RECENZE: Klokánek Kao ukáže dnešním dětem, jak se hrálo před dvaceti lety

I přes to, že od prvního dílu uteklo již dvacet let, zůstávají dobrodružství klokánka Kaa stále stejná. Aktuální novinka sice srovnání s next-gen konkurencí nesnese, na druhou stranu jako klasická přímočará plošinovka nadále funguje na výbornou.

Na přelomu tisíciletí vypukl boom trojrozměrných plošinovek se zvířecími hrdiny v hlavní roli. Polský klokánek Kao za všemi těmi krokodýly, bandikuty, žížalami, medvědy, opicemi a podobnou havětí ničím nezaostával, ale ani nevyčníval. Dočkal se sice tří dílů na několika platformách, ale po tom posledním z roku 2005 se nad sérií zavřela voda. K nemalému překvapení (nejen) jeho autorů však před pár lety vznikla na sociálních sítích fanouškovská iniciativa #BringKaoBack, a tak tu dnes máme agilního vačnatce s boxerskými rukavicemi znovu. A ostudu si rozhodně nedělá.

Klokánek Kao je klasickou trojrozměrnou hopsačkou, jaká mohla klidně vyjít už před 20 lety.

Na první pohled nedává smysl vydávat v době, kdy na nových konzolích válí brilantně zpracované skákačky Ratchet & Clank nebo Psychonauts 2, primitivní plošinovku s lineárními úrovněmi, ale nenechte se mýlit. Že je v jednoduchosti síla, je sice nebetyčné klišé, ale také odvěká pravda, takže i když je v Kaovi jediný hráčův úkol běžet dopředu rovnou za čumákem, skákat po plošinkách a čas od času praštit nějaké nepřátele boxerkou, bohatě to stačí. Co hře chybí v hloubce, dohání neustálou akcí, a tak není moc času přemýšlet nad tím, co by mohlo být jinak.

Po vzoru starých arkád budete neustále sbírat penízky, za které se kupuje nové vybavení, ale i lépe ukryté diamanty nebo sběratelské předměty. Tím jediným důležitým jsou ovšem kouzelné kameny otevírající přístup do stále těžších úrovní. Pokud budete v jinak přímočarých úrovních hledat opravdu pečlivě, budete se později moct některým obtížným pasážím dokonce vyhnout, není to ovšem nutné. Obtížnost je totiž nastavena velice férově, takže si pohodlně zahrají mladší hráči, na druhou stranu se nebudou nudit ani ti zkušenější. I ti budou muset vyvinout aspoň nějakou snahu. Rozhodně však ne kvůli krkolomnému ovládání – kromě pohybu analogovou páčkou si po celou dobu vystačíte jen s tlačítkem pro skok, úder a úhyb.

Velkou výhodou oproti spoustě podobných her jsou české titulky.

Hra je rozdělena do několika samostatných světů na jejichž konci čeká závěrečný boss. Každý svět se skládá z centrální oblasti, kde vám místní obyvatelé zadávají mise, jež se pak odehrávají na samostatných mapách. I když se vývojáři snaží, mění prostředí poměrně rychle a přichází s novými nápady, nesnesou v tomto ohledu srovnání například s podobnými hrami od Nintenda. Samotná náplň je totiž vždy jen variací na přeskakování plošinek a občasné souboje, což se časem nutně omezí.

Na to, zahrát si dva, tři levely denně, je Kao ideální, nečekejte však, že byste u něj dokázali sedět dlouho v kuse. To ovšem samozřejmě není vyloženě na škodu, naopak, když vezmeme, že hra cílí spíš na mladší hráče, je její krátkodobé, ale intenzivní dávkování vlastně výhodou.

Co se týče technologického zpracování, je Kao někde na úrovni remaků Spyra (viz naše recenze), což znamená, že i když zrovna neždímá váš hardware na maximum, kouká se na něj i díky smršti barviček moc hezky. Trochu zamrzí chybějící dabing některých postav, což je však víc než dostatečně vykompenzováno českými titulky. Ne tedy snad, že by ve hře byly nějaké přehršle textu, přesto mladším hráčům určitě pomůže, když budou vědět, proč že vlastně mají ostatní zvířátka mlátit boxerkami do obličeje.

Celkově vzato jde o nenápadnou, ale nesmírně zábavnou hru. Nemá jiné ambice než instantně pobavit, a to se jí daří skvěle. Při své snížené ceně jde o vhodnou alternativu například k remasterovanému Crashi Bandicootovi nebo již zmíněnému dráčku Spyrovi. Díky příjemně nastavené obtížnosti a nekomplikované hratelnosti může dokonce být ideálním vstupním krokem do světa počítačových her.