Vítám tímto čtenáře, kteří zažili zlatou dobu rozpuku her na 16-ti bitových platformách, a kteří při několika dalších řádcích možná i zatlačí slzu v oku při vzpomínkách na čas ne až zase tak dávno minulý, prosezený u svého miláčka připojeného k televizi. Ostatním, nevlastnícím stroje SNES, Mega Drive či třeba Amiga tak alespoň naznačím, jakže to za středověku herního byznysu (tím se ovšem nebráníme recenzím z herního pravěku – době 8 bitových mašinek, jako např. Atari 800, 130, NES, Master System, atp.) vůbec vypadalo s hraním her. Také nám mnohým dojde, když vzpomeneme na další podobné herní klasiky, že nemusíme pařit zrovna multimediální zázraky s tunami super grafiky, eskapád nabušených zvukových efektů a hudby více, či méně známých protagonistů; stačí jenom oprášit a poté zapnout ten stařičký přístroj dodnes schovaný dole ve skříni a pobavíme se stejně kvalitně, ne-li v mnoha případech ještě více a lépe… Dosti ale nostalgie, vrhněmež se na popis hry. Hry Another World.
Delphine Software, francouzský tým programátorů, proslul právě objektem naší recenze, titulem Another World. Naprogramoval poté i další velmi kvalitní počiny, přičemž těmto dáme prostor v brzké budoucnosti.
Uvedená partička si na svou dobu dala opravdu přetěžký úkol. My, konzumenti herního průmyslu, jsme se momentálně soustředili povětšinou na akční arcade, kde jsme kosili tuny protivníků jak opěšalých, tak mobilních, skákali
v plošinovkách a sbírali zde všemožné předměty, popřípadě luštili hádanky v prastarých adventurách. A Delfíni se rozhodli zkombinovat kvalitní 2D animace s akcí a adventurou dohromady. Nutno podotknout, že se jim to podařilo na jedničku.
Už začátek hry nás takříkajíc ohromil. Po kratším loadingu jsme byli doslova přikováni do křesel animovaným intrem. Za opravdu velmi nepříjemné bouřky se přiřítil hlavní hrdina ve svém sporťáku do zaměstnání - ve vědecké laboratoři pracoval na utajovaném projektu. Po elektronické identifikaci vstoupil do pracovny a nalogoval se do počítače. Jenže venku došlo k něčemu opravdu neočekávanému. Blesk udeřil přesně tam, kam neměl a vědec se za mohutné elektromagnetické bouře přemístil prostorem díky svému mírně zvrtlému pokusu do jiného světa. A nepříliš přátelského.
A zde jsme přišli ke slovu my, hráči. Špičkově animovaná postava, jednoduché skoky – tady i v běhu, kotouly, opatrná chůze, přikrčení, zachycování ve skoku a později i střelba, to byl opravdu velmi pestrý repertoár pohybů. Veškerenstvo těchto akcí vám nádherně padlo do ruky díky realistickému ovládání a jeho citlivosti. Ocitnutí se ve vodě a následné ovládání za pomoci směrových šipek
a jednoho tlačítka (ano, jednoho; ke hraní tehdejších her nebylo zapotřebí milión kláves a tlačítek, i když bylo kolikrát stejně komplikované jako dnešní…) vyústilo po několika utopeních ve vynoření se z bazénu v naprosto neznámé krajině. Mnoho času k rozhlížení se vůkol nebylo, jelikož na jedné straně čekalo velice vzteklé a velice velké zvířátko. Po pár pokusech o jeho přeskočení jste to vzdali a vydali se druhým směrem. Jaké však přišlo leknutí, když se po pár krocích cosi vymrštilo ze země, objevila se animace obrovského červa s vysunutým jedovatým trnem a náš hrdina vzápětí padl jak podťatý k zemi… A znovu od prvního checkpointu. Nakonec jsem se naučil vnímat na zemi rozložená nebezpečenstva a hbitě je přeskakoval. Jaké však bylo mé další překvapení, když jsem zjistil, že kočička číhající vpravo na útesu na mě dostala chuť a jala se mne pronásledovat. Hop a skok a bylo po mě. Ha, řekl jsem si, asi budu muset spěchat. Takže jsem to vzal útokem. Nemluvě o tom, že červi se začali vyskytovat i na stropě (neméně příjemné setkání s jedem pak následovalo také), pročež jsem utíkal, skákal a házel plavné kotouly přes několik obrazovek. Tam se objevili Oni. Myslel jsem si, když odstranili predátora střelou z pistole, že jsou přátelé. Prudká bolest a díra v rameni následované pádem do komatu mě však přesvědčily o opaku. Kdybych nebyl trotl a všiml si při útěku otroků, pracujících ve skalách, možná by mi to došlo dřív… Následovalo probuzení v zajatecké kleci v dolech. A tak bych mohl pokračovat ve vyprávění tohoto úžasného příběhu dál.
Myslím, že krátká ukázka vám postačila k osvěžení, či určitém obrázku o této hře. Celý popis Another Worldu by byl ještě na několik stran textu, a tak se jej pokusím shrnout. Z klece jste se samozřejmě osvobodili. Při útěku jste se skamarádili s domorodým otrokem a našli pistoli. Ta byla velmi užitečná, jelikož měla dva módy střelby. Po dlouhém stisku totiž začal u její hlavně oscilovat velký výboj, pro nějž nebylo problémem vyrazit dveře, či prorazit stěnu… . Celá hra se pak změnila ve skvěle načasovanou honičku, protkanou logickými hříčkami při překonávání jednotlivých překážek. Doly plné stráží, jejichž likvidace nebyla možná pouze obyčejnou přestřelkou. Kupříkladu v jedné místnosti bylo hned několik uzurpátorů. Nad hlavami jim visel velký lustr. Co by asi hráče napadlo? Vyhnout se jim, jelikož pálili velmi svižně a párkrát to s ním švihlo. Vyběhli jste tedy do horní místnosti a odstřelili řetěz. Kdesi dole se pak ozvalo tříštění skla, steny a nadávání. Je vám už jasné, co následovalo? Nebo kompletní zatopení místnosti s nástrahami vodou, před kterou jste ale museli velmi rychle a velmi zručně při přeskocích propastí zdrhat. Či kutálení se v úzkých a větvících se jeskynních prostorách, mnohokrát končících zkrvaveným krápníkem. Tady bylo potřeba zapojit logické obvody vaší paměti. Při svých dobrodružstvích jste se ještě několikrát setkali se svým parťákem, který vám pomohl před jistou smrtí, aby vás ve strhujícím finále zachránil a zraněného a v bezvědomí odvlekl pryč z toho pekla na létajícím drakovi.
Dějovou linku jsme si velmi stručně shrnuli. Měli bychom věnovat také trochu místa grafice a ozvučení. Na svou dobu byly obě tyto položky opravdu nevídané. Animace všech tvorů, včetně desítek framů pro hlavního hrdinu, byly dotažené do maxima (ostatně obrázky vytípané ze hry by se měly povalovat někde okolo tohoto textu). Na tak pěkně rozpohybovanou a osobitou grafiku nebyl hráč vůbec zvyklý… . Samply snad všeho, co jste potkali, zvuky zbraní a dokonce i hudba dosahovaly velmi vysoké úrovně. A navíc každé vaše zhynutí provázené animací odpovídající momentální příčině smrti, to se jen tak nevidí. Troufám si odvážně tvrdit, že se jednalo o první náznak téměř filmové interaktivity spojené s opravdu tuhou akcí, při níž jste se několik hodin příjemně bavili. Fungoval zde navíc systém checkpointů, uživatelsky to velmi příjemná věc. Přiznám se teď k jedné věci. A možná si budete ukazovat na hlavu. Odložil jsem PALovou recenzi na Metal Gear Solid 2, abych podpořil své vzpomínky čerstvým zážitkem z Another Worldu. Královsky jsem se bavil a zapomněl na jinak bombastický počin Hideo Kojimy.
Hodnocení v procentech se v retru úmyslně vyhýbáme, takže nečekejte žádnou výslednou známku. Věřte ale, že kdybyste si k této hře sedli, strávíte u ní opravdu
příjemné chvíle. Pokud jste ostatně dost šikovní, můžete jí na netu objevit jak pro konzole SNES/ Mega Drive, tak pro Amigu (Amiga – DMS archiv na diskety, či řešení na PC pomocí emulátoru Amigy WinUAE), nebo pro samotné PC. Another World je už dávno jako PD software k zastižení na několika sajtách…
Také si říkáte, že mnoho tak dobrých dějových prvků a logických hříček se většinou dnes nepotká ani v těch nejlepších multimediálních projektech? Chápete už, jak plodné bylo vysedávání u starých dobrých, naprosto obyčejně 2D kreslených her? Pokud ano, potkáme se u dalších recenzí na skvělé a v lecčems originální hry z éry počátků domácí zábavy. A nebojte se, dojde i na akce, simulace, logické rychlíky a spousty dalších titulů. Příště to bude Flashback!
P.S. by Martin Quest:
Mimochodem, projekty Another World a Flashback vycházejí ze starší hry Future Wars vyvinuté také firmou Delphine Software. Tento jejich předchůdce obou klasických děl byl známý především ve Francii a to díky mimořádně povedenému příběhu, naprosto špičkové grafice a hudbě vzápětí vydané jako soundtrack, což tehdy ještě zdaleka nebylo běžné.
