Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Assassin’s Creed Unity je plný rozporů a nedotažeností

  12:00aktualizováno  12:00
Máme tady dalšího asasína, tentokrát z Paříže v době Velké francouzské revoluce. Poprvé míří pouze na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Stačí letmý pohled, aby bylo patrné proč: skok v grafice je jasně patrný. Ale hra je především ukázkovým příkladem, proč je dobré nesoudit podle prvních dojmů.
75

Assassin's Creed Unity

Platforma: PC
Výrobce: Ubisoft

  • Nádherná Paříž, skvělá výprava a atmosféra
  • Příběh
  • Vylepšené mise a jejich náplň
  • Souboje a důraz na plížení jsou krokem správným směrem
  • Když se daří kooperace
  • Technické problémy, kolísavý framerate
  • Implementace uPlay, Inititates, aplikace s placenou částí
  • Zmatená navigace
  • Nevyzpytatelná detekce ze strany nepřátel

Herní karta

Assassin’s Creed: Unity | foto: Bonusweb.cz

Ústředním tématem příběhu Unity není kupodivu boj za svobodu, nýbrž vykoupení a pomsta. Asasín a zároveň otec hlavního hrdiny Arna Doriana je na samém začátku hry zavražděn. Arno se dostává do péče templářského velmistra Francoise de la Serre, což mu ovšem nebrání udržovat více než přátelské styky s jeho dcerou Elise. Částečně i díky Arnově nedůslednosti je však zavražděn i jeho adoptivní otec. Hlavní hrdina se následně přidává k asasínskému řádu operujícímu v Paříži konce 18. století. Bastila padá, hlavy se kutálejí a Arnova cesta za pomstou může začít.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Příběh Unity a jeho postavy vás spolehlivě udrží u hraní až do samého konce, přestože záplava dalších a dalších jmen vám zamotá hlavu požehnaně. Vztah asasína Arna a templářky Elise naštěstí neproměňuje vyprávění v otravnou červenou knihovnu a děj naopak zpestřuje. Charismatický Arno se scénáristům vyvedl. Nejvíce z předešlých postav připomene Ezia, nepředstavuje však jeho chudou kopii.

Další názor

Jak hru hodnotí zahraniční recenzenti a hráči si přečtěte v přehledném sumáři zde.

Na ději je překvapivé, že události a klíčové postavy Velké francouzské revoluce nejsou tím, kolem čeho se celé dění točí. V rámci centrální příběhové linky sice narazíte na některé skutečné události, na ty se však soustředí především mise pro kooperaci a některé vedlejší úkoly. S Robespierrem se tak potkáte prakticky až v poslední sekvenci, na Dantona nebo Marata v rámci hlavního děje zapomeňte.

Časová anomálie v AC: Unity

Unity zklame ty, kteří se chtějí dozvědět více o moderní dějové lince. Hrajete sami za sebe a pomáháte asasínům odkrýt informace hledané templáři. Absolutně žádný posun se nekoná a jediným pozitivem tohoto přístupu jsou tři časové anomálie, do nichž vašeho avatara na chvíli přenesete.

Vítejte v Paříži

Pro ty, kteří si oblíbili námořní bitvy v předešlém dílu, mám špatnou zprávu. Hra se odehrává tentokrát výhradně v Paříži, odjet z ní můžete maximálně do Versailles. Znamená to, že je Unity co do rozlohy a obsahu skromnější? Ani náhodou! Nejen, že je revoluční Paříž tím nejnádhernějším zcela otevřeným městem, na které jsem kdy ve hře narazil. Její rozdílné části se od sebe výrazně liší a město pulzuje životem a přetéká zásobou vedlejších misí a aktivit.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Při procházce ulicemi si tak můžete vychutnat nádherné historické budovy jako Notre Dame nebo Sorbonnu tyčící se do ohromných výšek. Neskutečná zásoba rozdílných typů postav oddávajících se různorodým činnostem pomáhá společně s davovými scénami dotvářet atmosféru neklidné doby v novověkém velkoměstě zmítaném revolucí. Hlavy na kopí, pálení hadrových panáků, vlajky, barikády, AC: Unity strká své městské předchůdce v tomto ohledu hravě do kapsy.

Mikrotransakce jako placené cheaty

Hra inovuje ve všech směrech. Tím jedním je ekonomický systém. Ten řada lidí okamžitě zatratí jako chyták spočívající na podbízivém systému mikrotransakcí. Mnohé to možná překvapí, ale ty se vyskytovaly již v Black Flag a de facto plnily funkci placených cheatů. V Unity je tomu podobně. Tvůrci totiž do hry zapracovali rozsáhlý systém nakupování zbraní a částí oděvu. Ty mají vlastní statistiky, díky nimž se stáváte nenápadnější, silnější, můžete nosit více munice a tak dále. Předměty si zpřístupňujete hraním jednotlivých složek hry, přičemž některé je třeba dále nakoupit za herní měnu.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Dlouhou dobu vám přitom cena těch nejsilnějších bude připadat mírně řečeno šílená. Ve hře je přitom celá řada způsobů, jak vydělávat peníze. Navíc se do hry vrátila i vaše základna generující po dostatečném vylepšení výrazné množství peněz. Pokud budete chtít to nejlepší vybavení, tak ano, nějaký čas vám to potrvá, ale kdo hrál Black Flag, ten ví, jak dlouho hráči zabralo maximální vybavení lodi.

Chcete ho dříve a projít hrou jak nůž máslem? Dřív se tomu říkalo cheat, nyní je to mikrotransakce. A abych nezapomněl: jednotlivé kusy vybavení vypadají po čertech dobře a postupné vylepšování vašich statistik je rozhodně znát.

Když selže plížení

Počáteční frustrace a vztek na vás však v Unity útočí na všech frontách. Slabé vybavení vás dělá rychle rozpoznatelnými ze strany stráží: ti si vás především zpočátku během pár sekund dají k snídani. Částečně za to může vaše počáteční nešikovnost, ale neplatí to tak úplně. Chování stráží je v Unity občas těžko předvídatelné. Pokud vás totiž nepřítel uvidí a vám se podaří utéct, on si vás přesto zapamatuje a příště na vás vletí bez rozmyslu. Ale abyste si zapamatovali, kterému z těch pacholků se nesmíte promenádovat před nosem, to je panečku oříšek.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Schovávání za překážky je obecně hrůza a děs a hra má snad nejméně funkční cover-systém (ukrývání se za bedny, připlácnutí na stěn a tak dále), s jakým jsem se kdy setkal. Často budete používat časově a statistikami omezený orlí zrak na identifikaci nepřátel, při jeho aktivaci je však leckdy těžké rozpoznat, zda se mezi vámi a protivníkem vůbec nějaká zeď nachází.

V některých situacích bych přísahal, že mě postavy nemohly vidět, přesto mě odhalily s očima vzadu. Snad je na vině zmíněný systém zlepšování vašich statistik, které jsou uváděny v procentech, a hráč tak nemá přesnou představu, jak na tom s tou svojí nenápadností a hlučností vlastně je.

Nároky PC verze

PC verze vyžaduje 64bitový operační systém, podporovány jsou Windows 7 SP1 a Windows 8/8.1.

Minimální konfigurace
* Procesor: Intel Core i5-2500K @ 3.3 GHz, nebo AMD FX-8350 @ 4.0 GHz, nebo AMD Phenom II x4 940 @ 3.0 Ghz
* Operační paměť: 6 GB RAM
* Grafická karta: NVIDIA GeForce GTX 680 nebo AMD Radeon HD 7970 (2 GB VRAM)
* Místo na disku: 50 GB

Doporučená konfigurace:
* Procesor: Intel Core i7-3770 @ 3.4 GHz, nebo AMD FX-8350 @ 4.0 GHz
* Operační paměť: 8 GB RAM
* Grafická karta: NVIDIA GeForce GTX 780 nebo AMD Radeon R9 290X (3 GB VRAM)

Podporované grafické karty v době vydání: NVIDIA GeForce GTX 680 a lepší, řada GeForce GTX 700; AMD Radeon HD7970 a lepší, řada Radeon R9 200. Ubisoft upozorňuje, že notebookové verze těchto karet mohou hru zvládnout, ale nejsou oficiálně podporovány.

A proč by vás vlastně měly trápit stráže? Tohle je řece Assassin’s Creed, kde všechny ňoumy vyřídíte s prstem v nose, nebo ne? Kdepak, to už v Unity neplatí. Bojový systém byl zcela přepracován a je to rozhodně dobře. Nyní jste mnohem zranitelnější a tlačítko pro automaticky smrtící protiútok zcela chybí.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Především v situacích, kdy někdo vytáhne střelnou zbraň, je zle. To vám pak nezbývá, než se pokusit buď na protivníka rychle zaútočit, nebo vychytat kratičký moment pro kotoul. Nepřátelé se navíc liší obtížností a možnými typy útoků. Obecně lze říci, že souboje představují skutečnou výzvu a vylepšení ukazatele zdraví a pořízení lepších zbraní pro vaši postavu je hned znát. Soubojům lze přesto vytknout špatnou práci kamery, i ta vás však paradoxně nutí k tomu hrát opatrněji a spíše se uchylovat k plížení a nenápadné likvidaci.

Arno, tam ne!

Ubisoft se letos chlubil také tím, že v Unity výrazně překopal navigaci pro ten správný asasínský parkur. Ačkoliv tvůrcům skládám dík za to, že Arno je nyní po stisknutí dvou tlačítek schopen plynule sešplhávat z budovy, pohyb mi nikdy nelezl na nervy tolik, jako tomu je v Unity.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Zpočátku tomu tak bylo, protože je třeba se naučit, kdy držet tlačítko pro lezení vzhůru a kdy ne. Arno má však často tendenci vylézat na ty nejmenší objekty, místo aby je přeskočil, nebo oběhl. Při lezení jsem se také párkrát setkal s případy, kdy moje postava tvrdošíjně odmítala přeskočit na místo v pohodlném dosahu. Hotovým očistcem je pak lezení do oken. Hra se vám sice stále snaží namluvit, že je toho možné docílit stiskem jednoho tlačítka, ale prostě to vážně nefunguje.

Čtete správně. V Unity můžete poměrně často navštěvovat a obdivovat interiéry budov. Je to rozhodně plusem, ačkoliv hledání (a prolézání) otevřených oken může být dost otravné. Nemluvě o paradoxních situacích, kdy se potřebujete nutně dostat ven, a váš asasín není schopen jakékoliv okno otevřít. Podobně to platí o dveřích. Občas je lze vypáčit, ale takové představují jen zlomek z celkového počtu.

Zábava jako nikdy dosud

Kde však Unity dělá ohromný skok kupředu, to je struktura misí a jejich zábavnost. Ty hlavní, „zabijácké“, jsou mnohem otevřenější a dovolují větší volnost. Provést zabití a utéct z místa činu nebylo v sérii nikdy tak zábavné jako v Unity. Zpravidla máte speciální možnost, jak odvést pozornost od samotného cíle, nebo infiltrovat jeho pozici. Tomu odpovídá i výzbroj, která sice nepředstavuje nic revolučního, ale je takovým výběrem toho nejlepšího, co se v sérii dosud objevilo.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Zábava nastává také u vedlejších misí, které se často týkají skutečných historických osobností nebo událostí, velmi zábavné je především vyšetřování vražd a následné obvinění pachatele. Veteránům série také udělá radost i to, že pokud už musíte někoho sledovat, hra při jeho ztrátě nekončí. Nebo pokud máte za úkol někomu vybrat kapsy, můžete okrást buď chlapíka, nebo jeho mrtvolu. Větší volnost se projevuje na více frontách a hře to ohromně svědčí.

Ve hře je přítomná i kooperace. Jak už tomu bývá, dokáže být úžasně zábavná, pokud se hráči pokouší i společný postup, nebo frustrující, pokud jeden dělá, jako by hrál na vlastní triko. Mise jsou velice zajímavé, nemůžu se však ubránit pocitu, že je měl Ubisoft udělat i ve verzi pro jednoho hráče.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Nenechte se mýlit, každou můžete sice hrát i sólo, ale obtížnost je pak velmi vysoká. Stačilo by přitom provést jen pár malých úprav. Poté, co můj Arno prošel celou dějovou linkou a řadou vedlejších misí, povedlo se mi pár misí kooperace dokončit, ale jejich design pro více hráčů je v těchto případech zbytečný a otravný.

Aplikace, web, uPlay

Ubisoftu se rozhodně nepovedlo otravné navázání Unity na další aplikace. Hráč Unity by totiž měl být zároveň zaregistrován na síti uPlay, měl by používat mobilní aplikaci k Unity a pak je tu ještě webová stránka AC Initiates, která v tuto chvíli prakticky nefunguje.

Assassin’s Creed: Unity

Assassin’s Creed: Unity

Aplikace byla zábavnější v Black Flag, současná má problémy s dlouhým nahráváním a padáním a aby toho nebylo málo, má i placenou část. Tu samozřejmě nepotřebujete, ale je to jedno z těch vylepšení, která nejde poctivě obejít, jako tomu je v Unity. Místo toho uměle zpomaluje tempo získávání odměn. Vysílání asasínů na mise by ještě byla celkem zábava, ale předchozí nutnost skenovat budovy a hledat glyfy je neskutečná otrava. Alespoň je k dispozici celá herní encyklopedie, což vždy vítám.

Problémem je především napojení těchto systémů na hru samotnou - uPlay vám tak blokuje pár kusů vybavení, mapu hry zase hyzdí žluté a modré truhlice, které můžete otevřít až po jejich zpřístupnění přes aplikaci nebo dosažení určité úrovně na AC Initiates. Snad byste měli získat i kostýmy hrdinů z předešlých her, tato funkce však dosud nefunguje.

Kostrbatá optimalizace

AC: Unity jsem hrál na Playstation 4. Graficky je hra velmi pěkná od výpravných filmečků s detailními postavami přes jemnější atmosférické barevné filtry pro různé části Paříže po nasvícení. Pochvalu si zaslouží i detailní zpracování interiérů. Textury během hraní venku jsou sice rozmazanější, ale ve hře takového rozsahu je to pochopitelné.

Fotogalerie

Soundtrack má sice silnější místa, kvality předchůdců však podle mého názoru nedosahuje. Zaujmou dobové písně v hospodách a francouzské výkřiky v davu, kroutit hlavou může angličtinář při poslechu postav s takřka výlučně velmi silným britským přízvukem. Pobavily mě však nadávky nepřátel typu „Pavouku! Horská kozo!“ při zběsilém šplhání po stěnách budovách nebo lehce fundamentalistické „Ty konzervativče! Umírněnče!“ při soubojích.

Hra bohužel lehce trpí sníženým počtem snímků za sekundu na zhruba 25 fps, přičemž tento počet kolísá. Nejde o nic hrozného, zvyknout se na to dá poměrně snadno. Na delší dobu a výrazněji mi framerate klesl dvakrát během kooperace, což se odpouští hůře. Před aplikací druhého patche se mi Arno také dvakrát zasekl v architektuře, to se však po zbytek hry neopakovalo. Občas narazíte na nějaký ten glitch s náhle se objevující postavou či podivnou kolizí předmětů a postav. Není vyloučen ani bug, kvůli kterému je třeba restartovat hru od posledního checkpointu. Ty jsou naštěstí ve hře dost frekventované a zmíněná situace se mi stala asi jednou nebo dvakrát během hraní příběhu. Nahrávací časy jsou sice dlouhé, ale město se všemi interiéry je zcela bez nich.

AC: Unity je přes všechny nedostatky veskrze zábavnou hrou. Těží z perfektního zasazení, atmosféry, příběhu a zábavných misí. Jeho úděl se pravděpodobně bude podobat tomu, jaký měl první a třetí díl. Ubisoft se s ním v rámci série výrazně posunul, a nevyhnul se tak řadě problematických částí, které se bude snažit příště vypilovat. Alespoň v to doufám. Přes tuto pozici pokusného králíka je Unity velmi dobrá hra, je však třeba u ní nějaký čas vydržet a nenechat se odradit náročným začátkem.



Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

65 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 424 čtenářů





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.