Za devatero horami a devatero moři, žil byl jeden docela bohatý Američan. Moříce se nudou, rozhodl se tento človíček podniknou cestu do Evropy, přesněji řečeno přímo do Francie, o níž ve své daleké zemi zaslechl několik zajímavých zvěstí. Po příletu byl doslova omráčen… krása Francie ho zcela uchvátila, a to dokonce natolik, že navzdory své lenosti si nakoupil spoustu tlustých knih o její historii a četl a četl a četl… Když se pak po nějaké době vrátil do své vlasti, uvědomil si, že nikdo z jeho bližních o historii Francie téměř nic neví a ani o ni nejeví zájem. I řekl si „Vy jedni nevzdělanci“ a vida v sobě spasitele národa, rozhodl se tuto skutečnost napravit. Patrně si přitom vzpomněl na známé rčení Komenského „Škola hrou“ a naneštěstí pro nás se rozhodl svůj záměr uskutečnit prostřednictvím počítačové hry.
A tak nějak asi vznikla „hra“ Adventure at the Chateau d’Or (dále jen Chateau), vytvořená malou americkou firmičkou Karma Labs. Záměr tvůrců o poučení hráčů o francouzské historii je už od počátku zcela jednoznačný, protože nijak jinak si nedovedu vysvětlit nutnost se doslova „našprtat“ hromadu informací, z jejichž znalostí pak budete tvrdě a nekompromisně vyzkoušeni. Tato násilná forma vtloukání vědomostí do chudáků hráčů, kteří
se chtějí u hraní především pobavit, se mi ani trochu nelíbí a je naprostým protipólem příjemné a nenucené formě naučných adventurek od Crya.
Tvůrci však prezentují Chateau převážně jako „hru“, takže se na ni podívejme z té „herní“ stránky. Nemastný neslaný příběh se odehrává v současnosti na nepříliš rozlehlém smyšleném panství Chateau d’Or. Jistá vám nepředstavená dívka, údajně princezna, obdrží ve svém bytě v Paříži dopis, z nějž se dozvídá o dědictví po dávno mrtvém strýci, knížeti z panství Chateau d’Or. Okamžitě se tedy rozjede do tohoto zámku, v němž má být ukrytý vzácný poklad. Pokud si nyní myslíte, že budete hrát za tuto bezejmennou francouzskou dívku, jste na velkém omylu. Na scéně se totiž objevuje někdo druhý – někdo, o kom nevíte zhola nic. Někdo, kdo se z neznámého důvodu rozhodl dívce v jejím pátrání pomoci. A do kůže tohoto „nikoho“ se nyní musíte převtělit.
A pouštíte se do práce. Nejdříve vás čeká průzkum paláce, jenž sestává z centrální zahrady a asi patnácti komnat, což je opravdu slabota. Poté přijde na řadu vyřešit deset (tedy jediných deset!) puzzlů v celé hře, které jsou navíc nenápadité, nezáživné a ještě k tomu docela
jednoduché. Mezi tím posbíráte do svého inventáře celých šest předmětů a natrefíte na (kromě oné dívky) jediného žijícího člověka v panství. Vlastně ani to není pravda – on totiž není živý, je to duch. Duch knížete, bez jehož pomoci se neobejdete, a abyste si jej naklonili na svou stranu, musíte mu zodpovědět několik otázek z historie Francie. A běda vám, jestli na jedinou z nich odpovíte špatně. Co tedy následuje? Hodiny a hodiny strávené v zámecké knihovně doprovázené neustálým klením, co že za odpornou hru vám to nějaké temné síly (v mém případě vyvolané Vrecem :o)) strčily do rukou.
Jako by nestačilo, že je Chateau nezábavná a krátká hra, obdařili ji tvůrci ještě zastaralým interfacem a grafikou. Ovládá se podobně jako starý Myst – na herní prostředí se díváte pohledem z vlastních očí, mezi lokacemi se pohybujete skokově a NEMŮŽETE se na nich volně otáčet. Program vám maximálně dovolí se skokem otočit někdy o 30, někdy o 90 a někdy jen o 180 stupňů, takže i když se o Chateau ani zdaleka nedá hovořit jako o rozlehlé hře, budete mít s orientací docela problémy. Samotná grafika, běžící v nízkém rozlišení 640x480, sice sem tam může vypadat docela lákavě, ale pouze ze
vzdálenosti pěti a více metrů od monitoru. Při bližším pohledu si uvědomíte, jak je v podstatě jednoduchá a „chladně“ vyrenderovaná. S animacemi je Chateau docela na štíru, protože je jich zde minimum a navíc využívají k přehrávání QuickTime, takže jejich kvalita není nijak zázračná. Za zmínku ještě stojí digitalizovaná postava princezny, jediné to postavy ve hře, kterou spatříte jen asi pětkrát, což je ovšem dostatečně často na to, abyste si udělali na „kvalitu“ její digitalizace vlastní názor. Jinak je princezna namluvena sexy hláskem s nefalšovaným francouzským přízvukem, jemuž je ale bohužel semo-tamo špatně rozumět. Zbytek zvukové kulisy pak tvoří pár efektů a průměrná hudba, obojí doprovázeno velkým množstvím šumu.
Myslím, že ani nemá cenu, abych se tu o této „hře“ dále rozepisoval. Prostě je, mírně řečeno, velmi podprůměrná ve všech směrech a jediné, co vám dokáže nabídnout, je 10 nezábavných puzzlíků a hromadu historických informací, které se budete muset do puntíku naučit. Máte snad vy o TOHLE zájem? Já tedy rozhodně ne a raději se spěchám věnovat právě vydanému Myst III: Exile, jenž se svou kvalitou nedá s tímto veskrze amatérským počinem vůbec srovnávat.
| Adventure at the Chateau d’Or | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
