Akce Quantum Theory jde do vedení. Je zatím největším zklamáním roku

Mohla to být zajímavá sci-fi střílečka, jenže něco se zvrtlo a ze slibného titulu se stal přinejlepším slabý průměr.

Quantum Theory

Původně to vypadalo hodně lákavě. Sci-fi střílečka z postapokalyptického světa založená na systému krytí v prostředí, které se nečekaně mění. Po pár minutách ale zjistíte, že Quantum Theory je zklamáním ve spoustě ohledů a rozhodně to není taková zábava, jak bychom si přáli.

Dějová linka se snaží kombinovat futuristickou technologii s troškou tajemna a nabízí šanci podívat se do světa, kde se objevují temné věže, které "žijí". Hlavní hrdina Syd se pokouší o jediné: ničit je. Má k tomu své důvody a je v jejich destrukci sakra dobrý.

Nyní kráčí do jedné unikátní věže, která může ovlivnit osudy mnohých. Však to znáte, žádný herní hrdina se nevydává do boje jen proto, aby zachraňoval ztracená koťátka, ale přinejmenším pro záchranu světa, často i celého vesmíru.

Většina vašeho dobrodružství se odehrává právě ve věži. A hlavním úkolem steroidního svalovce Syda je prostě střílet, střílet a střílet. Není to zrovna přemýšlivý typ, a tak nejdříve pálí a pak zase pálí.

Quantum Theory je střílečka, která je založená na tom, že se hráč kryje za množstvím překážek, které jsou v úrovních na každém kroku. Syd sice vypadá, že by mu neublížil ani přímý zásah z raketometu, ale je to jen první dojem. Brzy zjistíte, že stačí pár zásahů a už je tu problém. Syd není extra odolný, takže se tu nehraje na to, že se postaví doprostřed místnosti a začne pálit kolem sebe hlava nehlava. Naopak, je nutné si najít vhodný úkryt a z bezpečí odpravit co nejvíce nepřátel.

Systém krytí ale není nic, čím by se mohla hra chlubit. Použít překážku není těžké, stačí k tomu stisk jediného tlačítka, ale nelze plynule přeskočit z krytu do krytu. To tedy znamená, že musíte znovu použít tlačítko pro krytí, doběhnout k místu, kde se chcete schovat a zase stisknout tlačítko.

Aby nám to tvůrci ještě trošku zkomplikovali, tak pro krytí i běh slouží stejný ovládací prvek. Často tak dojde k tomu, že se chcete schovat před dotírajícími nepřáteli za sloup, ale Syd se zvesela rozběhne, nebo chcete běžet dál a náš frajírek se kryje.

Ne zrovna přívětivě je řešeno překonávání výškových rozdílů. Pokud se hodláte dostat na místo, které je o něco výše (a může to být třeba jen pár centimetrů), tak nejde jednoduše povyskočit, ale musíte stisknout znovu tlačítko pro krytí (Syd se skrčí) a pak ještě jednou, aby se vyškrábal tam, kam potřebujete. Ovládání tak je dost těžkopádné, zbytečně komplikované a ubírá na spádu.

Akce sama o sobě vám dech také nevyrazí. Je prezentována vcelku fádním stylem, kdy se obvykle ocitnete v uzavřeném prostoru, ve kterém se objeví nepřátelé. A poté znovu a znovu. Přicházejí ve vlnách a pokračovat můžete jen v případě, že se zbavíte všech.

A není zrovna vrcholem designu úrovní, když jsou navrženy tak, že se skryjete, zleva vyběhne pár netvorů, zlikvidujete je, za moment se vyřítí skupinka protivníků zprava, zbavíte se jich a nakonec poslední partička zepředu.

Veškerá taktika zmutovaných oblud je, že se v pravidelných skryjí, vykouknou a vystřelí. Občas se k vám také rozběhnou, aniž by se staraly o to, že jejich nepohledná těla provrtávají kulky. Někdy se zdá, že "přemýšlejí", ale jindy se opravdu chovají jako naprostá jelita.

Na druhou stranu, ani od vás se nebude žádat nějaké velké taktizování. Na většinu nepřátel platí trefit se do hlavy. Jedinou změnou jsou větší netvoři, kteří na sobě obvykle mají oranžové body, které jasně napovídají, kde jim uděláte největší "bebí".

Nutno říct, že bestiář je docela široký, stejně jako arzenál zbraní, takže alespoň nebudete mít pocit, že celou dobu střílíte do dvou stejných panáků. Ale dávejte si pozor, pokud vás srazí na zem, tak už vás obvykle vstát nenechají a v podstatě není jak se bránit. Je to trošku frustrující a otravné, protože se to stává vcelku často.

Snad jediným ne až tak okoukaným prvkem hry je přítomnost společnice Fileny. Ta je ovládána umělou inteligencí, ale i vy ji můžete požádat o pomoc. Jednak ji lze mrštit (doslova) na nepřátele (buď je ochromí, nebo zasadí fatální ránu) a nebo společně se Sydem provede kombinaci úderů, která je na blízko velmi účinná. Jenže je velice těžké zaměřit na konkrétní cíl, protože po použití žádané kombinace tlačítek se Syd i Filena začnou zběsile ohánět kolem sebe a než se člověk naděje, kouká do zdi.

Ale aspoň se na jejich skotačení hezky dívá, protože je doprovázeno spoustou efektů. A milé je, že když zasáhnete protivníka do hlavy, následuje líbivá zpomalená animace, ve které se kebule zmíněného chudáka rozprskne na kusy. Ostatně, trošku zvláštní je, že všichni, které zabijete, se doslova rozprsknou. A to moc lákavě nevypadá. Graficky to není zpracováno zrovna úchvatně a je to spíše úsměvné.

Celé hra se vizuálně nevytáhla. Pokud bychom byli hodní, řekneme, že grafika vypadá poněkud zastarale. Kdybychom byli zlí, tak řekneme, že tu asi někdo zapomněl, že dělá hru na konzole současné generace a pořád by to neznělo dost zle. Někdy hra prostě vypadá ošklivě. Hlavně modely postav jsou odfláknuté a to včetně Syda.

Prostředí je vcelku variabilní, na to, že se pohybujete ve věži, ale textury jsou hrubé a nedoporučujeme k nim chodit příliš blízko. A co se týče jednoho z největších taháků, měnícího se prostředí, tak to není nic oslňujícího. Na předem určených místech a v předem určeném čase se ze země vynoří sloup nebo se utrhne most.

Co se to tady děje?

Jestliže byste rádi znali podrobnosti příběhu, který je docela zmatený, tak vám rádi poskytneme pár informací. Dostáváme se do budoucnosti. Mnoho let již uplynulo od zničující světové války, po níž zůstalo jen pár přeživších. Jejich nová společnost, která se nazývá Cocoon je ohrožována temným materiálem zvaným Erosion, jenž tvoří většinu prostředí nového světa. Přeživší lidé si najali vojenské jednotky, aby si poradily s Erosionem a zlikvidovaly ďábelské žijící věže. A stejný cíl má i Syd.

Není to ani vizuálně přitažlivé a vlastně to ani moc výrazně nemění hratelnost. Není to prvek, který by z Quantum Theory dělal něco, co si musíte za každou cenu zahrát. Prostě občas zmizí překážka před vámi a vy se přesunete za tu, co se objevila vedle.

Co vypadá jakžtakž dobře, jsou filmečky, které mají spád, ale i v nich vypadají postavy zvláštně. Relativně dobrá je i hudba, která umí gradovat ve správné chvíli.

Multiplayer je určen až pro osm hráčů, ale ani ten vás nepotěší. Je tu pár klasických módů (Deatmatch, Team Battle), ale nenarazíte v nich na nic, co byste si jinde neviděli, navíc většinou v lepším provedení.

K pochválení tady toho tedy opravdu moc není. I kdybychom nehráli skvosty jako Gears of War, u kterých se Quantum Theory neskrývaně inspiruje, tak bychom museli konstatovat, že tohle není nic, co stojí za pořízení.

To nejlepší, co hra nabízí je průměrné. To, co má být lákadlem, není dotažené do konce nebo to není zpracováno zábavným způsobem a ani technická stránka nestojí za řeč. Tohle je prostě zklamání.