RECENZE: Ori and the Will of the Wisps je dechberoucí zážitek

Nový Ori přináší emocionální audiovizuální ohňostroj v krásném a rozlehlém světě plném překvapení. Vývojáři nezaváhali a opět dohopsali až na vrchol plošinovkového žánru.

Přesně na den přesně po pěti letech nám vývojáři z vídeňského studia Moon naservírovali pokračování oceňované akční plošinovky Ori and the Blind Forest. Druhý díl s přízviskem Will of the Wisps příběhově navazuje na svého předchůdce a opět hráče bere do pohádkového světa plného nástrah a problémů. Malý Ori se tentokrát vydává na dlouhou cestu, aby našel svou kamarádku v podobě sovičky Ku. V úvodu jednoduše načrtnutý příběh se v průběhu hraní vlivem několika zvratů výrazně rozvine a odhalí řadu dalších zajímavých postav.

Celá mapa je v porovnání s jedničkou o slušný kus větší a živější. V žádném případě nejde o lineární zážitek. Hra si zachovala prvky metroidvanie, takže na vás čeká velká propojená mapa, kterou budete skok za skokem objevovat. Kromě hlavní příběhové linky narazíte rovněž na spoustu nepovinných vedlejších úkolů. Ty lze plnit i po dokončení příběhu, čímž si můžete celý zážitek ještě výrazně prodloužit. Ani při ignorování vedlejších aktivit se však na konec celého dobrodružství nedostanete za méně než deset hodin. Průměrnou rychlost průchodu bych viděl někde okolo patnácti hodin. Na snahu o důkladný průzkum a splnění všech aktivit si poté vyhraďte aspoň dvacet hodin.

Důležitou roli přitom kromě vašeho umu hraje i zvolená obtížnost. Tu vybírejte obezřetně, protože nejde po rozehrání hry změnit. Rozdíly mezi jejími stupni jsou navíc znatelné. Pokud si tedy chcete užít zejména příběh, nebojte se sáhnout po té nejlehčí z trojice nabízených. Se střední obtížností se totiž nároky výrazně zvyšují a zejména boss fighty rozhodně nejsou otázkou pár minut. 

Ori and the Will of the Wisps

Po vzoru Souls her se musíte učit a předpovídat následný pohyb a útoky nepřátel, což si zkrátka vyžádá čas a pevné nervy. Osobně mi přišlo, že je rozdíl mezi lehkou a střední obtížností až příliš velký a ideál bych viděl někde uprostřed. Kromě klasických boss fightů, kde bojujete s některým z přerostlých nepřátel v uzavřené aréně, se připravte také na únikové honičky nebo souboje proti několika vlnám protivníků.

Vývojáři zkrátka v porovnání s prvním dílem co do četnosti soubojů ještě přitvrdili. Plošinovkových pasáží s důrazem na přesnost hopsání si však stále užijete dostatek. Kombinace obojího vytváří výborný mix, který zaručuje, že se na obrazovce stále něco děje a hratelnost neupadá do stereotypu. 

Pokud jste hráli první díl, tak si určitě pamatujete na unikátní systém ukládání pomocí omezeného množství energie. Ten je u dvojky nahrazen klasickými checkpointy. Změny se dotkly i Oriho schopností. Primární zbraň ve formě světelné koule nahradil meč. Souboje jsou díky tomu vedeny o něco víc na blízko.

Brzy se vám však do rukou dostane nespočet dalších schopností i vybavení, včetně třeba luku nebo možnosti se léčit. Právě způsob odemykání schopností se dočkal též přepracování. Kompletně zmizelo odemykání v dovednostním stromě. Nově vše nalézáte přímo na mapě nebo kupujete za sesbíranou měnu podle libosti od jedné z postav. Aktivní máte vždy čtyři schopnosti, ale celkově je jich víc než třicet. S ohledem na situaci je pohotově můžete měnit z inventáře za jiné. 

Ori and the Will of the Wisps

S postupujícím příběhem vaše postava sílí a její již získané dovednosti dále nabírají na síle. Během hraní se tedy stále učíte novým věcem a postupně zpřístupňujete do té doby nedostupné oblasti mapy. K přesunu na již objevená místa na mapě lze využít funkci rychlého cestování.

Absolutorium si zaslouží zpracování herního světa a celková audiovizuální stránka. I v tomto případě jde o evoluci prvního dílu, který v těchto oblastech rovněž exceloval. Mapa Will of the Wisps přitom nenarostla pouze do velikosti. V první řadě je překvapivě pestrá. Podíváte se do zalesněných, písčitých, zasněžených a různě nasvícených či úplně temných oblastí. Diverzita herních oblastí si zkrátka zaslouží velkou pochvalu. S různorodým světem jdou ruku v ruce i rozliční nepřátelé. Po celou dobu hraní se objevují stále nové typy protivníků či jejich různé kombinace.

Na kráse celého zážitku má lví podíl dechberoucí audiovizuální stránka. Vývojáři dokázali z enginu Unity vytáhnout něco neuvěřitelného. Od prvního dílu nejde o kdovíjak znatelný posun. Ani to však nebylo potřeba, protože už jednička vypadala fantasticky. Barvitou grafiku zdatně doplňuje parádní orchestrální soundtrack a kvalitní zvuky. 

Ori and the Will of the Wisps

Co do atmosféry a technické vyspělosti tedy ve výsledku Orimu dokáže konkurovat jen málokterá 2D plošinovka. Už jenom díky audiovizuálním kvalitám by měli o hře uvažovat i hráči, kteří jinak o tento žánr nejeví zájem. Téměř bezchybný zážitek bohužel lehce kazí optimalizace. Framerate místy kolísá, načítání si občas dá na čas a celá hra mi během recenzování dvakrát spadla. Minimálně v případě PC verze však nejde o nic zásadního, co by nemohly spravit první aktualizace. Co už naopak asi zůstane, je nepříliš povedená česká lokalizace.

Ori and the Will of the Wisps je překrásnou akční plošinovkou s příměsí metroidvanie, která stojí na povedeném základu svého předchůdce. Druhý díl přináší víc akčních pasáží a výrazně větší a o kus pestřejší svět. Výsledkem je atmosférický zážitek s pohádkovým příběhovým pozadím a výbornou hratelností. To vše navíc za poloviční cenu oproti běžnému AAA titulu. Zamrzí pouze místy nevyrovnaná obtížnost a drobné technické problémy.