Vzpomínáte ještě na dobu, kdy byl procesor 386 DX/40 naprostým vrcholem techniky a (v kombinaci s 4MB RAM a 170 MB diskem) snem každého hráče počítačových her? Tehdy se objevil netradiční simulátor s nenápadným názvem B-17: Flying Fortress, který si na dlouhé roky získal mé srdce zejména díky dvěma do té doby nevídaným věcem – v první řadě šlo o samotný nápad udělat realistický simulátor velkého bombardéru (on létání se stíhačkami také po nějaké době omrzí), ale naprosto revoluční ideou byla možnost hrát za všechny členy posádky, včetně střelců, navigátora a bombometčíka. Proto jsem již první zmínky o přípravách pokračování uvítal s nadšením.
Stejně jako stařičkého předchůdce, i B-17: Flying Fortress - The Mighty Eighth lze bez váhání nazvat „simulátorem s prvky RPG“. Hráči se pod kontrolu dostane desítka odvedenců, ze kterých musí postupem času vypiplat ostřílené piloty, navigátory, bombometčíky a palubní střelce. Je jasné, že někteří z nich se konce války nedožijí – mohou být zabiti nepřátelským flakem přímo v letadle, padnout do zajetí po zoufalém seskoku padákem, nebo přijdou o život v troskách stroje při nepodařeném nouzovém přistání. V tom případě se na jejich místo dostane buďto další čerstvý rekrut, nebo „na výpomoc“ veterán z jiného stroje.
Osobní přístup k celé posádce bombardéru prostupuje celou hrou – kdykoliv během letu se můžete přepnout do role každého z letců, a tak záleží jenom na vás, zda celou misi strávíte u pilotních řídítek, nebo dáte přednost obsluze některého z kulometů – zbylé kolegy pak ovládá celkem dobrá umělá inteligence počítače (jejich „výkon“ přímo odpovídá bojovým zkušenostem). Největší frmol přichází ve chvíli, kdy dojde k útoku nepřátel. V tu chvíli nevíte, zda máte odvolat navigátora, aby ošetřil zraněného střelce, kdo nahradí mrtvé piloty (ano, i takový střelec může řídit letadlo, ale moc mu to nejde), komu přikážete opravit zaseklý kulomet a zda vlastně zbude někdo na obsluhu palubních zbraní a zaměření bomb. Atmosféra na palubě prošpikovaná neustálým křikem snad všech (živých) přítomných silně připomíná film „Memphis Belle“ (který byl sám o sobě pro silné povahy).
Kromě samotné B-17 nám vývojáři přidali i možnost proletět se několika „klasickými“ typy stíhaček té doby. Coby srdnatý Američan si tak můžete vyzkoušet doprovodný let v P-38 Lightning, P-47 Thunderbolt a samozřejmě i legendárním P-51 Mustang. Atmosféru pozvolného úpadku slávy Vaterlandu zase prožijete za kokpitem Bf-109, FW-190 a tryskového Me-262 Schwalbe, ve kterém naposledy okusíte pocit absolutní technické převahy nad protivníkem (Je kolem vás moc stíhaček? Tak jim prostě uleťte...). Všechny stíhačky mají celkem zdařilý kokpit a letový model (pár chybiček při pádu do vývrtky by se samozřejmě našlo), ale je vidět, že se hlavní pozornost soustředila na bombardér (odrazit útok pěti stíhačů je ve formaci celkem jednoduché, ale patálie se sestřelováním létajících pevností mají k dobovým komentářům pilotů o relativně snadných cílech dost daleko).
B-17: Flying Fortress - The Mighty Eighth nabízí klasickou kombinaci v podobě kampaně, tréninku, historických misí a jednotlivých scénářů. Z pohledu hráče je rozhodně nejatraktivnější volba kampaní, ve které coby důstojník osmé letecké armády USA dostanete pod své velení vlastní bombardér. Budete tedy moci rozhodovat o všem, co se kolem vašeho letadla jenom šustne – od emblému na přídi a kormidlu letadla (doporučuji některou ze spoře oděných krásek let čtyřicátých), přes výběr členů posádky (ztráta zkušeného letce tak přijde velmi draho – nesmíte se pak divit, že vás navigátor-nováček zavede mimo oblast cíle), až po naplánování trasy letu celé formace. Samotný let pak probíhá v reálném čase (tj. klidně můžete ve vzduch strávit šest, sedm hodin) s možností zrychlení času a přeskočení některých „nezajímavých“ úseků. Postupem času se sice z létání stane rutina ve stylu „vzlet, čekání na doprovod, útok stíhaček, průlet flakem, bombardování, přistání“, ale některé nepředvídatelné situace (nedorazila podpora, špatná navigace, tužší obrana, oblačnost nad cílem) zaručují, že vás hraní ani po nějakých deseti misích (cca 20 hodin čistého času) neomrzí.
Po grafické stránce se hře nedá téměř nic vytknout – až uvidíte formaci bombardérů vysoko v oblacích, za kterou se táhnou kondenzační stopy od motorů, které jemně podbarvují modrou oblohu, poznáte, o čem mluvím. Ostatně i zbylé kouřové efekty (výbuchy, oheň a dým od motorů, exploze flaku) jsou naprostou pastvou pro oči, stejně jako letadla samotná (detailně vymodelované bombardéry s otáčejícími věžemi svádějí k létání jen tak pro radost a kochání se děním na monitoru). Opomenout nesmíme ani zpracování poškození – kulomety doslova vytrhávají kusy trupu a křídel, ničí motory (motor nejprve začne kouřit, pak hořet a nakonec se zastaví) a dělají z majestátního bombardéru cedník, skrz který je vidět. Citelně však zamrzí absence celkového 3D modelu interiéru – trojrozměrné postavičky posádky tak pobíhají po 2D obrázku, což působí velice rušivě. Hardwarové nároky bohužel odpovídají špičkové úrovni grafiky – na minimálním požadovaném stroji (Celeron 400, 128 MB RAM, 3D karta) se to prostě hrát nedá. Jenom pro srovnání – zkoušel jsem simulátor rozběhnout i na Pentiu III 800 s 256 MB RAM a GeForce 2 GTS, a i tam v rozlišení 1024x768 občas obraz škubnul. B-17: Flying Fortress - The Mighty Eighth si tak užijí pouze majitelé nadprůměrných počítačů – ostatní mají smůlu.
Zatím vypadá všechno optimisticky: skvělá grafika, relativně slušná umělá inteligence NPC postav a detailně vymodelované posty všech členů posádky – to bude jistě skvělý zážitek posadit se do takového bombardéru s devíti živými kamarády spojenými přes internet a ukázat Němcům, jak se dá zničit průmyslový komplex během několika desítek minut. Jenže chyba lávky – ačkoliv ještě před rokem vývojáři slibovali, že hra bude mít „skvělý atmosferický multiplayer“, opak je pravdou. Multiplayer není ani skvělý, ani atmosferický, on totiž není žádný. Čtete správně – tahle téměř dokonalá hra NEMÁ multiplayer, čímž hráče odsuzuje k věčnému osamění s panáky řízenými několika C++ rutinami.
B-17: Flying Fortress - The Mighty Eighth je bezpochyby tím nejlepším simulátorem historického bombardéru, který kdy spatřil světlo světa, a má bezpochyby nejlepší grafiku, kterou lze v „normálních“ leteckých simulátorech spatřit. Nepochopitelné „ořezání“ v podobě absence 3D modelu interiéru letadla a zejména chybějícího multiplayeru však dovede pokazit jinak bezpochyby výborný dojem ze hry. Hodnocení proto odpovídá zklamaným nadějím – nezbývá než si počkat na Il-2 Sturmovik, který se objeví co nevidět. Mé zážitky z hraní jedné mise v alpha-verzi Il-2 jsou příslibem světlých zítřků.
| B-17: Flying Fortress - The Mighty Eighth | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
