RECENZE: Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon je děsivá pohádka

Je schopná, velmi nebezpečná a také sexy. Tak známe čarodějku Cezeru ze série Bayonetta. Bayonetta Origins ovšem ukazuje její začátky a i po herní stránce je to něco úplně jiného.

Po návratu Cerezy volali fanoušci už léta. Bayonetta 2 vyšla v roce 2014 na nepříliš úspěšnou platformu Wii U, určitou naději tak vyvolalo až vydání na Switch o čtyři roky později. Milion prodaných kopií dnes není pro hlavouny ve vedení něco extra, zároveň to ovšem stačí na to, aby vznikl další díl. A byť loňská Bayonetta 3 by už nutně potřebovala silnější hardware na šílenosti, které se dějí na obrazovce, je to stylová akce jako řemen.

Cereza ovšem neřekla poslední slovo. Formou listování v pohádkové knížce zažijeme začátky mladé čarodějnice, která se chystá zachránit svoji maminku a ještě ví, co to znamená strach. Zůstává zvláštní, dobře rozpoznatelná atmosféra, kterou známe ze série, hraje se ovšem úplně jinak. Na ochutnávku hry lze narazit po splnění specifických podmínek přímo v Bayonettě 3, nicméně lepší vhled zprostředkuje vydané demo. I když ne úplně.

Bayonetta Origins sází na izometrickou kameru, ovládání dvou postav naráz, akci, hádanky a byť to bude zní nečekaně, obsahuje prvky metroidvanie. Po výtvarné stránce je to pecka, zamrzí tak, že v některých momentech je rozlišení nižší, než by bylo záhodno.

Přiznám se ovšem, že úvod mi po herní stránce přišel dost utahaný a než tvůrci naznačili řadu herních mechanismů, měl jsem pocit, že hraji nějaký walking simulátor. Na základě zahrání dema bych si hru nekoupil. Jenže pak se to někde mezi třetí a čtvrtou kapitolou zlomilo a já se plně ponořil do tohoto nezvyklého pohádkového světa, z něhož by mohlo mít nejedno dítě noční můru.

Cereza bez pistolí

Mladá Cereza je slabá. Její základní kouzlo má různé efekty, takže například nechá rozkvést květinu, odstraní iluzi, případně uvězní v trnech nepřítele. Roli mlátičky přebírá kočičí démon Cheshire. Hra nám odhalí nejenom jak vznikl, ale i jeho motivaci a povahu.

Cheshire umí rozrážet překážky, bojuje a postupně se naučí vtělovat se do čtveřice forem, které dvojici pomůžou propracovávat se dál. Jako první se naučí vystřelit svůj jazyk a chytat k tomu určené objekty, což se hodí nejenom při interakci s prostředím, ale i během soubojů. Další formy jsou kamenná, ohnivá a vodní.

Cereza si může démona kdykoliv přivolat a odvolat. Když je u ní, funguje jako prodloužená ruka a hodí se třeba ke skokům přes překážky (zafunguje jako lano). Hra nás hned od začátku učí, že spolupráce je důležitá. Cereza například zakoření nepřítele, k němuž se nelze přiblížit, a Cheshire ho poté rozmlátí na kousky. Vše to směřuje k jedinému: ovládání obou postav naráz. V některých situacích budete muset provádět akce zároveň. Levým analogem ovládáme Cerezu, pravým analogem Cheshira, přičemž každý má ještě svoje tlačítko pro akci. A to je teprve záhul!

S tím souvisí pár zdánlivě banálních, ve výsledku ovšem zásadních nastavení. Ukrývají se v menu pod položkou Game Help Settings a umožní navolit nejenom obtížnost určitých prvků, ale také částečnou automatizaci. Takže například základní kouzlo Cerezy můžete mít plně pod kontrolou, nebo se spokojíte jen s přidržením tlačítka.

U Cheshira si zase lze zjednodušit aktivaci komba v ten správný moment na stisknut tlačítka. Zážitek si tak můžete ušít zcela na míru. Autoři přitom vše návodně vysvětlují. Když se v rozrůstajícím stromu dovedností naučíte něco nového, můžete si to okamžitě na nečisto vyzkoušet.

V určitých částech hry blokují cestu dál iluze seslané lesními vílami. Prostředí rázem získá nepříjemný psychedelický nádech, a to do okamžiku, než naše dvojka objeví vstup do Tír na nÓg. Pokud jste hráli Zeldu: Breath of The Wild, tak je to zdejší variace oltářů, tedy malých dungeonů, které obsahují boj, hádanku nebo oboje. Bayonetta Origins spíš inklinuje k boji v arenách s různou sadou nepřátel, nicméně o to víc překvapí, když narazíte na opravdu hezky navržený puzzle level. Po jejich vyřešení se zpřístupní další část mapy.

Bayonetta Origins je velmi zvláštní hra. Možná chvilku trvá, než ukáže, co skrývá, pokud ji ovšem dáte šanci, budete se vám pravděpodobně líbit. A nebo vůbec. Rozhodně ovšem není odfláknutá a za pět hodin ji také nedohrajete, jak se někteří obávali. Místy potrápí, zejména ve chvílích, kdy naráz ovládáte obě postavy, ale hraje fér. Audiovizuální zpracování je kouzelné, ponořit hlouběji umožní i pěkná encyklopedie a různé poznámky. Pochvalu zaslouží i řada hádanek. Většinou zde doporučuji zkusit demo, což udělám i dnes, ovšem s poznámkou, že to, co následuje po něm, je lepší.