Dnes je to právě 20 let ode dne, kdy oficiálně vyšla jedna z nejkultovnějších videoher vůbec, nesmrtelný Half-Life. Po pravdě řečeno by si taková klasika zasloužila nějaký obsáhlejší vzpomínkový článek, ale když tak koukám do našich archivů, mám pocit, že už jsme o této hře napsali vše, co se dalo.
Nebýt zpackaného závěru na planetě Xen,napsal bych, že je Half-Life nejlepší hrou všech dob. Ale on možná je i tak.
Pokud si tedy chcete zavzpomínat, máme tu desítky článků, z nichž stojí za vypíchnutí Andrejovo připomenutí nelehkého vývoje, Jakubova zajímavá úvaha na téma, jak by asi mohl vypadat Half-Life 3, kdyby někdy skutečně vyšel (ne tedy, že by k tomu snad někdy mohlo dojít) a můj bulvární poznatek o tom, že hlavní boss hry byl vymodelován podle syna programátora Gaba Newella.
Jelikož už jsme tedy všichni v redakci napsali o Half-Life první poslední, necháme tentokrát vzpomínání na vás. Napište nám do diskuse, která scéna se vám vybaví jako první, když se řekne Half-Life. A abyste se nestyděli, tak začnu já.
Genialitu Half-Lifu podle mě nejvíc vystihuje level Blast-Pit s obrovskými chapadly, která Gordona Freemana dokážou zabít jednou ranou. Pamatuji si, jak jsem se je dlouho snažil „ustřílet,“ než mi došlo, že správný postup jejich likvidace je mnohem, mnohem sofistikovanější.
