Bylo nebylo, kdesi v Arábii žil sultán se svými pěti dcerami. Jejich dvacáté narozeniny se blíží a abychom zase měli koho zachraňovat, naplňuje se čas proroctví; do vařícího kotle přilejeme nějakou tu lásku a malér je na světě. Samozřejmě, že po prvních ne až tak jasných informacích jsem po Arabian Nights sáhl, neboť hra námětem podobná – kultovní Prince of Persia - patřila mezi mé oblíbené a před nějakým tím časem mě spolu se všemi fandy zklamalo její nepovedené 3D pokračování. V případě Arabian Nights, kde situaci zachraňuji s prý pohledným hrdinou Alim, však k žádnému výraznému posunu nedošlo. Přestože jsem se při hraní Arabian Nights zase tolik nenudil, na rehabilitaci "prince zachránce" si budeme muset ještě počkat, stejně jako na princeznu, kterou by stálo za to zachraňovat. Ale abych spoře oděným sultánovým kráskám nekřivdil – jejich pohyby a smyslné protahování se na koberečku, či exotické tanečky s šavlí nevypadají vůbec špatně, přesto čistě osobně dávám přednost více oblým tvarům a méně hranatým.
Tím narážím na poněkud nešťastné grafické zpracování veškerých postaviček ve hře – ne že bych je musel podrobit zdrcující kritice, ale vypadají tak trochu jako pomačkaná plechovka od limonády (kdo sleduje Red Dwarf, ať si představí androida Krytena). O poznání lépe dopadla
architektura palácovitých objektů, aby ji posléze srazily na kolena přebarvené, ne až tak kvalitní a občas i pěkně nepovedené textury a celkově chudý engine. Jde mi spíš o jeho surovost a absenci doprovodných atmosférických prvků, nějaká ta mlha to rozhodně nezachrání. Díky tomu vyniká jednoduchost objektů a co do počtu mi veškeré prostory připadají jako po návštěvě zlodějů, přičemž poslední kusy si asi odneslo do svých domovů služebnictvo. Ano, občas nějaká ta váza skrývá hojivou lahvičku, někdy zase narážím na tlupu krys opatrujících kus chleba či nad mojí hlavou proletí sova, jenže to už nestačí. Nechci teď míchat žánry, ale principem bych svoji pouť za slávou přirovnal k úspěšné akci Max Payne. Vyměníme příběh a prostředí, snížíme technickou kvalitu a vychází mi prakticky to samé: nijak zvlášť nebloudím, vlastně jen jdu přikázaným směrem, občas někoho pošlu do horoucích pekel, skáči, šplhám, otvírám si dveře klíčem, hledám tajnou chodbičku, do toho všeho nějaký ten animovaný střih při větší akci... Koncepce vlastního dobrodružství totiž NENÍ vůbec špatná, ba naopak, jenže vlastní technické zpracování nedokáže zprostředkovat kýženou atmosféru, což mě teď, v bezprostřední reakci, docela štve.
A protože náplň dobrodružství představuje všemožné skákání, šplhání a boj, podívejme se detailněji na reka Aliho. Ten by se za svoje gymnastické dovednosti nemusel vůbec stydět, s
přehledem zvládá přemety vzad a ani piruety do stran mu nečiní žádné potíže. Dokonale šplhá po provazech, liánách a s vaší pomocí krůček po krůčku zdolává ohromné římsy. Občas s sebou totiž začne házet, načež vy musíte v mžiku zareagovat a vyrovnat rovnováhu, jinak si zaplachtí rovnou k zemi. Pokud nechá zasunutou smrtonosnou šavli v pochvě, vypomáhá si údery a kopy vypůjčenými z některého bojového umění. Co do účinnosti jsem je aplikoval pouze na krysy, v ostatních případech se spoléhám přeci jenom na šavli a kouzla. Začal bych bojem, jenž mi připravil další z několika zklamání. Na akci prováděnou mečem dostal hráč do vínku pouze dvě klávesy bez možnosti je třeba kombinovat s kurzorovými šipkami! Jednou totiž máchnete mečem (asi tři smyčky) a druhou blokujete – a to tak, že jakýkoli úder vedený zepředu v rozpětí zhruba 90°. Nápad s blokováním beru jako solidní vychytávku, ale boj přes jednu klávesu? To snad ne! Vždyť přesně takhle vypadala bitka v adventuře (!) Quest for Glory a tohle má být akční hra. Zápas tedy vypadá tak, že držíte tlačítko na obranu a ve vhodný okamžik stisknete klávesu pro útok. Tahle strategie nemá chybu, než vás soupeř nažene do kouta (a rozseká na kusy), nebo mu přiběhnou posily, nebo začne uskakovat (pozdější epizody), nebo vás bombarduje kouzly ze střechy (pěkná lumpárna), nebo vás otráví jedem (taktéž lumpárna). Magickou část reprezentují čtyři kouzla, jmenovitě klasický fireball, jeho silnější obdoba, štít a mrazivý kruh vhodný při
defenzívě před více oponenty. Základnu many a životů si Ali doplňuje několika způsoby – z lahviček v inventáři, chlebem a konečně i z magických studánek. Ale pozor, ne všechny studánky osvěží a energii v těle rozproudí, některé naopak v žilách krev zastavují.
Nepřátelé, s nimiž se Ali utká, se rekrutují opravdu z rozmanitých světů – klasiku představují krysy, skřeti a bojové ženy, které se vás snaží dostat (ale pod drn). K obohacení dojde hned ve druhé epizodě, kde jakési obživlé magické mrtvole nejdříve odsekáváte různé části končetin, než se bez života ponoří zpět do hlubokého, mrtvolného spánku. Naneštěstí vás obvykle otráví zeleným slizem, což vůbec není dobré pro další pokračování. Naopak drsně vyhlížející tygr v páté kapitole nepředstavuje příliš veliký problém a dokonce ani mágové v šestce. Samozřejmě nechybí logické hádanky, čímž opravdu nemyslím použití klíče do dveří, ale spíš otevření tajných dveří pomocí pákového mechanismu v ohromných sochách, odtlačení skrytého víka, uvolnění cesty a další legrácky. Jako klady bych uvedl celkem fajn námět a zajímavě připravený scénář akcí, ovšem o poznání méně mě potěšil engine, grafika a vlastní délka hry. Celkově tedy docela tuctový průměr, takže snad příště, "krásné" princezny.
| Arabian Nights |
|
| Minimální konfigurace: |
procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 3D karta |
| Doporučená konfigurace: |
procesor 550 MHz, 128 MB RAM |
| 3D karty: |
ano |
| Multiplayer: |
ne |
|
| Verdikt: |
Další z trenažérů nabízející klasický úvod do problematiky "zachraňování princezen", bohužel v průměrném zpracování. |
|
|
Bylo nebylo, kdesi v Arábii žil sultán se svými pěti dcerami. Jejich dvacáté narozeniny se blíží a abychom zase měli koho zachraňovat, naplňuje se čas proroctví; do vařícího kotle přilejeme nějakou tu lásku a malér je na světě. Samozřejmě, že po prvních ne až tak jasných informacích jsem po Arabian Nights sáhl, neboť hra námětem podobná – kultovní Prince of Persia - patřila mezi mé oblíbené a před nějakým tím časem mě spolu se všemi fandy zklamalo její nepovedené 3D pokračování. V případě Arabian Nights, kde situaci zachraňuji s prý pohledným hrdinou Alim, však k žádnému výraznému posunu nedošlo. Přestože jsem se při hraní Arabian Nights zase tolik nenudil, na rehabilitaci "prince zachránce" si budeme muset ještě počkat, stejně jako na princeznu, kterou by stálo za to zachraňovat. Ale abych spoře oděným sultánovým kráskám nekřivdil – jejich pohyby a smyslné protahování se na koberečku, či exotické tanečky s šavlí nevypadají vůbec špatně, přesto čistě osobně dávám přednost více oblým tvarům a méně hranatým.
architektura palácovitých objektů, aby ji posléze srazily na kolena přebarvené, ne až tak kvalitní a občas i pěkně nepovedené textury a celkově chudý engine. Jde mi spíš o jeho surovost a absenci doprovodných atmosférických prvků, nějaká ta mlha to rozhodně nezachrání. Díky tomu vyniká jednoduchost objektů a co do počtu mi veškeré prostory připadají jako po návštěvě zlodějů, přičemž poslední kusy si asi odneslo do svých domovů služebnictvo. Ano, občas nějaká ta váza skrývá hojivou lahvičku, někdy zase narážím na tlupu krys opatrujících kus chleba či nad mojí hlavou proletí sova, jenže to už nestačí. Nechci teď míchat žánry, ale principem bych svoji pouť za slávou přirovnal k úspěšné akci Max Payne. Vyměníme příběh a prostředí, snížíme technickou kvalitu a vychází mi prakticky to samé: nijak zvlášť nebloudím, vlastně jen jdu přikázaným směrem, občas někoho pošlu do horoucích pekel, skáči, šplhám, otvírám si dveře klíčem, hledám tajnou chodbičku, do toho všeho nějaký ten animovaný střih při větší akci... Koncepce vlastního dobrodružství totiž NENÍ vůbec špatná, ba naopak, jenže vlastní technické zpracování nedokáže zprostředkovat kýženou atmosféru, což mě teď, v bezprostřední reakci, docela štve.
přehledem zvládá přemety vzad a ani piruety do stran mu nečiní žádné potíže. Dokonale šplhá po provazech, liánách a s vaší pomocí krůček po krůčku zdolává ohromné římsy. Občas s sebou totiž začne házet, načež vy musíte v mžiku zareagovat a vyrovnat rovnováhu, jinak si zaplachtí rovnou k zemi. Pokud nechá zasunutou smrtonosnou šavli v pochvě, vypomáhá si údery a kopy vypůjčenými z některého bojového umění. Co do účinnosti jsem je aplikoval pouze na krysy, v ostatních případech se spoléhám přeci jenom na šavli a kouzla. Začal bych bojem, jenž mi připravil další z několika zklamání. Na akci prováděnou mečem dostal hráč do vínku pouze dvě klávesy bez možnosti je třeba kombinovat s kurzorovými šipkami! Jednou totiž máchnete mečem (asi tři smyčky) a druhou blokujete – a to tak, že jakýkoli úder vedený zepředu v rozpětí zhruba 90°. Nápad s blokováním beru jako solidní vychytávku, ale boj přes jednu klávesu? To snad ne! Vždyť přesně takhle vypadala bitka v adventuře (!) Quest for Glory a tohle má být akční hra. Zápas tedy vypadá tak, že držíte tlačítko na obranu a ve vhodný okamžik stisknete klávesu pro útok. Tahle strategie nemá chybu, než vás soupeř nažene do kouta (a rozseká na kusy), nebo mu přiběhnou posily, nebo začne uskakovat (pozdější epizody), nebo vás bombarduje kouzly ze střechy (pěkná lumpárna), nebo vás otráví jedem (taktéž lumpárna). Magickou část reprezentují čtyři kouzla, jmenovitě klasický fireball, jeho silnější obdoba, štít a mrazivý kruh vhodný při
defenzívě před více oponenty. Základnu many a životů si Ali doplňuje několika způsoby – z lahviček v inventáři, chlebem a konečně i z magických studánek. Ale pozor, ne všechny studánky osvěží a energii v těle rozproudí, některé naopak v žilách krev zastavují.
