Ondřej Zach – První Call of Duty vyšlo před necelými dvaceti lety a bylo to zajímavé období. Tehdy už se etablovala původem playstationová značka Medal of Honor, nicméně Call of Duty konkurenční sérii během let zela zastínilo.
Toto byla v roce 2003 neskutečná scéna.
V recenzi prvního Call of Duty jsme byli s kolegou Petrem Kárníkem naprosto nadšení z „dokonalé atmosféry“, „dokonalého skriptování“, „rozmanitosti misí“, „filmové atmosféry“, toho, že se pořád něco děje či iluze, že jsme jen jedním z mnoha. Původní recept obohatila v průběhu let ingredience zvaná multiplayer, díky němuž hra generuje ohromné peníze. A zatímco popularita hry postupně rostla, já v mezičase (už ani nevím přesně kdy) odpadl. Tím ovšem neříkám, že nemám občas chuť si některé díly zahrát, za sedmihodinovou kampaň už ovšem dneska dva litry nedám. To by to musela být opravdu srdcovka, což Call of Duty není.
OBRAZEM: Seřadili jsme všechny díly Call of Duty od nejhoršího po nejlepší |
Ondřej Martinů – Call of Duty mi není úplně cizí, byť v posledních letech jsem se těmto hrám spíše vyhýbal. Vzpomínek mám celkem dost, především na splitscreenové hraní Modern Warfare 2 na PlayStationu 3, které mě vlastně naučilo používat gamepad i v akčních hrách s pohledem z první osoby. Rychlé duely na mapě Rust byly středobodem různých večerních „pařeb“ na gymnáziu.
Call of Duty: Modern Warfare 2
Hodně mě bavila také kooperace v prvních Zombie mapách, k těm se rád vracím i i dodnes u titulů jako je Black Ops 3 a 4. Opět za to může splitscreen, který je ve dnešní době stále neocenitelný. A co se kampaní týče, kdysi jsem se prokousal přes legendární dvojku a všechny původní Modern Warfare. Není to ovšem nic, na co bych vzpomínal s nostalgickou slzou v oku, byly to prostě jen hlavně fajn akce.
Call of Duty 2
Petr Kárník – Jímá mě hrůza, když si uvědomím, že první díl vyšel už před devatenácti lety! Tehdy jsem z té hry byl tak nadšený, že jsem musel Ondrovi do recenze poslat i odstavec s vlastním názorem (který byl nepřekvapivě prakticky totožný jako Ondrův a oba jsme udělili vysoké devadesátkové hodnocení). I dvojka a čtyřka byla parádní (trojka nevyšla na PC, a tak jsem ji nikdy nehrál). Po slabší pětce ale mé nadšení opadlo, což zdvojnásobil fakt, že v novějších dílech už byla kampaň pro jednoho hráče pořád horší a horší a jen do počtu a vše se soustředilo na multiplayer. Ten mě ale u této série nikdy nezajímal, takže dnes už jde tato série naprosto mimo mě.
Honza Strachota – Můj vztah ke Call of Duty je směsí nostalgie a lhostejnosti. Nostalgie k prvnímu dílu, který mě tehdy ohromil svou výpravností a výbornou hratelností, lhostejnost ke všem ostatním dílům, které už nikdy pocity z toho prvního nezopakovaly (připouštím, že některé jsem ani nevyzkoušel). Nemusí to nutně být chyba série. V průběhu času se postupně od stříleček odkláním víc a víc.
Honza Srp – Call of Duty je takovou videoherní obdobou mekáče a není vůbec důvod se jí za to vysmívat. Zažil jsem vydání už prvního dílu a v průběhu let jich odehrál drtivou většinu, vždycky jsem si ale počkal na nějakou slevu, nebo až mi to někdo půjčí. Nejsou to zrovna hry, které bych si s hrdostí stavěl na poličku. Dávám přednost spíše „sofistikovanějším“ titulům, ale čas od času prostě dostanu chuť si jen tak zastřílet a to COD vždy splňuje na jedničku.
Call of Duty: WWII - The Resistance DLC Pack
Kampaně jsou sice pořád na jedno brdo, díky obrovským produkčním hodnotám je ale většinou zhltnu na dvě tři posezení. No a multiplayerový mlýnek na maso je instantní zábavou a baví mě daleko víc než pobíhat po rozlehlých krajinách v Battlefieldu. Těžko vybrat nejlepší díl, ale vedle prvních Black Ops to asi budou ty zasazené do druhé světové války. Ano včetně neoblíbených WWII a Vanguard. Každý, kdo cítí potřebu intelektuálně se povyšovat nad její fanoušky, je za mě hlupák, protože každoroční milionové prodeje Call of Duty hernímu průmyslu opravdu nijak neubližují.
