Zlé časy nastaly v Barbarii, v zemi s neznámou historií, kde se nyní volně a beze strachu z odvety prohání stovky hrůzostrašných příšer. Za původce všeho zla je považován Zaugg černokněžník, který podlehl vábení moci a nastolil sám sebe jako jediného vládce. Starobylá legenda však praví, že jeden z mnoha barbarů v sobě ve správný čas nalezne sílu, moc a kuráž vyhledat Zaugga a v nejtěžší bitvě svého života jej porazit.
Jeden z mnoha v případě této hry znamená jeden z deseti. Hra obsahuje přesně 10 postav, ze kterých si hráč může vybrat. Ani o jednu víc. Rozhodně nečekejte žádné tajné supersilné, či bizarní charaktery jako odměnu za dohrání hry. Nic takového. Postavy se liší svým vzhledem, svým původem, svým cílem a zaměřením. Najdete mezi nimi jak klasické hrdiny (Dagan), záporňáky (Corath), tak i neutrálně smýšlející charaktery (opice Mongo). Každá postava má svoji domovskou arénu a ačkoli cíl všech je stejný (porazit Zaugga), cesta, jež k němu vede se liší a tím také příběh prezentovaný vypravěčem mezi jednotlivými bitvami.
Barbarian by se dal žánrově zařadit mezi klasické bojovky typu Tekken či Soul Blade. Od každé přebírá určité prvky a k nim přidává své vlastní. Boj probíhá stejně jako ve výše jmenovaných hrách v arénách (ovšem mnohem
větších), přičemž od Soul Blade si autoři vypůjčili možnost střetu se zbraněmi. Tvůrci si navíc udělali arény příjemně interaktivní. To znamená, že je možné zvedat a házet po soupeři předměty, nebo využívat různé konstrukce jako kryt, či prostředek úniku. Dalším umně implementovaným prvkem je RPG motiv. V Quest módu hráč za vyhrané souboje inkasuje zkušenostní body, které lze rozdělit mezi několik vlastností, či speciálních dovedností. A poslední novinkou je také možnost (někdy nutnost) používat magii. Zkrátka Saffire se snažili od všeho vybrat to nejlepší, což ovšem automaticky nezaručuje, že výsledkem bude kvalitní, nebo dokonce výborná hra.
Menu na první pohled nenabízí nic neobvyklého. V Options si lze, kromě obvyklých prvků jako je hlasitost hudby a zvuků, nastavit ovládání a také stupeň inteligence protivníků v rozmezí 1-10. Mnohem důležitější jsou již položky Training, Versus a Quest, tedy jednotlivé módy, které jsou ve hře obsaženy. V tréninkové sekci získáte základní přehled o tom, jakým stylem se tady bojuje a naučíte se provádět komba a používat obyčejnou i runovou magii. Náplň Versus režimu je víceméně jasná. Vyberte si jednoho či více bojovníků a rozdejte si to na požadovaný počet kol v libovolné aréně, kterých je stejně jako postav 10 plus jedna tréninková.
Quest mód je čistě singleplayer záležitostí. Zvolte si vám nejsympatičtější postavu (stejně si ještě rádi vyzkoušíte hru i za ty ostatní) a vydejte se na cestu po Barbarii, která končí až ve věži porážkou mocného a zlotřilého Zaugga. Jak je již výše řečeno, cílem všech zúčastněných je finální eliminace Zaugga. Pro každého z nich je však připraven lehce modifikovaný příběh, vycházející z různých pohnutek jednotlivých postav. Prakticky se to projevuje v tom, že proti zbývajícím postavám se bojuje v jiném pořadí.
Ovládání byste si měli osvojit hned zpočátku v tréninkové aréně. Není na tom nic složitého. Pro útočné údery jsou rezervována tlačítka čtverce a trojúhelníku, přičemž útok čtvercem je slabší, ale rychlejší - zatímco útok trojúhelníkem způsobí soupeři větší zranění, ovšem jeho provedení je pomalé. Z tohoto jasně vyplývá, že silnější útok je vhodný použít ve chvílích, kdy se pokoušíte soupeře dorazit a nehrozí tedy nebezpečí odvety, zatímco ve vypjatých okamžicích je vhodnější užít útoku slabšího a poté raději rychle zmizet. Zbývající dvě hlavní tlačítka - křížek a kolečko jsou využity pro skákání (křížek) a zvedání předmětů, protivníků a také k lezení po příčkách, nebo různých objektech (kolečko).
Pokud stisknete R1 dojde k použití magie. A přestože se jedná o prvek v mnoha situacích potenciálně užitečný, málokdy se během urputné bitvy a zběsilých manévrů do soupeře strefíte. Magii tedy příliš nevyužijete. Tlačítko L1 pak slouží k obraně proti nepřátelským výpadům pomocí bloku. Zde však platí, že vůči některým kombo úderům a magii zkrátka obrany není – zbývá pouze zbabělý útěk. Stejným tlačítkem (L1) v kombinaci s ostatními se vyvolává také runový útok, jenž je možné provést až v určitém okamžiku. Většinou však až po úspěšném zasažení protivníka specifickým kombo úderem.
Všechny tyto varianty sice vypadají slibně, projevují se však také v samotném souboji? Na tuhle otázku se nedá odpovědět zcela jednoznačně. Na první pohled je soubojová část naprosto v pořádku. Arény jsou rozlehlé, mají několik částí, jsou interaktivní se spoustou zničitelných předmětů a vaše postava má k dispozici několik kombo úderů, které od vás ani nevyžadují žádné speciální kombinace tlačítek (všechny kombinace tlačítek jsou navíc k dispozici přes menu start). Jakmile však začne boj, můžete téměř na vše, co vás naučil trénink zapomenout. Chvilku jistě budete zkoušet jak účinná komba jsou, jak efektně vypadají a přitom se lehce provádějí. Ale po několika prohraných zápasech od zkoušení upustíte a začnete používat primitivní taktiku obyčejných úderů v kombinaci s blokem a mnohokrát budete také zbaběle prchat. Kombo lze vlastně použít pouze ve chvílích, kdy si budete jisti svoji převahou a soupeři bude zbývat několik dílků zdraví a nebude nebezpečný.
V některých chvílích do smíchu rozhodně moc nebude. Například tehdy, když se plni odhodlání postavíte hned proti několika soupeřům naráz, což se určitě stane v některých bojích v Quest módu. Největší šanci na úspěch tu mají rychlé postavy, které dokáží neustále utíkat a jenom příležitostně uštědři ránu nepřátelům, jež se na vás obvykle vrhnou všichni najednou. A věřte, že proti třem naráz provedeným útokům se budete velmi těžko bránit.
Proti jednomu nepříteli je zkrátka boj příliš lehký a proti skupině počítačem ovládaných soupeřů je to zase až příliš obtížné. Navíc rozdíl mezi efektivitou normálních a kombo úderů je prakticky mizivý a snaha o provedení komba pouze zdržuje a v některých případech vás stojí i pořádný kus zdraví.
Jisté oživení skýtají souboje v Quest módu, kdy stojíte tváří tvář proti neviditelnému protivníkovi, jehož pozici lze odhadnout jenom díky pohybu zbraní, nebo když narazíte na postavu, jíž se rychle obnovuje zdraví a je nutné ji zasypat sledem rychle po sobě jdoucích úderů.
Tohle všechno je sice příjemným zpestřením, ale přese všechno se s jednou postavou dopracujete na úplný konec nejhůře za hodinu, možná hodinu a půl. Vynásobíme–li to počtem všech hratelných charakterů, vyjde nám hrací doma
Quest módu na slušných deset hodin. Silně však pochybuji, že pouze kvůli několika rozdílným větám mezi souboji a stále stejnému vyprávění příběhu projedete hru za všechny hrdiny. Dojem částečně vylepšují citované RPG prvky a možnost směřovat vývoj postavy jiným směrem. Pokud si tuto v Quest módu vypracujete, je zde možnost si ji následně importovat a použít v módu Versus, který je sám o sobě poměrně zajímavě navržen. Slouží nejen k procvičování reakcí a zjišťování taktiky soupeřů, ale je v něm možné provozovat bitvu až osmi hráčů naráz proti sobě. Pravda, v takovém počtu jsou i zdejší rozlehlé arény poněkud těsné, ale pokud si počet zúčastněných snížíte na čtyři, jedná se rázem o výbornou multiplayerovou zábavu.
Co se týče technické stánky věci je na tom Barbarian velmi dobře. Už jsme mluvili o tom, že každý bojovník má svoji domovskou arénu, jež vzhledem odpovídá jeho povaze a založení. Zombie jménem Stich tak žije ve stoce, Zaugg ve vysoké věži a Mongo v ruinách zapomenuté pevnosti. Všechny arény jsou nádherně zpracované a se spoustou detailů, interaktivních míst a tajných zákoutí, či výklenků. Zpracování charakterů za arénami nijak nezaostává, i když pravda, nejsou až zase tak detailní jako v případě Tekkena 4. Pohyby jsou však prezentovány velmi povedeně, stejně jako efekty jednotlivých kouzel a kombo úderů. Jediným problémem souvisejícím
s grafikou je občasné zpomalení framerate. Stává se to zřídka, ale je nutné se o tom zmínit.
Zvuková a hudební složka hry je taktéž téměř bez chyby. Hudba je jako vystřižená (ovšem ne okopírovaná) z filmu Barbar Conan. Je majestátní a výborně dotváří "barbarskou" atmosféru. Zvuky jsou též dobře ošetřeny, dle mého názoru by však svůj účel splnily mnohem lépe, pokud by místo skřeků postavy mluvily.
Celkově není Barbarian vůbec špatná hra. Výborný nápad s RPG prvky však není dotažen do konce a v Quest módu vás to brzy začne nudit. Jistou záchranu skýtá režim Versus, který lze úspěšně provozovat v několika hráčích, což je kupodivu zábavné. Hlavně díky motivující vidině vítězství nad svým kamarádem. Pokud vám záleží na kvalitní grafice, zvucích a nutně potřebujete dohrát každou bojovou hru, nebo vám schází titul pro hraní s vašimi přáteli - Barbarian je určen právě vám. Jinak se však ohlédněte někde jinde, protože tohle je až příliš nejistá koupě.
| Barbarian | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
