RECENZE: Kromě povedeného pouličního fotbálku přináší FIFA 20 jen problémy

Letošní ročník fotbalu od EA Sports můžete s klidem vynechat a zůstat u toho loňského. Streetová minihra Volta se sice povedla, ale je také jedinou opravdovou novinkou. Naopak, v některých režimech hra dokonce udělala krok zpět.

Psát na tomto místě každoročně stejné slohové cvičení je únavné pro vás, stejně jako pro mě. FIFA je prostě FIFA, a koho alespoň trochu zajímá fotbal, musí už dávno vědět, co od hry přibližně očekávat. Série vychází pravidelně již přes čtvrt století, revoluční ročníky by se přitom daly spočítat na jedné ruce. 

Na první, druhý i pětadvacátý pohled vypadá FIFA stejně jako loňský ročník.

Doufat, že by Electronic Arts u své továrny na peníze přišli s něčím revolučním v posledním roce aktuální generace konzolí, by bylo naivní a k ničemu takovému samozřejmě nedošlo. FIFA 20 není nic jiného než FIFA 19 doplněná o aktuální soupisky, nová menu a soundtrack jen s trochu poštelovanými mechanikami, abyste jakože měli pocit, že se na hřišti hraje alespoň trochu jinak. Brankáři tak chytají o něco hůře než minule, naopak obrana trochu posílila. Rozdíl je pocitově poznat, ale ani nejde jednoznačně říct, zdali je to ku prospěchu věci, anebo ne. Jedinou novinkou, která stojí za to, je tak nový režim Volta. Pojďme se tedy na něj blíže podívat.

Jde vlastně o zpracování pouličního fotbalu, které v letech 2005 až 2012 vycházelo jako samostatný titul FIFA Street. Na rozdíl od klasického fotbalu je ten pouliční mnohem rychlejší a přímočařejší. A na první dobrou také zábavnější, chce se člověku říct po několika prvních absolvovaných zápasech. Na výběr je řada režimů, od minimalistického 3 na 3 až po 6 na 6 i s brankáři. Hřiště je ohraničené, takže se tu nehraje na auty, ale klidně je možné přihrávat o mantinely. Vlastně ne možné, ale nutné – na malých hřištích není příliš prostoru, kudy jinak procpat přihrávku, a než se naučíte naplno používat skill stick pro dělání různých parádiček, není jiný způsob, jak se dostat přes soupeřovu obranu. 

Hlavním tahákem letošího ročníku je pouliční režim Volta, který se opravdu povedl.

FIFA byla vždy hodně arkádová a v tomto režimu to nemusí nijak skrývat. A je to super. Alespoň tedy ze začátku – trochu se bojím, že se to brzy ohraje, podobně jako mód 3 na 3 z hokejového NHL. Z toho jsem byl poprvé také paf, v letošním ročníku jsem ho už sotva zapnul.

Volta je ovšem o poznání ambicióznější, má dokonce i vlastní příběhovou kampaň. Ta sice nedosahuje kvalit a rozmáchlosti příběhu Alexe Huntera z předchozích třech ročníků, ale i tak má jisté nezpochybnitelné produkční kvality. Jen pozor, jestli vám už bylo více než 25, asi se při jejím hraní budete cítit jako hlavní hrdina filmu Vrať se do hrobu. Sice pořádně nedokážu definovat, co je to SWAG, ale jsem si jistý, že Volta ho má na rozdávání a místní dialogy si v míře trapnosti mohou klidně podat ruku s posledními díly série Need for Speed.

To by však bylo k těm výrazným změnám asi vše. Pokud vás tedy nějak extra netankuje možnost hrát kariéru manažera v Be a Pro za ženskou postavu nebo nejste náhodou velcí fandové rumunské ligy, která do hry nově přibyla, nemůže vás už letošní ročník ničím překvapit.

Graficky je hra skvostná a většinu slavných fotbalistů poznáte na první pohled.

Tedy myšleno pozitivně překvapit – že autoři rozbijí spoustu z toho, co dosud poměrně stabilně fungovalo, asi nečekal nikdo. Kromě samotného dění na hřišti FIFA vždy vynikala obrovským množstvím nejrůznějších módů a režimů. Dokázala tak přilákat různorodé spektrum lidí, které spojovala snad jen láska k fotbalu. Postupem času však jeden mód nabral na popularitě a díky snadnému způsobu, jak jej monetizovat, se stal pro Electronic Arts prioritou. Ano, mluvím samozřejmě o Fifa Ultimate Team (FUT), ve kterém si postupně otevíráte fotbalisty, z nichž se poté snažíte postavit co nejlepší tým. Ekonomický model postavený na lootboxech za skutečné peníze je sice kontroverzní z toho hlediska, že je hra přístupná i dětem, může být však zábavný i v případě, že do něj neinvestujete ani korunu navíc.

Bohužel tentokrát na úkor FUT doplatil režim kariéry. Ten je po všech stránkách úplně rozbitý a pro většinu hráčů v tuto chvíli nepoužitelný. Nejen že hra nenačítá nejnovější soupisky, ale týmy ovládané umělou inteligencí se nechovají racionálně a nasazují do zápasů jen své náhradníky. Díky tomu jsou mnohé elitní kluby v ligovém žebříčku na posledních místech, což fanoušky prahnoucí po realističnosti asi moc nepotěší. Soupis všech chyb v kariéře vydá na slušné čtení, hashtag #FixCareerMode dokonce jednu dobu vládl trendům na sociální síti Twitter. EA sice problém přiznávají a prý pracují na jeho opravě, ale jak dlouho jim to bude trvat, nikdo netuší. Pokud si chcete hru pořizovat především kvůli kariéře, tak ještě s nákupem posečkejte.

Coaleebrie @coaleebrie

It is unplayable #FixCareerMode https://t.co/pusBbzJl6M

27. září 2019 v 15:26, příspěvek archivován: 2. října 2019 v 3:55

oblíbit retweet odpovědět

A když už jsme u těch negativ, musíme zmínit i absenci týmu Juventus Turín, což je pro sérii, která si vždy zakládala na bohatých soupiskách, veliká rána. Jasně, jde jen o jeden z více než sedmi set skutečných týmů, které ve hře jsou, nicméně vidět Cristiana Ronalda jen ve žlutém „pyžamu“ namísto klasických černobílých pruhů Staré dámy je poněkud trapné. V tom jsou však asi EA nevinně – papaláši Juventusu se prostě rozhodli navázat exkluzivní spolupráci s konkurenční sérií PES (psali jsem tady). Českou ligu samozřejmě ve hře také nehledejte, kromě nároďáku musíte vzít za vděk jen Spartou, Slavií a Plzní. Alespoň že na lokalizaci všech menu do češtiny došlo i letos... 

FIFA 20 je fajn hra. Vážně. Jen je úplně stejná jako loni, takže pokud vás nebere Volta, nedokážu si představit, proč byste do ní měli investovat. Nepochybuji, že EA časem všechny technické problémy opraví, ale pokud máte loňský ročník, investice se ani tak nevyplatí. Minimálně doporučuji vyzkoušet demoverzi, případně si zaplatit na měsíc Origin Access a vyzkoušet si hru na deset hodin nezávazně.