Battlefield: Bad Company

Battlefield: Bad Company

Battlefield: Bad Company – dojmy z hraní

  • 6
Přestože je vojenských akcí snad až příliš, chystají se další a další. Tato by ale mohla stát za to.

Battlefield: Bad CompanyMinulý týden jsme se byli podívat v Londýně na prezentaci společnosti Electronic Arts, kde jsme se mohli seznámit s některými hrami, které tento vydavatelský gigant připravuje pro letošní rok. Jedním z těchto titulů byl i Battlefield: Bad Company. Oznámena byla mimo jiné nová multiplayerová mapa a v rámci prezentace nám pak vedle jiného bylo sděleno, že na rozdíl od předchozích inkarnací této série se bude pozornost Bad Company upínat naprosto rovným dílem jak ke hře více hráčů, tak k singleplayeru. V hratelné formě nám ovšem byl nabídnut pouze multiplayer, ale přesto jsme neváhali a zaujali jednu z osmi strategických pozic u obrazovek s Xboxy 360 a pustili do nasávání atmosféry válečné vřavy.

Žádná z taktik se nejevila jako zcela univerzální.

Ocili jsme se v malé vesnici, v níž byla rozmístěna čtveřice „zlatých beden“. Jednalo Battlefield: Bad Companyse o místa, která se jedna skupina pokoušela vyhodit do vzduchu, zatímco druzí je potřebovali za každou cenu ubránit, čemuž tedy pochopitelně odpovídalo i rozdělení přítomných hráčů.

Úvodní momenty se pochopitelně nesly ve znamení „aklimatizace“, ale po chvíli už začínaly na povrch vyplouvat zajímavé skutečnosti. Jako například poměrně promyšlené navržení mapy, která nepostrádala značnou rozmanitost (domy, vegetace, vodní příkop), ale zároveň nebyl problém si ji během pár chvil načíst a orientovat se v ní. Samozřejmě, že některé strategicky více výhodné pozice, respektive detailní podoba mapy se vám do paměti bude vrývat déle, ale to nic nemění na tom, že po několika málo chvílích si již zahrajete velmi dobře.

Před vypuknutím bojůvky máte možnost zvolit si specializaci vašeho soldáta, od čehož se mimo jiné bude odvíjet i nabídka zbraní. V rámci každé specializace je ale Battlefield: Bad Companydále ještě na výběr několik zbraní, které se od sebe liší například mírou způsobeného poškození, přesností nebo kadencí. K dispozici jsou pochopitelně i nejrůznější třaskaviny a komu by i to bylo málo, pořád je zde možné nastoupit do libovolného dopravního prostředku a jít to nepříteli vysvětlit průraznějšími metodami. Vděčně se jeví zejména možnost kooperace při jízdě terénním vozidlem, kdy klasicky jeden řídí a druhý střílí. Pro rozvážnější povahy pak zde jsou i tanky a obrněné transportéry, které se střelným zbraním libovolného kalibru jen potutelně smějí přímo do ksichtu a je tedy potřeba vytasit alespoň granáty, ideálně bazooku, s níž se míří přeci jen poněkud lépe než s ručně vrhanými granáty.

Poměrně silný je pocit opravdové vojenské akce.

Jisté výhrady ovšem máme k ovládání. To je sice koncepčně řešeno docela zdařile, Battlefield: Bad Companyjelikož se tvůrci velmi rozumně nepouštěli do žádných divokých experimentů, ale přesto to není tak úplně ono. Pohyb je řešen naprosto klasicky jako u každé jiné FPS hry a je zde i příjemná možnost přesnějšího a přiblíženého zaměřování skrz mířidla zbraně. Problém je ale v tom, že se ovládání jeví poněkud nevyváženě. Napoprvé se vám tak třeba bude zdát, že je hodně citlivé. Je sice téměř jisté, že ve výsledné hře bude možné citlivost ovládání nastavit, ale pokud je i v rámci jednoho nastavení citlivost proměnlivá, tak to není úplně ideální. Když jsme totiž přistoupili na citlivost vyšší než by se nám líbilo, přesto jsme zaznamenávali momenty, kdy se při otáčení měnila scéna rychleji či naopak pomaleji než bychom předpokládali z předchozího hraní. Trochu nás taky zaskočil jiný způsob ovládání tanků, ale vzhledem k tomu že vedle pohybu ovládáte i směr věže, se to dá pochopit, nehledě na to, že by asi nebylo dobré, kdybychom takto potenciálně silnou zbraň dokázali ovládat okamžitě díky nějakému zjednodušenému ovládacímu modelu. Bereme toBattlefield: Bad Company tedy tak, že kdo chce ničit, musí se alespoň trochu učit.

Zpět ale k příjemnějším věcem. Líbilo se nám, že i přes nikterak velkou rozlehlost nabízela mapa dostatek možností pro taktizování, které ale pochopitelně začínají již ve fázi výběru specializace, respektive složení vašeho týmu, či při výběru zbraní. Na mapě pak ale je dostatek míst, která lze využít ve svůj prospěch, jako například různá vyvýšená místa, stacionární kulomety a podobně. Příjemné ale je, že žádná z taktik se nejevila jako zcela univerzální, a tak je potřeba často změnit původní plán podle toho, co dělá, či kde se nachází nepřítel.

Poměrně silný je i pocit opravdové vojenské akce, přestože proti sobě stojí třeba i jen malé skupinky protivníků. V tomto konkrétním případě jsme tak sice neměli dojem, že se účastníme rozsáhlé bitvy početných armád, ale jako urputná přestřelka dvou čet o malou vesnici kdesi kdoví kde to působilo docela dost věrně. Nemalou měrou k Battlefield: Bad Companytomu přispívá i technické zpracování, které sice při bližším průzkumu nelze označit za dokonalé, ale na druhou stranu se ona řekněme syrověji podaná grafika ke hře hodí o to lépe. Ze zvuků pak stojí za vypíchnutí hlášky vojáků, zejména tedy těch ruských, které přinejmenším zpočátku dokáží docela pobavit. Celkově se nám tu tedy rýsuje velmi zajímavá vojenská akce, která má šanci oslovit vedle zarputilých militantních taktiků i širší hráčskou obec díky vcelku přístupné hratelnosti. Snad ještě jen aby se odladilo to ovládání a nebudeme moci mít téměř žádných námitek.

Index očekávání: 85%


Témata: Electronic Arts