Málokterý stát má za katrem tolik vězňů jako Spojené státy americké. Není divu, že věznice praskají ve švech. V Gotham City se tento problém starosta Quincy Sharp rozhodl vyřešit sice málo elegantně, ale na první pohled efektivně: vyhradil celou jednu čtvrť a udělal z ní jakési supervězení.
Ředitelem vězení Arkham City je nevybíravý Hugo Strange, byť není jasné, v čem jeho práce spočívá. Vězni jsou totiž přenecháni zcela sobě a zákonu džungle. Přitom se dá předpokládat, že se povedené osazenstvo nezačne organizovat v demokratickou a rovnoprávnou společnost. Proto záhy vypuká jakási vězeňská válka. To by nebylo úplně na škodu a Batman by se do toho zřejmě ani nemíchal, jen kdyby Harvey "Two Face" Dent neunesl Batmanovi kamarádku Catwoman.
Arkham City je obrovské, o hodně větší než herní svět předchozího dílu a blázince Arkham Asylum. Předně se ale Batman už nebude pohybovat jen po chodbách a ve větracích šachtách ústavu pro choré, nýbrž se dostane i na relativně čerstvý vzduch, do ulic a na střechy domů.
Autoři napnuli síly, aby z Unreal enginu vymačkali maximum, což je pro rozlehlé exteriéry důležité. Výsledky už jsou patrné nyní: je to hlavně ohromující, obrovské město s mnoha detaily, jako jsou neonové reklamy nebo chrliči vody v podobě gargoylů. Ti jsou velmi důležití, protože právě o ně se Batman zachytává svým hákem, když se chce vznést na střechy domů. Komu se zachce, může se dostat z jednoho konce města na druhý, aniž by se dotkl země.
Výrazných změn dozná také atraktivní soubojový systém, který tvůrci prezentují na jedné z misí. Batman zaslechne volání o pomoc Catwoman, které ho zavede až do starého kostela. Zde zjistí, že jeho přítelkyni Two Face pověsil hlavou dolů jako návnadu. Záhy na netopýřího muže posílá množství svých pochopů.
Zatímco v předchozím dílu se Batman musel vypořádávat maximálně s šesti nepřáteli najednou, v Arkham City se už vejde na obrazovku protivníků třicet. Ti navíc mohou používat veškeré okolo se povalující předměty. Superhrdina se ale naštěstí přiučil celé řadě nových bojových schopností, které budete moct využít v nelehkých situacích.
V ideálním případě ale Batman své protivníky zabíjí hezky potichu. Obzvlášť tehdy, když se zmocní civilistů jako rukojmích (například doktorů z vězeňské nemocnice). Tehdy je opatrné našlapování dokonce nutné, protože nevinní při každém chybném pohybu umírají. A pak je třeba začít od posledního záchytného bodu.
Když se vrátíme do kostela, kde už se Batman mezitím vypořádal s nepřáteli, uvidíme další hrozbu, a sice odstřelovače, jehož první rána míří vedle. Pak se Batman musí krýt a aktivovat detektivní mód, jenž ho například na základě rozbitých oken dovede k pozici snipera, jehož se pak vydá zlikvidovat.
Detektivní mód už ale nemá být tak mocný jako v předchozím dílu. Autoři to vysvětlují tak, že se s ním Batmanovi nepřátelé naučili žít, a tak už na ně tolik neplatí. Celkově ho bude smysluplné využít na menším množství míst.
Velkým příslibem je otevřená struktura herního světa, v jejímž rámci tvůrci slibují kromě hlavní příběhové linie také vedlejší úkoly. Ostatně, Batman: Arkham City bude herními mechanismy připomínat spíše Assassins Creed: Brotherhood než svého přímého předchůdce. Atraktivita vedlejších úkolů má být garantována tím, že se tyto budou točit kolem známých postav netopýřího univerza. Po této lince byste se zatýkáním "známých firem" měli propracovat až k samotnému Jokerovi, který tu samozřejmě nesmí chybět.
Batman: Arkham City tedy zatím vypadá opravdu dobře, což lze tvrdit s velkou jistotou, protože první díl byl skutečně překvapivým hitem. Dvojka evidentně není nastavovanou kaší, ale smysluplným pokračováním.
