zvířátka tu jsou poněkud ohyzdná a vypadají spíš jako terminátoři v pokročilém stádiu rozkladu. 

Že jsou to mírumilovní tvorové, se kterými je třeba k záchraně techno-lesa spolupracovat, mi opět došlo až po nějaké době. Když se ke mně poprvé zvědavě přiblížila místní lemuroidní obludka, pelášil jsem jako o život. Ničemu nepomáhá ani to, že samotný Fe vypadá jako satanův domácí mazlíček. Autoři navíc vsadili na grafiku s malým počtem polygonů, která špatný dojem jenom podtrhuje. Naopak kladně lze hodnotit příjemnou hudbu, která smyčcovými nástroji silně připomene třeba již zmíněnou Journey.

Jak jste asi uhodli, Fe mě příliš neokouzlila. Je však třeba podotknout, že poté, co jsem se vyrovnal s problémy spojenými s navigací a pochopil systémy hry, začala celkem příjemně odsýpat. Její puzzly nejsou nikterak geniální, ale fanoušci podobných metroidvanií ocení to známé potěšení, kdy konečně zvládáte všechny speciální schopnosti a jejich kombinováním překonáváte překážky, které vám hra staví do cesty.

Fe

Dohrání Fe mi zabralo odhadem nějakých šest hodin, což je na takovou hru solidní výkon. Ale podíl na tom měl i ten zmíněný očistec s jelenem a všudypřítomné tápání. Po dokončení mohou zájemci dál prozkoumávat otevřený svět, hledat dovednostní krystaly a odkrývat malby na kamenech, jež ilustrují příběh a herní svět. Podobnou funkci mají i artefakty, s jejichž pomocí zkoumáte vzpomínky některého ze záporáků, kteří vám przní váš drahocenný ekosystém. Potíž je v tom, že svět hry prostě není dostatečně přitažlivý a zajímavý, aby k sobě hráče dokázal opravdu připoutat.

Fe není nehratelný průšvih, ale chybí mu srozumitelnost, přitažlivost a především vlastní nápady. Neonový les a šeredná zvířátka by se totiž ještě daly přežít, pokud byste po celou dobu neměli dojem, že už jste něco podobného hráli v lepší podobě.