14.00 – Včera mi máma koupila nový vopice. Nejdřív jsem si myslel, že to je zas ta těžká pakárna, kterou mi koupila posledně, ale koukal jsem, že je to nová akademie a ta se mi prve jako fakt dost líbila, jenom mi chybělo něco, co by mě u toho udrželo. Tak ukaž, mamko. Rozbalíme to.
14.02 – Koukám, že si to asi hned tak nezahraju, páč to máma řekla i tátovi a to je starej pařmen a když zjistil, že mám nový vopice, honil se se mnou po pokoji se síťkou a chtěl mě ulovit. No, jenom doufám, že nejsem divnej po něm.
Vlastně to jsou jenom takový krátký minihry a hraje se o karty stylem kámen/nůžky/papír.
14.10 – Byl to dlouhej boj, ale utekl jsem do stodoly a tady mě nikdo nenajde. Zapínám péespéčko (kámoši tomu taky někdy říkaj Pes Pé, asi neuměj anglicky jako já. Dobře no, výslovnost mě naučil táta) a čekám. Ani se to moc dlouho nenahrává. No to je jasný, když to jsou vopice. Tam ta grafika nebyla nikdy moc náročná.
14.12 – No jo, klasický vopice. Zas maj ty majáčky. Je to trochu úchylný, ale dělali to Japonci a ti se vyznaj, aspoň to říkal táta. S tím menu jsem chvíli zápasil, ale nejsem na tom zas tak špatně, abych nevěděl, co to je single a multi. Jsem tu sám, tak jedu singláč. Vybírám vopici a jedu.
15.24 – Tak tohle jsem teda nečekal. Fakt mě to chytlo, ty můj deníčku. Ono to je vcelku jednoduchý, vlastně to jsou jenom takový krátký minihry a hraje se o karty stylem kámen/nůžky/papír. Soupeřovský vopici vidím jen druh karty, takže vím,
kolik má karet „papírů“, kolik „nůžek“ a tak. Vždycky začínám, vyložím kartu a vopičák na druhý straně mi to přebije. Je to nefér, ale možná to má nějakej smysl.
No jo, klasický vopice. Zas maj ty majáčky.
15.36 – Už to chápu. Podívej se, deníčku: každá karta má svoji hodnotu, teda jako sílu. Když s ní vyhrajete, soupeř přijde o víc, než kdyby byla síla karty menší. Karty mají různý „kouzla“, který můžou soupeři ublížit. Vlastně jsou jen dvě: oslabí soupeřovský vopici energii nebo manu nebo tak něco a nebo sebere několik banánů. Nebo obojí. Ale furt nevím, na co jsou ty banány.
15.50 – Jo takhle. Ještě že tady je na návodová hra. No čím víc banánů, tím silnější karty můžu použít na toho vopičáka, co
je proti mně. Po každým souboji dostaneme každej po banánu a víc jich můžem vyhrát v soubojích. Ono to funguje tak, že když proti soupeřovi položím kartu „nůžky“ a on „papír“, tak když pak v tý minihře vyhraju, soupeř přijde o to, co je na tý kartě napsaný. Když prohraju, tak se nic nestane. Takže je lepší si vybírat kartu, kterou soupěři čmajznu energii a zároveň nějaký banány. To je pak v háji a může proti mně dávat jenom nízký karty. No ale když vyhraje třeba „papírem“ nad mým „kamenem“, platí kouzla jeho karty a já pak musím vyhrát, abych nepřišel o
to, co je na tý jeho kartě napsaný.
|
16.00 – tak jsem skončil. Nějakej boss mi vycuc všechnu energii nějakejma combama. Nejdřív jsem nevěděl, jak se to dělá, ale už jsem na to přišel. Když proti sobě postavíme obě shodný karty, nikdo nevyhraje ani neprohraje a dávají se karty další. Když
pak někdo vyhraje, sečtou se kouzla každý karty a dotyčnej dostane tak za uši, že může přijít o všechnu energii najednou.
16.02 – Ještě jsem vlastně ani nenapsal, ty jeden ušatej deníčku vopičí, jaký minihry se vlastně hrajou. Fakt má každá karta svou minihru. Někde se přetahujeme o provaz mačkáním knoflíku, jindy závodíme v běhu na 1 metr, trefuju se vázou do spodního parta a musím trefit nepřátelskou vopici a tak. Je toho tam strašně moc, kdybych tu měl popisovat všechny hry, tak mě do tý doby táta najde a už si nezahraju. Ale nějaký vypíšu do rámečku někam mimo, abych v tom neměl zmatek.
16.15 – Tak v systému bojů už jsem jakž takž zběhlej, teď se podíváme na další věci. Během hry jsem objevil, že musím porazit několik protivníků, abych si odemkl cestu k bossovi a po jeho likvidaci se přesunu na další ostrov. Co ostrov, to boss. Na
každým ostrově je taky obchůdek, kterej se otevře časem a kde si můžu nakoupit za peníze nový karty nebo rovnou celý balíčky. Občas se objeví nějakej skrytej shop s vysokejma kartama, ale zas to něco stojí.
20.06 – No a už dost. Venku je skoro tma a rodina mě určo už shání. Tohle je na mě moc návykový, abych nedopad jak můj bratr s těma cigárama. Tohle hlavně nesmí vidět táta, jinak už si nebřinknu. Je to přesně to, co jsem potřeboval na cestu do
|
Rychlé, svižné minihry
Časem stereotypní| Ape Academy 2 | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
