Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Battlefield? Pchá, Red Orchestra 2 je k hráčům krutá jak skutečná válka

aktualizováno 
Red Orchestra 2 je zvláštní titul. Nabízí velmi realistické zpracování, které je sice svou surovostí atraktivní, odpuzuje však grafickým pojetím i telefonním seznamem technických chyb a nedostatků. Slibuje silné momenty, ale prodejní cena jako by zapomínala na nezávislou podstatu hry a riziko malé hráčské základny.
75

Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad

Platforma: PC
Výrobce: Tripwire Interactive (PC)

  • velmi realistické
  • zajímavá tématika
  • strhující bitvy 64 hráčů
  • zábavná sólo hra
  • málo serverů s dobrou odezvou
  • množství technických chyb
  • cena s ohledem na celkové zpracování titulu

Red Orchestra 2 je jako nezávislý titul vcelku povedený počin, který však táhnou dolů bídná grafika, špatná optimalizace a hora technických chyb. Celkově v nás hra však zanechala pozitivní dojem a titulů s podobným důrazem na realističnost vychází málo. Nezávislé scéně navíc držíme palce.

Herní karta

Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad

Silnou stránkou titulu jsou naopak bitvy v šedesáti čtyřech hráčích na rozlehlých mapách, kde má řada domů několik podlaží a desítky oken i pokojů. Nepřítel tak může číhat opravdu kdekoliv a bez maximální opatrnosti jste jen další ovcí na porážku.

Válečná akce v podobě Red Orchestra 2 rozhodně není pro každého. Míra realističnosti je zde oproti hrám jako Battlefield či Call of Duty o mílový krok dál. Důraz na realističnost s sebou vždy nese pomalé tempo hry a titul se ani v sebemenším nesnaží být k hráčům férový. Jenže byla snad druhá světová válka k někomu fér?

Red Orchestra 2

Lehce podvodná kampaň

Kampaň pro jednoho hráče se soustředí na bitvu o Stalingrad a je rozdělena do dvou částí. V první se hráč snaží dobýt Stalingrad s německou armádou, v druhé ho naopak brání jako jeden z rudoarmějců. Celou kampaň lze označit za přípravu na síťovou hru, o kterou jde v tomto titulu především.

Ostatně vývojářské kořeny tvůrců Red Orchestra sahají do moderské komunity a první titul byl modifikací Unrealu 2004, zaměřený čistě na síťovou hru. A je to cítit i z druhého dílu. Kampaň se totiž drží stejných pravidel hry a cílem je vždy obsadit, nebo ubránit určitý strategický bod.

Těch je na mapě několik a fungují jako záchranné pozice. Pokud například hráčův tým přijde o všechny vojáky, hra končí a úroveň buďto začíná od začátku, nebo se opakuje od poslední záchranné pozice.

Red Orchestra 2

Hra si zakládá na vysoké realističnosti a jedna kulka tak často znamená smrt. U zbraní je navíc třeba nastavovat vzdálenost, na kterou střílí přesně. Hráč obvykle volí mezi stovkami metrů tu, na které by kulky neměly příliš zanášet. Titul zahrnuje také sprintování, kterým je možné se po bojišti přemísťovat rychleji. Běhání je však omezené výdrží vojáků a umožňuje vždy sprint jen na krátkou vzdálenost.

Herní doba kampaně se odvíjí od zvolené obtížnosti a schopností hráče. Průměrně se bude pohybovat zřejmě někde mezi šesti a osmi hodinami, které uživateli přiblíží základní principy a prvky hry. V druhé půlce kampaně se hráč vžije do role sovětského vojáka a většinu misí z nacistické kampaně si zahraje s opačným zadáním. Na některá místa tak bude místo obrany útočit, jindy naopak bránit, co Němci předtím dobývali.

Umělá neinteligence

Po několika úvodních misích hráč získá možnost rozdávat spolubojovníkům rozkazy. Red Orchestře náramně sedí taktická vrstva, ve které jsou vojáci rozděleni do skupin podle výbavy. Těžké kulometčíky je tak možné rozestavit do oken rozbořené budovy, vojíny s protitankovými střelami vyslat skrze zákopy do týlu tankům a přepadové jednotce rozkázat, ať vás následuje.

Red Orchestra 2

Když vše běží podle plánu, je to zábavná akce. Kde však titul značně pokulhává, je umělá inteligence. Spolubojovníci někdy stojí jen pár metrů od bodu, který je třeba zabrat a prostřednictvím rozkazů je obtížné je do patřičné zóny dostat.

Vyvstávají pak nervy drásající situace. Podniknete například vypjatý útok, který vyžaduje běh přes otevřené prostranství a stojí vás půlku souputníků. Kvůli zmatené umělé inteligenci však cílový bod nezabíráte.

Na místě jsou přesně tři vojáci, kteří plní nutné minimum pro obsazení oblasti. A hráč se pak strachuje, kdy jeden z nich padne a šílený útok bude nutné podniknout znovu. K jednotkám však vždy jednou za několik desítek vteřin dorazí posily a zpravidla tak i v případě neúspěšného útoku nebývá nic ztraceno.

Umělá inteligence občas vyvolává i úsměvné situace. Nejednou se například stane, že vedle sebe stojí dva vojáci z opačných armád a křížem střílí na zcela jiné cíle. Čas od času je také možné zahlédnout vojáky, kteří místo akce urputně sledují zeď.

Red Orchestra 2

Překvapivě působivé momenty

Technických chyb je v Red Orchestra 2 vskutku požehnaně. Jen spustit hru často bývá umělecký výkon. Někdy hra totiž pro úspěšné načtení vyžaduje opakované ukončení aplikace. Menu pro změnu nelze ovládat prostřednictvím šipek a není možné přeskočit kreslené filmečky, které hra přehrává před každou misí.

Hráč však zažije i momenty, před kterými je třeba smeknout, a některé úrovně mají velmi silnou atmosféru. Patří mezi ně například polorozbořená noční továrna, ve které se vojáci často plíží mezi zrezivělou sutí a granáty přilétají ze všech stran.

Když pak spolubojovníkovi kulka prostřelí hrdlo a on jen chraptí a svíjí se na zemi v potoku vlastní krve či postřelený kamarád volá "pomozte mi", zmocní se vás pocit bezmoci. Na moment úplně zapomenete, že hrajete hru a virtuálního vojáka litujete.

Red Orchestra 2

Pomalu a nejistě

Testovací konfigurace

CPU Intel Core 2 Duo E8400, 3.0 GHz; GPU ATI Sapphire HD5770 VAPOR-X 1GB; paměť 4 GB DDR2 800 MHz

Síťová hra je to, oč v Red Orchestře 2 jde především. Je krutá a sólo kampaň proti ní působí jako dětské hřišťátko. Návrh úrovní hráče vyloženě vybízí k opatrnému obsazení taktické pozice a k vyčkávání na nepřítele. Zběsilé pobíhání po mapě je tu jen jistou cestou do hrobu.

Modely postav často splývají s prostředím a ležící protivník tak mnohdy téměř není vidět. Naopak běžící hráč je velmi snadným terčem. Do rovnice je třeba započítat i počet hráčů a při zápasu šedesáti čtyř vojáků pak nezbývá než postupovat velmi klidně, nejlépe koordinovaně s ostatními spoluhráči.

Každý voják si musí zvolit povolání. To určuje jeho zbraně a případnou další výbavu. Jsou tu odstřelovači, vojáci se samopaly, vojíni s těžkým kulometem, který je třeba rozložit, ale i velitelé oddílů. Ti mají k dispozici kouřové granáty, jež určitou oblast zahalí do hustých oblak dýmu. Pomáhají tak například na otevřených prostranstvích, kde jsou jinak vojáci pro dobře rozmístěnou nepřátelskou armádu jen pohyblivým terčem.

Red Orchestra 2

Velitelé také mohou zažádat o bombardování a v některých mapách se vyskytují i tanky. Oboje často vyústí v ultimátní masakr jedné z armád. Nejednou se stane, že se hráč opatrně plíží k strategickému bodu či dvě minuty bojuje o malý kus půdy a jeho tělo se z ničeho nic promění v krvavé torzo. Stačí na to jeden výstřel z tanku či "dobře mířený" letecký útok.

Svou komunitu si najde

Red Orchestra 2 je jako nezávislý titul vcelku povedený počin, který však táhnou dolů bídná grafika, špatná optimalizace a hora technických chyb. Pro plynulé hraní mne hra donutila snížit veškeré detaily na minimum. Po takovém kroku však grafika odpovídá zhruba standardu sedm let starých her.

Chyb však v následujících týdnech pravděpodobně značně ubude a příznivci realistických stříleček by se tak mohli potěšit zakoupením titulu v některé ze slevových akcí. Celkově ve mně hra zanechala pozitivní dojem. Titulů s podobným důrazem na realističnost vychází málo a nezávislé scéně držíme palce.

Red Orchestra 2

Hra to však bude mít v konkurenci současných herních gigantů obtížné. Malou komunitu již má, pro našince však mohou být problematické odezvy serverů. Ty se zpravidla pohybují od zpoždění sto milisekund výše, což pro střílečku zdaleka není optimální.

Budoucím majitelům tak nezbývá než popřát šťastnou mušku a inteligentní spoluhráče. Za Stalina!

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

75 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 448 čtenářů





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.