Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Atlantis: The Lost Empire

  12:00aktualizováno  27. ledna 7:10
Atlantida – bájný ostrov pod vládou boha Poseidona, který obývala velice vyspělá civilizace... a nakonec na svou technologii doplatila. Město se ztratilo v hlubinách moře a na vás je, zda-li podstoupíte – tak trochu ve stylu Indiana Jones – nebezpečnou výpravu, odehrávající se protentokráte na handheldu GameBoy Advance.

Atlantis: The Lost Empire

Atlantida – bájný ostrov pod vládou boha Poseidona, který obývala velice vyspělá civilizace. Když však technologie mnohonásobně převýšila duchovní a mravní úroveň společnosti, došla svému konci – alespoň tolik praví encyklopedie. Pro milovníky tajemna, zejména pak z řad počítačových hráčů, je Atlantida synonymem nevyčerpatelné studnice záludných rébusů a hádanek. Ne však v tomto případě. Pradávná legenda pouze slouží jako omáčka v nové 2D arkádě, kterou si na svá bedra připsala firma 3d6 Games v licenci Disneye. Disney sice kraluje na poli krátkého animovaného filmu, baví děti ve svých zábavních parcích, leč v případě počítačových her úspěchů nejvyšších neslaví. Proč? Většinou se jedná o docela hezké projekty, které bohužel kazí absence novátorství – výsledný produkt odpovídá poctivé, řemeslné práci, ale zábava zůstává tak v půli. V případě Atlantis: The Lost Empire pro GBA, jejíž distribuci má na svědomí THQ, to dopadlo ještě o něco hůře. Ale abych nepředbíhal.

Příběh o pár větách se třemi animovanými obrázky spadá do kategorie, kdy autoři doslova vyždímali Atlantis: The Lost Empire povinné minimum pro zápletku. Ve zkratce, která vlastně ani nemůže být zkratkou, se jedná o následující: Lord Whitmore si nechá zavolat jakéhosi Mila, kterému oznámí, že jeho dědeček zasvětil svůj život hledání ztracené Atlantidy. Nakonec uspěl, jenže zřejmě pozbyl sil na náročnou dobrodružnou výpravu a tak nabídne dokončení expedice svému vnukovi. Ten bez váhání výzvu svého života přijímá. Intro se mi vcelku líbí, zaráží mě pouze jeho délka, protože z jiných GBA her jsem zvyklý na mnohem delší prology. Nevadí, na hře mě ostatně dostala jiná věc – vlastní grafické zpracování a ovládání. Nepatřím mezi ty, kteří říkají "grafika nadevše", ale ani do skupiny, jež vyznává pouze "čirou hratelnost". Zastávám názor, že mezi nejvíce podstatné aspekty patří hratelnost, která se už však povětšinou bez kvalitního zpracování multimediálních prvků neobejde. Atlantis: The Lost Empire již po stránce grafického vzezření nevypadá nijak dobře - a o tom nehodlám polemizovat, protože JE s čím porovnávat.

Atlantis: The Lost Empire

Atlantis: The Lost Empire patří do stále se rozrůstající rodinky 2D akčních her. Bohužel, volbu barevné palety bych označil za jednu z nejhorších. Ačkoli netuším, jak ztracené město a různé podzemní lokace vypadají, přesto mi třeba hrozně vadí růžové skály, které mi jdou vysloveně proti srsti. První bol pro mé oči spatřuji hned v úvodní úrovni na ponorce, na níž dominuje sytě modrá barva s odstíny, které kontrastují s ostře červenými objekty. To se raději ani nezmiňuji o prapodivných místech s obřími sochami, podzemní spletí chodeb a podobných "roztomilých" lokacích vyvedených v obdobném duchu. Tak říkajíc se tady nepodařilo navodit tu správnou atmosféru. Jedinou podstatnou výjimku představuje animace hlavní postavičky – také sice nevypadá nijak vábně, ale díky menším rozměrům a hubenému tělíčku se pohybuje vcelku vyvedeně. Běhá, skáče, skvěle ručkuje až na jeden detail – když se zachytne nějakého klacku a rozhoupe se, nějak se ji nechce respektovat základní fyzikální zákony a v klidu se točí kolem dokola. Jak směšně to vypadá vykládat nemusím. Obdobné nedostatky ovšem provázejí každou z deseti úrovní a ono se to nebezpečně kumuluje.

Atlantis: The Lost Empire

Každou úroveň uvádí věta, která říká, co se má během daného levelu splnit, abyste postoupili do dalšího. Fajn, některé nápady mi přijdou docela zajímavé, třeba hned v první misi musíte pozavírat přetížený parní systém nebo – tuším, že ve čtvrté - sledujete přítele, který vám ukazuje cestu. K zahození nejsou ani situace vyžadující dobrou zkušenost s ovládáním a pro příklad nemusím chodit daleko. V jámě se pohybuje koule, která jezdí ze strany na stranu a pokud našeho hrdinu porazí, samozřejmě přijde o pár životů. Cesta vede pouze šachtou směrem vzhůru – pomocí plošinky, jenže té je nejdříve nutné se dotknout, aby se aktivovala. A když už ji máte ve správné pozici, za chvilku opět vypne... chce to rychlost a um. Říkám si dobře, tohle se mi líbí, protože na tuhle překážku narážím skoro hned na začátku úrovně a tak není problém si tam během několika sekund doskákat. Jenže když na něco obdobného (co do obtížnosti) narazíte někde v půlce úrovně a vy samozřejmě ztrácíte život za životem, přijde mi to trochu neférové. Jistě, kompenzuje se tím relativně krátká herní doba, která se nemístně prodlužuje právě díky těmto nástrahám. Přivítal bych raději dvojnásobný počet levelů a poloviční obtížnost než tohle. Ukládání pozice probíhá přes kódy Atlantis: The Lost Empire získané při dokončení úrovně a díky tomu, že autoři asi sami uznali svou docela "drsnou" obtížnost, narazíte během cesty na ukládací místa. Mé obavy s ukládáním se brzy potvrdily – za většinou takovýchto save pozic, se pak ukrývala některá z libůstek. Ještě teď mě ve snu – coby noční můra – trápí "ledová" úroveň. Ledová proto, protože postava se pohybuje po ledových skaliscích a autoři přišli s ďábelským trikem – postavičce bude lehce podkluzovat pod nohama. Když jsem pak proběhl ukládací pozicí přišlo nejhorší – hromada krátkých ledových plošinek, po kterých jsem musel vyskákat až nahoru. V okamžiku desátého neúspěchu jsem byl nucen dát si pauzu, neboť to ve mně začínalo s jistotou vřít, což se odráželo na mém horším a horším výkonu.

Putování se ovšem neskládá ze samého poskakování a umírání. Na řadu přijde čas od času i bloudění, či (opět většinou) nesmyslný časový limit pro danou událost. Co se týče nepřátel, tak mystická stvoření se obvykle netváří zrovna přátelsky, proto je dobré je likvidovat bumerangem. Atlantis: The Lost Empire Bedny a další rozbitelné věci se zase ničí dynamitem, zbytek nářadí doplňuje pistole a francouzský klíč.

Takže co říci nakonec? Atlantis: The Lost Empire je pro mě ohromným zklamáním. To, že se z příběhu nepodařilo vykřesat téměř nic, bych autorům klidně odpustil – jde přece o arkádu, ale nedostatky v hratelnosti a grafickém zpracování prominout nedovedu. Arkád pro GBA máme dost, za zmínku určitě stojí Lady Sia; V neposlední řadě pak také Warioland 4 (recenze brzy!), od kterého by se mohl Atlantis: The Lost Empire, resp. jeho autoři, jenom a jenom učit to, jak má se vším všudy vypadat správná 2D arkáda. Zkrátka a dobře, tenhle pokus ve stylu Indiana Jonese vůbec nevyšel.

Atlantis: The Lost Empire
Výrobce/Distributor 3d6 Games / THQ
Platforma GameBoy Advance
Vibrace: ne
Ukládání pozic: passwordy
Multiplayer: ne
Verdikt: Asi ta nejhorší 2D arkáda pro GBA.
Hodnocení: 30%

Autor:


Témata: Atlantida, Socha


Nejčtenější

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři jí předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Iron Harvest
Strategie Iron Harvest obohatí 1. světovou válku o bojové roboty

Nový trailer očekávané strategické hry Iron Harvest ukazuje, jak by vypadala bojiště 1. světové války, kdyby mělo lidstvo k dispozici obří bojové roboty.  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.