Ondřej Zach
Každého asi napadne pokračování nějaké oblíbené hry, k němuž se její tvůrci ne a ne odhodlat (za mě Warcraft 4). Postěžovat bych si mohl na aktuální neduhy herního průmyslu, tedy obchodní model pay 2 win, uplácení předobjednávkovými bonusy či osekávání základní hry na úkor placených rozšíření. Ale neudělám to, protože chyba není jen ve vydavatelích.
To jsou zkrátka obchodníci, kteří to neustále zkoušejí, ale především v hráčích, kteří tyto praktiky svými peněženkami podporují. Nakonec jsem se rozhodl, že bych chtěl při životě udržet dedikované herní handheldy, které našly těžkého soupeře v chytrých mobilních telefonech.
Ostatně není to tak dávno, co Sony ohlásilo, že následovníka PS Vita nechystá. Doufám, že alespoň Nintendo vydrží. Chápu, že to asi není nic moc, ale pro mě jako sběratele herních handheldů to je srdcovka.
Michael Mlynář
Michal Mlynář
Zrušil bych Ubisoft. Na co Ubisoft sáhne, to pohnojí. Ve své době vyšel parádní 3D Rayman, který měl do budoucna našlápnuto k tomu, aby se zařadil mezi ty nejlepší a nejznámější plošinovky.
Ubisoft ovšem Raymana zadrbal v sérii s nechutnými králíky, ze které se Rayman nakonec i úplně ztratil. Dnes se firma snaží hrát na retro vlnu a každou chvíli vydá nějaký nový 2D díl a snaží se nás přesvědčit, že to je ten pravý gaming a takhle to prostě vypadalo ve zlaté éře. Ale ten 3D Rayman byl tehdy zkrátka po všech stránkách mnohem lepší a hezčí než předchozí 2D.
Víceméně to samé se dá říct i o značce Prince of Persia. Po parádním restartu se to dostalo snad až kamsi k rebootu restartu a co si pamatuji, tak nakonec i k jakési víceméně poloautomatizované srandě pro děcka.
Dále již jen telegraficky: Ubisoft jednu dobu tvrdil, že nemůžeme být bez clancyovek. Víceméně hned na to navázalo období, kdy Ubisoft tvrdil, že nemůžeme být bez tanečních her a podobných třeskutě zábavných nesmyslů pro Wii(U) i další pohybové systémy.
Sotva vyšli z mého pohledu velmi povedení Watch Dogs, Ubisoft se nechal slyšet, že druhý díl koncipuje jako jakousi „massive multiplayer social“ pakárnu. A ani ten Asasín zkrátka už není co býval.
A mimochodem, pamatuje si ještě název té strašně hypované akce kdesi v apokalyptickém městě, kterou Ubisoft představil před X lety? Pokud si správně vzpomínám, tak naposledy jsem viděl jakési gameplay video, kde kooperace vypadala tak strojeně, že oproti tomu je seriál Ulice koncert hereckých výkonů.
A Yves Guillemot má navíc sotva metr šedesát a na rušném stánku Ubisoftu na E3 mi dal kdysi tak kvalitně ramenem do žeber, že jsem je přepočítával ještě o týden později v letadle domů.
Jan Kouba
Nechal bych zmizet všechny ty agresivní mikrotransakce, které dělají z hraní jen ždímačku peněz. Nevadí mi platit za něco navíc, ale ten obsah musí mít hlavu a patu a neměl by nijak zásadně ovlivňovat herní zážitek, nebo zvýhodňovat platící hráče.
Andrej Brabec
Přál bych si, aby více společností mělo vlídnější přístup k zákazníkům. Kompletní zkušenost se hrou od nákupu až po její dlouhodobou podporu by se měla podobat zážitku z dobré restaurace, do které se rádi příště vrátíte. Jenže většina firem k hráčům přistupuje jako k dojné krávě a snaží se jen maximalizovat zisk.
Ironií je, že právě tím ho v dlouhodobém horizontu ztrácejí. Je to krátkozraký obchodní model, se kterým možná vydělají více na jednom konkrétním titulu, ale nevytvářejí si oddané zákazníky. Vůbec největším symbolem zla je v současné době Ubisoft, jenž má problémy snad na všech frontách.
Kdybych mohl zamávat kouzelným proutkem, přál bych si aby se více firem k hráčům chovalo tak jako Blizzard, Valve nebo CD Projekt Red.
Jan Srp
Na současném herním průmyslu mi vadí spousta věcí, vyděračskými free2play tituly počínaje, agresivní DLC politikou pokračuje a retardovanými youtubery s miliony fanoušků konče. Přesto ale stále vychází tolik zajímavých titulů, že můj seznam her, co si musím zahrát, než umřu, se spíše zvětšuje než zmenšuje.
Více než nereálné vzdušné zámky, bych si přál prostý fakt – aby si lidé uvědomili, že hry jsou především zábava a podle toho k tomu také přistupovali.
Věčné hádky „konzolového plebsu“ s „PC master race“ jsou stejně tak únavné jako nesmyslné a při jejich čtení člověk až zapomíná, jak obrovský krok celý herní průmysl za posledních 20 let ušel. A podobných žabomyších sporů vedených způsobem, který by zahanbil i ty nejotrlejší dlaždiče, je herní prostor doslova nasáknut.
Někdo vidí v indie hrách budoucnost, jiný je na amatérské rádoby umělecké pokusy alergický. Ten se rád podívá na pohupující se prsa Lary Croft, jiný v tom vidí sexismus a zneužití diskriminujících stereotypů. Tomu se líbí Zaklínač a tomu zase Fallout 4...
Daleko důležitější, než chválit, co se mi líbí, je ostře se vymezit proti tomu, co se mi nelíbí. Nikdy mě nepřestanou fascinovat lidé, kteří neváhají strávit spoustu času přesvědčováním ostatních o své pravdě, místo aby se věnovali tomu, co je skutečně baví.
Nedostatek respektu a tolerance k cizím názorům je samozřejmě celospolečenský problém, aspoň ty počítačové hry bychom ale nemuseli brát tak vážně.
Jan Lysý
Budu tentokrát hodně materialistický a přiznám se, že bych asi změnil cenu konzolových her. Kdybych byl spoluzakladatelem Facebooku, tak by mi například 1 700 těžce vydělaných českých korun za jeden titul nevadilo, ale jelikož nepatřím do klubu miliardářů, vhánějí mi občas ceny některých projektů téměř slzy do očí.
I když, jak říkaly už naše babičky, na všem špatném je něco dobrého a člověk si velmi dobře rozmyslí, jakou hru si koupí a neztrácí čas s každou ptákovinou.
