Ryze realtimové strategie, tak jak je známe z dob nedávných, jsou prakticky na vymření. Ke každé hře, jež nese v popisu charakteristik dobře známou zkratku RTS tam doprovází ještě rozvedení všelijakých možností hry, které jsou nejčastěji prezentovány menšími či většími prvky RPG. Ty už se cpou, ať chceme či ne, naprosto všude. Ale není to vždy k neprospěchu věci, vždyť stačí vzpomenout na nedávný a nutno říci, že rovnocenný mix RTS a RPG – Spellforce. V případě, že půjdeme ještě o trochu dál do historie, jistojistě narazíme na klenot jménem Warcraft 3, jenž sice RPG obsahuje spíše jako kosmetický doplněk, ovšem kombinaci těchto žánrů svým způsobem rozpoutal, přestože pak zůstal trochu stranou. Právě ke třetímu Warcraftu je dnes propíraná gamesa Battle Mages nejčastěji přirovnána a nutno říci, že se tato srovnání příliš nepletla, tedy alespoň co se týče na první pohled viditelného provedení. Časem však pochopíme, že tato hra ruské výroby, na níž si vydavatel Buka
Entertainment nechává nebývale záležet, je od svého vzoru trochu odlišná, i když na samotnou náturu hry to překvapivě zase až takový vliv nemá. O tom ale později.
Nyní stojí za to zmínit se o příběhu, který je, jak již zkušenému oku název napovídá, prachsprostou variací dobře známých fantasy zápletek. Pokud byste hledali něco nového, asi byste se nepěkně zapotili, protože se jedná o dočista nadlidský výkon. Ono je však otázkou, zda v této oblasti jde ještě vymyslet něco neotřelého a především, zda si to široká veřejnost, která ještě nemá tolik zkušeností jako hardcore hráči, přeje. Každopádně se prostřednictvím intra, které využívá jakýchsi rádoby starobylých a především statických svitků, tudíž se nemůže velkolepým filmovým scénám Warcraftu 3 rovnat, dozvídáme, že odjakživa se ve smyšleném fantasy světě stará o mír mocný krystal ukrytý kdesi uprostřed země. Jedině díky jeho 
auře mohou v relativním přátelství fungovat mnohé rasy. Jedná se především o lidi, elfy a trpaslíky. Posledně jmenovaní se časem oddělili a vytvořili si podzemní města. Odkudsi, zřejmě z oblasti chaosu, jež je umístěna za branami blahodárné aury přišel temný čaroděj, který elfům zajistil neuvěřitelnou prosperitu a růst. Časem tato vznešená stvoření zjistila, že svět, jehož planiny obývají, není tak docela jejich domovským. Za jeho hranice se však mohou dostat jen zničením zmíněného krystalu, což by mimojiné rozpoutalo temnotu po celém kraji. Proto začnou lidé proti někdějším spojencům zbrojit a světe div se, nápor se jim přes mohutné ztráty podaří zastavit. Elfové jsou takřka vymýceni a do života přeživších se vrací opět kýžený pokoj.
Hráč by ale v takovém případě neměl co na práci, a proto časem začne hrozit mnohem větší a vzhledem k zdecimovanosti lidské armády strašlivější nebezpečí, jelikož ďábelský mág se s porážkou nehodlá smířit, tudíž se rozhodně povolat hordy nemrtvých, které rázem začnou okupovat 
mírumilovné vesničky a pobíjet obyvatele, kteří se sami nezvládnou ubránit. Lidem s postupem těchto strašlivých sil zbývá již jen několik měst a jejich páni se rozhodnou boj nevzdat. Nerovný boj, na jehož konci bude, a myslím, že to můžu prozradit, slavné vítězství tak začíná. Děj má naštěstí minimálně dobře položenou hlavu a patu, takže k nějakým přehnaným nelogičnostem nedochází. Na druhou stranu musím říci, že si s propracovaností příběhu autoři mohli přeci jen pohrát o trochu více, jelikož těch několik málo „překvapivých“ okamžiků vážně k udržení větší pozornosti nestačí. Pěkným důkazem, že i ve fantasy prostředí jde vymyslet náležitě atraktivní, byť neoriginální, zápletku je již zmiňovaný Warcraft 3. Že si z něj tvůrci poučení brali, dokazují prakticky stejným způsobem režírované in-game animace, jež však oplývají horším fontem písma a pokulhávají i v samotném obsahu, který musí být vzhledem k plytkému příběhu nutně o ničem a také že z větší části je.
Na počátku je třeba si jako čerstvý absolvnet magické školy zvolit jedno ze zaměření(zelená, červená a modrá magie), které se ve třech případech točí okolo magických oborů a v jednom musíme vzít zavděk obyčejným vojevůdcem, jenž jednoduše nesplnil podmínky nutné k tomu, aby se dočkal magických sil. Rozdělení je příjemné a aspoň trochu přispívá k možnosti znovuzahrání, i když díky nijak výjimečným prvkům hry ho využijí asi jen ti největší vytvrdlíci. Přesto se pokus o ozvláštnění musí pochválit. Navíc přímo souvisí s rozvíjitelnými RPG statistikami postavy. Na ty je kladen poměrně značný důraz, ale nějaké široké větve vlastností a schopností ani omylem nečekejme. Pozitivním ale je, že upgrade vlastností se přímo projeví ve hře a je tak důležité dobře si rozmyslet vývoj charakteru, který na vlastní jednotky shlíží shůry a můžete si spustit i jeho symbolickou přítomnost. Nějakých přehnaných chyb se sice těžko dopustíte, ale je příjemné, pokud taktika koresponduje s namakanými schopnostmi, jež jsou navíc doplnitelná o mocná kouzla, která nabudou na důležitosti především v pozdějších fázích hry. Za zmínku
stojí ještě inventář hrdiny, kde se skladuje všemožné harampádí nalezené či nakoupené v průběhu hry.
Ještě doplním, že zkušeností bodíky se získávají především za prosté zabíjení nepřátel ale také za splnění určitých úkolů. Na těch hra stojí a padá, přesto žádné novinky oproti zavedeným schématům nehledejte. Naštěstí nejde jen o ničení nepřátelských stanovišť, ale i o různé doprovody, obranu důležitých měst atd. Když už jsme u toho sbírání zkušeností, je dobré vědět, že podobným postupem prochází i samotné jednotky, i když to nemůžete nijak ovlivňovat. Pro mágy je nejdůležitější esencí jistě mana, kterou ale využijí všechny čtyři typy hrdinů i na činnosti trochu prozaičtějšího rázu. Ve hře totiž není přítomný klasický fog of war, tedy opar nad neprobádaným územím, jež je možné vidět naprosto celé, ovšem bez nepřátel, ti se zjeví až po víceméně bezprostředním kontaktu. Ale i samotné prohlížení mapy se pro taktické čachry celkem hodí a zřejmě proto není zadarmo, nýbrž stojí zmíněnou manu. Tedy jen v tom případě, že hráč v prohlíženém okolí nemá vlastní jednotky.
Hlavní odlišností od jiných strategických her a především od posledního Warcraftu je absence jakéhokoliv mikromanagementu, tedy výstavby základy a těžby surovin. Posledně jmenované buď nalézáte nebo dostáváte za odměnu. Nejvýznamnější využití zdrojů spočívá v posílení vlastní armády o žoldáky, jelikož jinak je přísun nových mužů dosti omezený. Sem tam se k vám někdo přidá i za dobré slovo, ale nikdy nevíte, kdy se tak stane, takže je nutné si armádičku hlídat zuby nehty a nepouštět se do předem prohraných bitev. Ty jsou občas celkem náročné, navíc těžko odhadovat, co na vás čeká příště. Misí není nijak přehnané množství, jedná se o nějakých patnáct kousků, ale na druhou stranu obsahují vícero úkolů k vyřešení. Mínusové body získává hra za celkovou zdlouhavost a rozvleklost, která je především zpočátku nepříjemná. Nic moc se neděje, akorát jste vždycky někam posláni, tam cosi vymlátíte, vrátíte se pro odměnu a akci opakujete v bleděmodrém. Zachránit by to mohly povedené 
boje, naneštěstí ani od nich nemůžeme čekat nic zázračného. Jednotek není nijak přehnané množství, přesto se dají označit za veskrze využitelné, ať už ti magičtí či klasičtí a kupodivu je možné využívat i taktických výhod v podobě různých převýšení, ale samotné potyčky jsou nezáživné a především nepřehledné. Do předních linií pošlete bojovníky na blízko a všechno kryjete z dálky dopadajícími šípy. Když se strhne mela, je už hodně těžké něco vymýšlet. Sice je zde možnost pauzy, kdy můžete v klidu zadat rozkazy, ale po novém rozjetí hry si jednotky začnou stejně dělat, co je napadne. Velký podíl na tom má i pokažená kamera, s níž můžete v 3D prostředí tak nějak manipulovat, ale nikdy se vám nepovede nastavit optimální pohled, což je docela tragédie. Nepotěší ani automatické formování bojovníků do formací, s nimiž se sice v globálním měřítku lépe manipuluje, ale při bojích se starají spíše o záporný efekt.
Co se týče celkové grafické stránky, tak zase tak špatná není, i když úrovním by větší živost a 
náplň vůbec neškodila. Vypadají totiž trochu stroze. Naopak detaily jednotek se docela povedly, ale autoři se při jejich tvorbě dvakrát neodvázali. Narazíme tak veskrze na klasické archetypy, a to jak co se týče vzhledu, tak funkčnosti. Interface je víceméně v pohodě. Největší výtku bych v této oblasti směřoval asi na minimapu, která je celkem nicneříkající, navíc je s ní problematická a většinounepoužitelná interakce. Z technického hlediska je bez větších výhrad provedený asi jen zvuk a hudba, jíž by více motivů nezaškodilo, přesto v tomto těžko ovladatelném titulu působí jako balzám na duši. Zpočátku může příjemným dojmem působit i umělá inteligence, a to především ta nepřátelská. Protivník se snaží útočit na lučištníky apod., ovšem časem pochopíte, že to zdaleka není pravidlem. Dohromady jsou Battle Mages typickou šedou myší ve strategickém žánru, která může zaujmout akorát na dnešní poměry pořád ještě poměrně velkým zaměřením na RPG. Od začátku vývoje bylo celkem jasné, že nepůjde o nic světoborného, přesto se dalo mnoho věcí udělat lépe, tak, aby šlo o mnohem příjemnější zábavu. Takhle jde pro většinu hráčů o spíše zdlouhavou, špatně ovladatelnou a nudnou záležitost, která si zaslouží doporučení jen pařanům, kteří většinu podobných her projeli a nemají co hrát. Pokud někdo snad nehrál Warcraft 3, berte ten, navíc za velmi výhodnou cenu. Spellforce zase nabízí o něco odlišný zážitek, ale rozhodně kvalitní.
Vzhledem k neschopnosti autora recenze vytípat z Battle Mages obrázky, budete muset vzít zavděk ilustracemi, které pochází z ruské verze, ale naštěstí jsou až na texty totožné s konečným vzezřením hry, jež se vám případně dostane do rukou. Ještě jednou se za toto nedopatření omlouvám a děkuji za pochopení.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
