Z kvalit multiplayeru minulého dílu akční série Assassin’s Creed jsme měli smíšené pocity, plynoucí především ze zdlouhavého hledání serverů a lehce kostrbatého ovládání. Přesto se nám líbil směr, jakým se hra vydala a beta naznačila rapidní zlepšení.
Především se zapracovalo na plynulosti ovládání. Měli jsme tentokrát pocit mnohem větší kontroly nad tím, co jsme opravdu chtěli udělat. Jednoduše se nám nestalo, že by se naše herní postava chytla jiné římsy, skočila na jinou stranu nebo zabila jiného hráče, než jsme měli v plánu.
A není to je jen drobný detail. Naopak jde o alfu a omegu celé hratelnosti, díky níž nás trochu mrzelo, že jsme nemohli hrát déle než dva dny. Přesto jsme vyzkoušeli snad každý aspekt hry.
Potěšilo nás přehlednější a hlavně mnohem svižnější menu, které na pohled naprosto zapadá do futuristického rozhraní série, problém nebyl ani s hledáním hráčů, i když sem tam i zde nastaly známé problémy.
Tedy buď nebyla nalezena žádná hra (přitom o hráče nebyla nouze) nebo vás hra hned po připojení k ostatním jednoduše vykopla. Naštěstí nešlo o nic častého. Nebyl problém načítání kdykoliv ukončit a vrátit se neprodleně do menu.
Sázka na jistotu
Tím pádem jsme velice rychle proběhli všemi dostupnými herními módy, které nedoznaly mnoha změn. Hlavně přibyl vůbec nejhranější a podle nás i nejzábavnější kousek v podobě deathmatche.
Je trochu s podivem, že tato herní varianta ve hře nebyla už v Brotherhood. Nabízí totiž jedinečnou možnost opravdu se vžít do role nájemného zabijáka, a to na velice zmenšené mapičce (většinou čtverec s centrálním náměstíčkem obehnaný domy a ulicemi), bez radaru, pouze s portrétem vašeho cíle.
Rozhodně se tak nestává, jako v jiných módech, že neustále někdo utíká po střechách, ztrácí se v davu a podobně. Hraje se pěkně v klidu a atmosféra se šponuje do závratných výšin. A pokud se sejde maximum osmi hráčů, jde o neskutečné maso.
Assassin's Creed: BrotherhoodAssassin´s Creed: Brotherhood je obří, propracovaná a komplexní hra. Než skončí závěrečné titulky, uběhne kolem 25 hodin čisté hratelnosti.  |
Je to však věc vkusu, a tak jsou k dispozici i herní varianty známé z minula, tedy Wanted, kde je mapa několikanásobně větší, k dispozici máte kromě portrétu i radar a vaši protivníci mohou utíkat a schovávat se vašim zrakům.
Stejně na tom je i Manhunt, který je týmovou obdobou předešlého módu, kdy se jeden tým vždy brání a druhý se na něm snaží nahnat co největší možné skóre, než se role obrátí po vypršení časového limitu.
Na náš vkus je však týmová hra naprostým harakiri a její až moc akční pojetí nás příliš nebavilo. Posledním módem k dispozici byl Easy Deathmatch, ovšem slovo "easy" podle nás není úplně na místě. Pouze je osekán o možnost používat speciální schopnosti a perky, což pro někoho může být naopak o to větší oříšek.
Jenže právě speciální schopnosti, nebo by se možná spíše hodilo říct možnosti, dodávají hře šťávu. Dopracováváte se k nim klasickým levelováním a dokupujete si je za speciální Abstergo body, které si každou hrou vyděláváte. Platí, že vždy můžete mít dvě schopnosti spustitelné manuálně a dva permanentní perky.
Mezi spustitelné patří třeba vrhání nožů, kladení min nebo hození oslepujícího granátu, čímž zpomalíte nebo dezorientujete vaši oběť. Můžete se však dopracovat třeba i k jedu, který podáte nic netušící oběti. Ta chvilku dále hraje, než padne k zemi, aniž by si kdokoliv všiml, že se něco stalo.
Oblíbili jsme si i kamuflážní schopnosti. Například dočasná záměna vzhledu postavy, která zaručeně zmate vaše soupeře a hodí se jak k ofenzivě, protože neutrální postavy nevyvolávají ten nepříjemný paranoický efekt, tak i k obraně, kdy je mnohem horší pro útočníka identifikovat svou oběť, a tím pádem máte čas se lépe bránit.
A bránit se lze dosti účinně. Pokud si včas všimnete či jakýmkoliv způsobem odhalíte vašeho protivníka, můžete mu následně jednu pořádně lusknout za uši. Tím ho neutralizujete a vyškrtnete sami sebe z jeho seznamu (alespoň dočasně) a zároveň získáte důležité body. Někdy však mít šanci nebudete, protože v roli oběti nemůžete svého pronásledovatele zabít.
Může se stát, že včas vypozorovaný vrah vašemu neutralizujícímu chvatu unikne a nemilosrdně vás pošle na onen svět. I tak však dostanete za přímou konfrontaci body do zásoby a o ty tu jde především.
Pospíchej pomalu
Kouzlo hry totiž netkví v počtu zabitých nepřátel či poměru smrt/zabití, nýbrž ve způsobu, jakým své oběti zbavujete života. Pokud budete hrát hurá stylem a budete nejmasovějším zabijákem ve hře, pořád si tím nezaručíte první místo. Naopak pokud bude váš seznam skalpů poloviční, neznamená to, že nevyhrajete.
Bodová ohodnocení jednotlivých vražd se totiž hodně liší a přímočaří kosiči nebudou dostávat zrovna ty nejlepší známky. Klidný postup je klíčem k úspěchu a čím víc je váš polibek smrti rafinovanější, tišší a skrytější, tím více bodíků pro vás.
Dva světy
K dispozici byly dvě mapy odrážející podstatu Revelations, tedy návrat do arabského světa a dokončení Eziova příběhu v Evropě. Obě dostupné mapy byly velice členité, nabízely obrovskou řádku postav a hlavně výbornou vyváženost. Ať už jsme totiž hráli jakýmkoliv stylem, vždy se nám dařilo ho v rámci map uplatnit. Vyberou si tak všichni, ať už netrpěliví hráči nebo chladnokrevní skrytí zabijáci. A tak to má být. |
Navíc se počítají i dílčí úspěchy, třeba několik zabití v řadě beze smrti nebo vaše schopnost co nejdéle odolávat. Sice tímto způsobem rozhodně nikdy nevyhrajete, ale s využitím všech schopností si můžete v klidu hlídat svojí vydobytou pozici.
Naše dojmy z bety Assassin’s Creed Revelations jsou tedy naprosto pozitivní a dokonce si myslíme, že má již v současné podobě šanci se pořádně uchytit. Hlavně nový deathmatch nás hodně bavil a na spravení nálady to bude skvělá varianta k chystanému Battlefieldu 3, který v době vydání nepochybně všechny své multiplayerové rivaly zastíní.
Už teď je však jasné, že hráči budou mít dostatečně kvalitní druhou multiplayerovou variantu z úplně jiného soudku a u her rozhodně neplatí, že by se to nemělo míchat, naopak se to doporučuje.
