Éra interaktivních filmů je patrně nejtemnějším obdobím videoherní historie. Díky tehdy nové technologii optických disků mohli vývojáři v druhé polovině devadesátých let minulého století hráčům nabízet grafiku ve „filmové kvalitě,“ jenže u toho tak trochu zapomínali, že by k tomu měli přihodit i nějakou tu hru. Naštěstí tato mánie netrvala dlouho a stejně rychle jako vznikly, zase interaktivní filmy zmizely v propadlišti dějin (více viz náš dvoudílný článek k tomuto tématu).
Sice má jít o erotický thriller, žádná sexuální scéna ovšem ve hře údajně není.
Na to ovšem doplatila společnost Sega, jejíž nesmírně ambiciózní hra Sacred Pools krátkou horečku prošvihla a než ji vývojáři stačili dokončit, žánr filmových her už nikoho nezajímal. Díky internetovému projektu Gaming Alexandria, který se zabývá archivací a restaurováním obskurních herních reliktů minulosti, se však nakonec přeci jen dostala mezi lidi a každý si ji může zdarma zahrát. Vzhledem k jejím kvalitám vám však doporučujeme, abyste ušetřili čas i místo na disku a jen si o ní něco přečetli.
Sacred Pools byl na svou dobu nesmírně ambiciozní projekt, vývojáři mohli pracovat s rozpočtem přibližně tří milionů dolarů, což bylo tehdy opravdu hodně. Na jeho tvorbě se pak podílela například oceňovaná hollywoodská návrhářka kostýmů Molly Magginsová nebo držitelka ceny Emmy Nina M. Gilbertiová. Ani tato jména ovšem nedokázala zabránit tomu, aby Sacred Pools vypadaly stejně amatérsky a „lacině“ jako drtivá většina ostatních představitelů tohoto žánru.
Hra měla být prodávána na třech discích, které musel hráč průběžně měnit.
Jde o jakési zvláštní sci-fi, ve kterém se hráč ocitá na ostrově obývaném zvláštními bytostmi, které většinou hrají ženy navlečené v sexy kostýmech. Bohužel, i když autoři o hře mluvili jako o erotickém thrilleru pro dospělé, nic odvážnějšího než nějaké to poskakování ve spodním prádle nebo latexu neuvidíte, což je trochu škoda.
Samotná hratelnost spočívá jen v pobíhání po bludišti, řešení hádanek a poslouchání dlouhých dialogů otravně přehrávajících herců. Není to žádná sláva, na druhou stranu ani nic výjimečně špatného, a tak je s podivem, že se hra přece jen nedočkala vydání.
Byla už v podstatě hotová, Sega dokonce uspořádala i tematickou party, kde herní novináře a fanoušky oblažovali například cirkusoví artisté nebo rocková kapela Hole zpěvačky Courtney Love. Hotový byl dokonce už i merchandise, jenže první ohlasy od veřejnosti byly natolik špatné, že hra v tichosti byla odstraněna z katalogů a její jméno bylo trvale zapomenuto.
Nebýt producenta hry Davida Graye, který po pětadvaceti letech nahrál prakticky hotový prototyp na internet, tak by si na tento nepovedený experiment už asi nikdo nevzpomenul. A na rovinu řečeno, ono by to až tak nevadilo.
