RECENZE: Daymare: 1998 je retro horor jako řemen

Máte už po krk dnešních hororů, které jsou většinou jen střílečky s monstry, nebo naopak walking simulátory? V tom případě je Daymare: 1998 tou správou videohrou právě pro vás.

Jsou videohry s dobrým příběhem, který hltáte po celou dobu paření. Občas narazíte i na nějaký ten titul s normální story a šokujícím koncem. A pak jsou hry, za jejichž vznikem stojí parádní příběh. Přesně to je případ klasického herního hororu ze staré školy jménem Daymare: 1998. 

Jeho vývoj začal původně jako fanouškovský remake nejlepšího survival hororu všech dob – Resident Evil 2. Nevypadal věru zle a fandové se tetelili blahem, že se konečně dočkají novodobé indie verze klasiky. Jenže pak zazvonil v kanceláři italského vývojářského týmu Invader Studios telefon a na druhém konci nebyl nikdo jiný než zástupce Capcomu. K překvapení všech přišel japonský gigant se slušnou prosbou, zda by nemohl být projekt Resident Evil 2 Reborn zrušen.

V plánu měl totiž svůj vlastní remake, který vyšel na začátku loňského roku a na rozdíl od remaku trojky je to veledílo. Invaders Studios žádosti vyhověli a dostali pozvánku do Japonska, kde se s lidmi z Capcomu spřátelili. Ukázali jim také, co hodlají se svými zkušenostmi z vývoje a rozpracovanou hrou udělat. Přetvořili ji v novou videohru Daymare: 1998, která nyní vyšla na PlayStation 4 a Xbox One.

Píše se rok 1998

Podobnost mezi ní a Resident Evil 2 je zřejmá a záměrná. Přehlédnout ji nelze. Jde totiž v podstatě o milostný dopis ve formě videohry. O lichotku, poctu či vzdání holdu. Daymare: 1998 je totiž nejenom původní a originální hrou. Má v sobě pořádný kus klasiky od Capcomu. 

Příběh je záměrně béčkový a odehrává se samozřejmě na konci devadesátých let, kdy byly survival horory na vrcholu stejně jako akční filmy. Konkrétně se píše rok 1998, ve kterém vyšel právě druhý Resident Evil. Děj hráče zavede do města Keen Sight, u kterého stojí laboratoře záhadné společnosti Hexacore Biogenetics, v nichž došlo k úniku neznámého viru. 

Na místo je vyslán tým H.A.D.E.S. (Hexacore Advanced Division for Extraction and Search), aby zjistil, co se stalo, a zajistil vzorky. Hráč se chopí role hned dvou jeho členů. Jedním je Liev, cílevědomý voják, který jde těžce za svým. Druhým je bývalý pilot NASA, který nakonec namísto kokpitu raketoplánu usedl za knipl helikoptéry H.A.D.E.S. Raven a který je oproti Lievovi sympatičtější a má srdce na správném místě. Třetí hratelnou postavou je správce lesa v horách Redcrest Mountains Samuel.

Syndrom denní můry

Liev hraje sám za sebe a z úniku biohazardu chce i něco vytěžit. Raven se snaží minimalizovat napáchanou škodu a zachránit nejenom svůj zadek, ale i kolegu Sandmana. Samuel se vydává na cestu pomsty poté, co je svědkem toho, jak mu Sandman nejdřív zmrzačil a poté zavraždil manželku. Nebude to mít snadné, protože trpí tzv. Daymare syndromem, což znamená, že má doslova denní můry. Prožívá děsivé halucinace a vidí věci, které nejsou skutečné. Hráč tak vidí děj z perspektivy tří lidí. 

Daymare: 1998

Příběh nám nejdřív přišel až příliš prostý, ale pak se rozjel naplno a šlo o klasické zábavné béčko s očekávanými zvraty a zábavnými klišé. Co se herního stylu týče, je Daymare: 1998 survival horor viděný z pohledu třetí osoby. Využívá přitom kameru umístěnou přes rameno za zády. Tu, kterou moc dobře znáte a máte rádi už od dob Resident Evil 4. 

Ovládání je většinou v pohodě, sžijete se s ním po pár desítkách minut hraní. Míření dá zabrat, ale stejně jsme kvůli co nejvěrohodnějšímu zážitku automatické zaměřování vypnuli. Chtěli jsme pořádný survival horor a ten jsme dostali. Zde až na výjimečné pasáže musíte počítat každý náboj. Munice vskutku příliš není.

Rychlé vs. pomalé nabíjení

Daymare: 1998 má přitom velmi zajímavě řešený prvek s náboji, který dělá dohromady s inventářem ze hry pravou adrenalinovou záležitost. Vzpomínáte si, jak jste v původních dílech Resident Evil poklidně přehazovali v inventáři předměty během zastavené hry? Tak na to můžete v případě této hry rovnou zapomenout. Zde se při této aktivitě nejednou zapotíte. Inventář je totiž, a teď se podržte, zpracován v reálném čase. 

Tudíž když si otevřete udělátko na zápěstí a vyvoláte menu, může na vás kdykoliv zaútočit zombie. Ustupovat sice můžete, ale nohy na ramena s otevřeným inventářem prostě nevezmete. Dochází tak k napínavým situacím. Zemřít se dá ve hře snadno i na normální obtížnost. V inventáři můžete manuálně nabíjet zbraně, což také budete často dělat. Přebíjet můžete i s vytaženou zbraní, ale to se může stát v obklopení monster fatálním. 

Daymare: 1998

Daymare: 1998

U brokovnice, do které ládujete broky, to nelze, ale do pistole a magnumu můžete rychle strčit zásobník. Musíte si ale do něj nejdříve v inventáři umístit náboje a pak ho umístit do slotu pro rychlé použití. To je fikané, že? Při rychlé výměně ale zásobník upustíte. Pokud ho chcete znovu použít, musíte ho sebrat. Při pomalém nabití vám zásobník zůstane.

Explorace prostředí je klíčová

Při hraní se nevyhnete taktizování. Často budete také před početní převahou utíkat. Hra má dokonce dvě rychlosti běhání. Škoda jen, že nejde přenastavit ovládání, protože běžet se stlačeným tlačítkem L1 a levou analogovou páčkou aka L3 je o křeč. Hra je vskutku klasickým survival hororem, v němž je kladen důraz na přežití. 

Kromě počítání nábojů vás čeká mixování nejrůznějších ozdravných i výkon podporujících přípravků. Doplníte si tak nejenom zdraví, ale například na chvíli uvidíte schované předměty v okolí. Explorace prostředí je extrémně důležitá. Všude se něco válí a některé předměty jsou důležité a můžete je minout. Nacházíte samozřejmě i nejrůznější vzkazy a psaní i audio nahrávky, jak už je u tohoto žánru zvykem. 

Zajímavé jsou i informace ze stránky Hexacore Biogenetics. Abyste si je zpřístupnili, musíte ve hře najít kódy, kterými je odemknete. Nápadité! Nechybí ani spousta backtrackingu, při němž se vracíte do již známého prostředí s novým předmětem, který vám otevře cestu dál. S pomocí hi-tech udělátka na ruce můžete také najít tajné lokace a hackovat zámky. Hledat a likvidovat můžete i skryté figurky jelenů, což potěší sběratele trofejí.

Obtížné hlavolamy mohou způsobit bolehlav

Kapitolou samou o sobě jsou hlavolamy. Jó, některé jsou snadné, ale jiné jsou zatraceně fest obtížné. Namáhat u nich budete hlavu setsakramenstsky hodně. Základem je samozřejmě explorace prostředí. Musíte mít oči na stopkách, koukat po stopách a hledat, co je kde napsané. U těch nejtěžších puzzlů budete muset využít své znalosti řecké abecedy nebo morseovky. Ne, neděláme si srandu. Tahle hra je rájem pro milovníky hlavolamů. 

Daymare: 1998

Prostředí, kterými budete procházet, jsou nesmírně atmosférická. Podíváte se do temných lesů připomínajících Alana Wakea a seriál Twin Peaks, strašidelné nemocnice à la Silent Hill, v níž nechybí děsivé zdravotní sestřičky, až po nejrůznější tajné laboratoře. Nechybí samozřejmě zombiemi zamořené město Keen Sight, které vypadá mnohem více jako Raccoon City než ta osekaná hrůza, kterou jsme viděli v remaku Resident Evil 3. 

Původ hry se navíc nezapře. Některé lokace z Resident Evil 2 Reborn v ní zůstaly. Jde o basketbalové hřiště, ikonické ulice, obchod se zbraněmi, autobus blokující silnici a další. Odkazů na Resiho je ve hře samozřejmě více. Byliny, psací stroj nebo jmenovka A. Wong jsou jen ty nejzřejmější.

Hororová atmosféra devadesátých let

Hustá atmosféra je nejenom hororová, ale také pořádně devadesátková. Tvůrci vytěžili z umístění do devadesátých let maximum. Všude kolem sebe uvidíte odkazy na dobová díla jako Akta X (objeví se i agent Krycek), Horizont události, Demolition Man, Den nezávislosti, Uprchlík, Xena: Princezna bojovnice, Smrtonosná past 2 a 3 a mnoho, mnoho dalších. Mějte oči otevřené a jistě si jich všimnete také. 

Po krku vám půjdou samozřejmě monstra. Chybět nemohou zombie, které na vás zvracejí kyselinu. Dále se postavíte třem různým druhům tyrantů, kteří jsou mnohem odolnější. Jeden z nich plive kyselinu, další vás zase nabodne na pařát. Nechybí ani finální boss, se kterým si dáte drsné dostaveníčko. Příšer určitě mohlo být více, ale i tyhle vám dostatečně zatopí. 

Je tedy na Daymare: 1998 něco vážně závadného? Ano, je a myslíme, že nepřeháníme, když řekneme, že je to vidět na pohled. Hra sice běží na Unreal Enginu 4, ale vidět to na ní není ani náhodou. Prostředí sice mají zajímavé detaily, ale jinak jsou textury rozmazané a viditelnost slabá. V dáli vyskakují předměty jako gumídci méďové po vypití hopsinkové šťávy. Grafika je prostě ošklivá. Zejména obličeje postav vypadají jako z éry PlayStationu 2. Hudba a zvuky jsou povedené, dabing ani ne.

Videohra s duší

I samotný technický stav má daleko k ideálu. Framerate je na PlayStationu 4 Pro děsně pomalý. Hra se často trhá a cuká a v některých místech se pohybuje odhadem kolem 15 fps. To je bída. K tomu si připočtěte, že se občas někam propadnete nebo někde zaseknete, a máte hru, která si prostě vysloužila přívlastek zabugovaná. Jednou nám dokonce smazala uloženou pozici. Spoustu věcí určitě vylepší patche, ale v době recenze byl technický stav bídný.

Daymare: 1998

Daymare: 1998

Jenže Daymare: 1998 není AAA titul od světoznámého studia s několikamilionovým rozpočtem. Toto je videohra od fanoušků a srdcařů. Každou minutu hraní je to na ní znát. Jde prostě o titul, kterému nějaké ty chyby odpustíte, protože má opravdovou duši, což se o mnoha dnešních hrách už říct nedá. Je to oslava éry, kdy byly survival horory na vrcholu. 

Životnost je přitom hodně solidní. Na první hraní jsme se loudali, hlavolamy řešili sami bez návodu a navíc zvolili normální obtížnost, která je spíše těžká. Dohrát hru nám trvalo sedmnáct hodin. Samozřejmě že nejvyšší obtížnost je šílenost. Daymare: 1998 je prostě pecka. Musíte k ní ale přistupovat jako k nezávislé hře od malého studia. Pak si ji užijete. Jde o dokonalou protilátku na zpackaný Resident Evil 3 remake.