RECENZE: Saints Row není dobrá komedie a už vůbec ne zábavná akce

Restart série Saints Row sice přináší nové hrdiny, jinak je vše při starém. Před lety to stačilo, dnes je to už bohužel málo. Těch pár působivých akční scén, které si nelámou hlavu s fyzikou ani logikou, nedokáže vynahradit dlouhé hodiny klasické vaty otevřených světů a nekonečnou zásobu trapných hlášek.

Ne, nebudeme si nic nalhávat, videohry nejsou úplně tou nejsofistikovanější zábavou, kterou se ve svém volném čase můžeme zabývat. Čas od času sice vznikne nějaký skutečně podnětný titul, nad jehož myšlenkami můžeme dlouhé hodiny teoretizovat se sklenkou vína a zapáleným doutníkem, valná většina z nich je ovšem stále jen o zabíjení nepřátel.

Titulní čtveřice hrdinů v trapnosti trumfne i pozérské hackery z Watch Dogs 2.

Sérii Saints Row se občas přezdívá Grand Theft Auto na drogách, s čímž se dá jakžtakž souhlasit, pokud si tedy pod výrazem drogy nebudete představovat kvalitní kolumbijský kokain, ale spíše láhev toluenu. Z víceméně standardní městské akce se v průběhu let stala naprostá šílenost, když v tom posledním díle coby prezident Spojených států bojujete proti mimozemšťanům i samotnému Satanovi. Jen těžko by tuto premisu šlo dále eskalovat donekonečna a tak se obecně mělo za to, že značka skončila. Jenže vývojáři z Volition se místo zaslouženého uložení k odpočinku rozhodli svoji klíčovou sérii restartovat a vrátit se k jejím kořenům. Bohužel, na rozdíl třeba od skvělého Tomb Raidera, se jim to tak úplně nepovedlo, a už od samotného počátku je vidět, že své staré fanoušky nepotěší a moc nových neosloví.

Hlavní postava, kterou si v mimořádně bohatém editoru můžete vytvořit sami podle svého (ne)vkusu z téměř stovky různých parametrů, a její tři nejbližší přátelé touží po slávě a penězích a chtějí toho dosáhnout tím, že se nechají najmout soukromou bezpečnostní agenturou Marshall, potažmo místními znepřátelenými gangy Los Panteros a Idols. Rychle se však ukáže, že jednání těchto organizací je neslučitelné s jejich morálním kompasem a tak se rozhodnou osamostatnit, vytvořit vlastní zločineckou strukturu a ovládnout fiktivní americké město Santo Ileso (inspirované zřejmě Las Vegas).

Nejčastější a bohužel i nejnudnější částí hry jsou přestřelky s nepřáteli.

Co dělá s klasické premisy „from zeroes to heroes“, jakou jsme mohli v této formě vidět například v Mafia 3, nevšední zážitek, je fakt, že je vyprávěna z pohledu dnešní „Tik Tok Instagramové“ generace mileniálů. Pamatujete si na titulní partičku namyšlených spratků z Watch Dogs 2? Pokud vás štvali (a že takových lidí byla většina), tak se k Saints Row nepřibližujte ani na dohled.

Autoři totiž mladou generaci ukazují ve světle těch největších stereotypů, které zesměšňují tím, že je dovádějí až do extrémních poloh. Moc vtipní ovšem nejsou, naopak, takhle stupidní dialogy a konání jsme tu měli naposledy v Poldovi 7.

Příběhu a rozhovorům mezi hlavními postavami je zde věnováno spoustu času, jeho kvalita tomu ovšem neodpovídá. Samozřejmě můžete se na příběh vykašlat a trávit většinu času v hromadě nepovinných misí a úkolů, rychle však zjistíte, že se opakují. Nápad dělat reviewbombing konkurenčním restauracím zní sice originálně, ve skutečnosti jde ovšem jen o likvidaci vln nabíhajících nepřátel, kradení aut na zakázku je zase jen o honičkách s policií a nepřátelskými gangy. O moc zábavněji nepůsobí ani strategická nadstavba, kdy máte možnost rozšiřovat svůj zločinecký vliv pomocí zakládání ilegálních podniků, nad jejich výstavbou totiž není třeba příliš přemýšlet, peníze tečou z každého.

Fyzikální model hry připomíná spíše Goat Simulator než městskou akci.

Ale budiž. Tím hlavním byla u této série vždycky především zběsilá akce, která hráči umožnila na plno se vyřádit v městském prostředí. Tady je vše při starém a všechny scény jsou natolik přepálené, že by se za ně nemusela stydět ani asijská produkce. Auta jezdí po zdi, motorky skáčou desítky metrů do vzduchu, každá vystřelená kulka dokáže způsobit řetězovou explozi, kdykoliv lze vytáhnout létací oblek a přeletět s ním do bezpečí. Což samozřejmě zní super, ovšem jen teoreticky, v praxi tu bohužel nic z toho nefunguje.

Viníkem je především fyzikální systém, který více připomíná rozbitý simulátor kozy (Goat Simulator), než moderní akční hru, ve které se střílí a jezdí auty. Drobné kolize často končí tím, že se objekty vznesou desítky metrů do povětří, během skoku auta je možné měnit ve vzduchu plynule směr podle potřeb nebo dělat „triky“ ne úplně nepodobné skateové sérii o Tonym Hawkovi, zasažení nepřátelé padají v krkolomných pózách a vůbec, celé to působí jako z doby GTA: San Andreas. Což je pro připomenutí 18 let dozadu. Ano, občas se to sepne a bláznivá fyzika vykouzlí nějaký zábavný moment, kdy třeba po zásahu rakety padají mrtví nepřátelé z nebes jako déšť, nebo na provaze vlečená zásilka za autem kosí kolemjdoucí chodce, po většinu času to ovšem kvůli mizernému jízdnímu modelu celé působí absurdně.

Hlavní postavu můžete vytvořit v propracovaném editoru, nějakým rozdělením na mužské a ženské části si halvu lámat nemusíte.

Ještě hůř je na tom ovšem střelba, která není ničím jiným než prostým ubíráním hitpointů, bez odpovídajícího efektu na trefenou oběť.

Pokud střelíte brokovnicí do hlavy člověka s „brněním“, jen sebou trhne a poklesnou mu životy jen o něco víc, než kdybyste ho trefili do hrudi. Přestřelky jsou kvůli tomu absolutně nezajímavé, což je obzvlášť k smutku, že v nich strávíte většinu hry.

Už během úvodního tutorialu budete muset postřílet vyšší desítky bezmyšlenkovitě nabíhajících nepřátel a i když je později zadání některých misí o dost zajímavější, stále stejným přestřelkám se nevyhnete. Počáteční arzenál je přitom vyloženě konzervativní, a skládá se z klasických brokovnic, samopalů nebo pistolí. Až časem, s postupem na další levely, se vám odemykají zajímavější zbraně a především i unikátní „skilly“, které zde suplují komba nebo hody granáty. V jednu chvíli můžete mít až čtyři, stejně jako zdraví se pak průběžně dobíjejí v boji.

Co se vedlejších misí týče je Saints Row podobný Ubisoftu. Nabízí toho hodně, ale rychle se to okouká.

Výslednému dojmu moc nepomáhá ani spíše průměrná grafika, která působí jen jako vylepšený engine z předchozích dílů, které vyšly ještě na PS3. Ne tedy, že by mi vyloženě krvácely oči, ale bezmála dva roky od nástupu „nových“ konzolí už na něco podobného není nikdo zvědavý, a i takový remaster letitého GTA V vypadá o dost lépe. Zato ozvučení je na jedničku, obzvláště zvuky střelby a dabing odvádějí vynikající práci pro celkovou atmosféru.

Ono to ve výsledku vlastně není celé až tak špatné, jak to asi z předchozího textu vypadá, a rozhodně je to lepší, než žánrově podobný Just Cause. Čas od času kouzlo hry zafunguje a když jsem monster truckem přejížděl bezbranné pašeráky zbraní za zvuků Modern Village od Idles, připomnělo mi to, jak jsme s kamarádem posílali angličáky do rozestavěných plastových vojáčků. Možnost řídit buldozer a pomocí jeho gigantické lžíce vyhazovat dotírající nepřátele vysoko do vzduchu také asi jinde nezažiji.

Jenže to je málo. U hry, která se prodává v roce 2022 za bez pár stovek dva tisíce korun, bych si toho představoval daleko více. Vyznění příběhu a nesympatičnost hlavních představitelů může být jen výsledkem osobních antipatií, že hra po stránce hratelnosti a technického zpracování patří do jiného tisíciletí, už ovšem spatří každý.

Odpustil bych hovadský příběh, který nakonec může i někomu připadat vtipný. Odpustil bych spoustu „open worldového“ balastu, kterému se lze většinově vyhnout, ale že samotná akce zůstává v jádru nesmírně jalová a oproti tomu, jak utržená z řetězů slibuje být, to odpustit nedokážu.