Robotický odstřelovač, humanoidní houba. První dojmy z hraní Battleborn

  • 0
(Od zpravodaje Bonusweb.cz) - Vyzkoušeli jsme novou značku Battleborn od zkušených Gearbox, kteří mají na kontě oblíbenou sérii Borderlands. A co jsme viděli, se nám moc líbilo.

Jak ukázalo spíše chladné přijetí datadisku Pre-Sequel, série Borderlands je momentálně zcela vytěžená a je nutné ji na chvíli odložit k ledu. Co s tím? No přeci udělat něco podobného a dát tomu nový název.

Divný a divnější

Battleborn si bere inspiraci z dnes tolik populárních MOBA her (multiplayer online battle arena). Souboje dvou týmů o pěti hráčích ale mají být daleko akčnější, a to především díky přímému ovládání postavy z pohledu vlastních očí. Na hodinové předváděčce na E3 jsme překvapivě neviděli z kompetitivního multiplayeru vůbec nic a prezentována byla pouze týmová kooperace v příběhové kampani.

Battleborn

Zápletka o bojích na planetě Solus, kam se uchýlily zbytky mimozemských ras po zničení jejich domovských planet, smrdí osmdesátkovými automaty, ale naštěstí se ani nebere příliš vážně. Naopak, podobně jako v Borderlands se tu hodně sází na humor, čemuž odpovídá celá stylizace hry. To je patrné už z výběru hrdinů, s nimiž se můžete do hraní pustit.

Celkem jich ve hře bude 25, nám jich ukázali 10 a dlužno říct, že zcela odlišných. Najdete tu samozřejmě klasické prototypy á la svalnatec s rotačákem (Montana) nebo elf s lukem (Thorn), ale většina z nich je dost netradičního typu. Netradičního ve smyslu humanoidní houby, robotického odstřelovače ve fraku nebo čtyřruké zubaté kouzelnice.

Battleborn je prostě pořádný úlet, čemuž odpovídá i grafické ztvárnění. Mám pocit, jako by si autoři dali za cíl využít každou barvu, kterou dokáže monitor zobrazit. Díky tomu je vše přehledné a výrazná stylizace usnadňuje rychlou orientaci.

Akční hody

Po dvacetiminutové pasivní prezentaci jsme se konečně dostali k počítačům. Vybírám si postavu jménem Rath. Hlavním důvodem je popravdě fakt, že doufám, že se mi v následném textu povede nějaká vtipná narážka na našeho bývalého hejtmana. Nakonec se to neukázalo jako dobrá volba. Vtip se evidentně nedostavil a navíc jde o pro hru atypickou postavu, která bojuje na blízko.

Battleborn

Začínáme úvodním výběrem dovedností. Ve hře není žádný klasický strom schopností, místo toho si na každém levelu vybíráte specializaci. Je libo vyšší skok, nebo léčení po každém úspěšném úderu? Rychlejší dobíjení schopností, nebo pasivní vylepšení statistik? Díky tomu nemusím podrobně zkoumat hromadu možností najednou a do minuty mám hotovo.

Přesto už mi všichni spoluhráči dávno utekli, a tak se vydávám po jejich stopách. Aspoň mám dostatek času pokochat se grafikou. Jako ostatně všechno ve hře mi připomíná Borderlands.

Battleborn

Přechod mezi relaxační procházkou a ohněm bitvy je zběsile rychlý. Jelikož mám postavu na kontaktní boj, přeskakuji spolubojovníky a řežu do tlačítka pro základní útok jako zběsilý. Nepřátelé umírají ve velkém, kulky létají kolem uší, zbraně řinčí, a vše okolo vybuchuje – prostě klasická řežba, která mě tak pohlcuje, že přestávám sledovat ukazatel zdraví.

Inu nevadí, alespoň můžu popsat, co se stane v případě smrti. Pokud vám spoluhráči rychle nepřispěchají na pomoc, tak se za pár sekund znovu objevíte na nejbližším záchytném bodu, pokud umře celý váš tým, je zřejmě konec.

Příště už si dávám větší pozor, nevrhám se do konfliktů bezhlavě a po úspěšném útoku vždy na chvíli ustupuji, aby se mi dobyly štíty. Ale především testuji speciální schopnosti, které mám k dispozici. Skok s plošným efektem v místě dopadu se ukazuje jako nezbytnost pro rychlý přesun po bojišti, roztočení do vrtule pak jako ultimátní metoda účinkující prakticky na vše, daní za to je však pomalé dobíjení. Ale hned se hraje veseleji.

Jednotlivé bitvy jsou doplňovány pokyny z vysílačky a postup hrou je hladký do momentu, kdy máme za úkol eskortovat jakéhosi robota. Přiznám se, že tyto mise upřímně nenávidím, jelikož eskortovaná osoba mívá obvykle sebevražedné sklony a jaksi se odmítá přizpůsobit mému hernímu stylu.

Tentokrát vše funguje bez problémů, a to včetně závěrečného souboje s létajícím bossem, při němž si díky neustálé nutnosti poskakovat připadám jako cvičený pudlík v cirkuse. Následuje působivá animace, od autorů dostávám pamětní kartičku s Rathem (…pořád nic…) a už nás od počítačů vyhání další skupina novinářů.

Bezprostřední dojmy? Jak by řekli v Prostřenu: „Já sice tyhlety nový výmysly moc nemusím, ale musím uznat, že tentokrát se to docela povedlo.“ Battleborn je dynamičtější bratříček Borderlands, u kterého bude zřejmě ještě daleko větší důraz na hru více hráčů, než tomu bylo dříve. Ať už budete s přáteli bojovat bok po boku, nebo proti sobě, bude to podle všeho perfektní zábava. Na druhou stranu hra nepřináší nic nového a je jen otázkou času, než se tohoto žánru všichni nasytí.


Témata: E3 2015