Beetle Bugin alias Beetle Crazy Cup

  • 4
Jsou auta a autíčka, některé jen používáte a některé milujete. Stanou se členem vaší rodiny, staráte se o ně, dobře a dlouho vám slouží, až z nich nakonec je skoro muzeální kousek. Hra, jejichž recenzi vám přinášíme, je povinností pro každého, kdo prožil léta šedesátá a možná zajímavou zábavou pro všechny ostatní. Uvolněte se a nasajte vůni květin, lásky a bručení vzduchem chlazeného motoru.

Beetle BugginNikdy jsem moc neměl rád starý auta. Znáte to, jedete sedmdesátkou za rezatou krabicí, které by už aspoň deset let měla ležet někde na vrakovišti, když tu si její řidič vzpomene, že bude zrovna odbočovat a prostě to tam řízne. Kašle na to, že přes oblak čoudu nevidíte brzdový světla (nebo že by nešly ?), a že odřený lak na vašem bouráku stojí víc než celá ta jeho plečka dohromady. Kdo to zažil, tak ví, o čem mluvím. Platí to bez výjimky pro všechny ty starý škodovky, žigulíky nebo fordy. Pro všechny až na jednu značku, jeden model. Stal se symbolem šedesátých let, květinové generace, a volné lásky a tak okolo :o). Ano, víte, že mluvím o autě, kterého se v různých podobách vyrobilo přes dvacet milionů a pořád se ještě vyrábí, a to nepočítám jeho mladšího bratříčka. Ano, mluvím o brouku - legendě ze stáje volkswagenu, autě kterému jako jedinému nikdy neřeknu stará plechovka.

Brouk se objevil v mnoha filmech, nejznámější byla snad série o Herbim. Broukovi také Xpiral věnovali svoji hru Beetle Buggin. Když jsem ji poprvé dostal do ruky, neočekával jsem od ní nic speciálního. Dokonce můžu říct, že jsem si myslel, že to bude takový ten kousek, co Beetle Bugginnainstalujete, spustíte, kouknete na to, řeknete, že tohle za to nestojí a zase odinstalujete. No co, nainstaloval jsem, spustil a byl docela příjemně překvapen.

Hru samotnou předchází poměrně hezké intro spojující filmové sekvence z různých závodů brouků a záběry ze hry. K tomu všemu klasická muzika ze šedesátých let. Dobře, intro ještě nedělá dobrou hru, tak co tu máme dál. Naskakuje hlavní menu, chci si nejdřív zajezdit tak volím Quick Race.

A teď jak dál, nabízí se mi Jump, něco jako skoky na lyžích, akorát, že místo lyží a kopce si vezmete brouka, ve vhodnou chvíli odpálíte nitro a hop, kdo přeskočí daný limit, pokračuje dál. Jumpem jsem se bavil docela dlouho, i když se to ze začátku nezdálo, skočit delší vzdálenost je docela těžké, chce to trénink a hlavně vylepšit trochu vozový park. Se základním modelem to moc nejde, trik spočívá jak ve správném najetí do rovinky s rampou, tak především v odpálení nitra (nejlépe double) ve správný moment, aby rychlost při skoku byla co nejvyšší.

Beetle BugginJako druhá varianta je tu Cross, prostě rallycross ala beetle. Řekl bych, že možná nejlepší ze všech jednotlivých soutěží. V žádném případě jej však nelze nepřirovnávat k rally simulátorům. Tohle je čistě akční ježdění po blátivých tratích, kde není o strkanice nouze, ale k reálné simulaci to má dost daleko. Autíčka poskakují, ovládat se dají až po trošce tréninku a i když už mám něco nahráno, musím říct, že v Cross jsem občas vítězil jen o prsa. Trik jsem žádný nenašel, snad jen to, že základem úspěchu je čistě projíždět zatáčky a nenechat do sebe moc strkat.

Třetí variantou broukománie je Speed, okruhový závod na asfaltu a tentokrát opravdu s klasickými kulatými broučky. Jen je trochu škoda, že ovládání je opravdu nerealistické a ani závodění není moc zábavné. Broučci nesedí, jezdí jak chtějí. Asi by to trochu chtělo slevit z akčnosti a přitlačit na simulaci. Speed určitě řadím na poslední místo z celé série soutěží, které můžete jet. Nezaujalo mě.

Čtvrtou volbou je Buggy, závod kombinující Cross a Speed, celkem zábavný, ale na dlouho mi také nevydržel. Zpestřením může být jízda po pláži, nedoporučuji zajíždět moc hluboko do vody.

Beetle BugginKapitolou pro sebe je poslední varianta nazvaná Monster. Kdo se někdy díval na Eurosport nebo hrál Monster Truck Madness, ví o co asi půjde. Opět vše made by beetle. Ovládání je opět trošku slabší, ale opět jde spíše o hratelnost a na ostatní se zase tak moc nehledí. Hraje se o sekundy a každý sražený kužel většinou znamená, že nestihnete daný časový limit. Opět jde spíš trochu o cvik než přijdete na to, jak se která překážka má objíždět.

Těchto pět základních závodů tvoří jádro hry, přičemž kromě Quick Race Beetle Buggin obsahuje ještě mód Championship a Beetle Challenge. Tak jak by se dalo čekat, jedná se o variantu, kdy závodíte o peníze a nakupujete lepší stroje a opět závodíte a tak dokola. Za zmínku stojí snad jen to, že když vyhrajete například v Crossu, můžete peníze investovat do lepšího auta na Jump (pro mě to byla jediná možnost, jak skočit jinak nereálné vzdálenosti nad 100 metrů).

Nezmínili jsme se ještě o technickém provedení hry. Po grafické stránce nečekejte nic převratného, engine si Xpiral ukuchtili sami a je Beetle Bugginto na něm vidět. Hlavním nedostatkem je jeho hranatost, jak autíčka tak okolní prostředí by zasloužila vylepšit. Moji největší kritiku si zaslouží fyzikální model a ovládání vozu samotného. Broučci plavou, kolíbají se a vůbec se chovají divně. Je to škoda, protože je to asi jediná závažná výtka k celé hře, naneštěstí na tom asi nejdůležitějším prvku. Zvuky jsou slabší průměr, hrčení motoru a občas klakson, nic víc. Hudba podkreslující celou hru asi většině z vás moc neřekne, určitě ale stylem sedí k broukům a šedesátým letem obecně.

Celkem můžete tedy jezdit se 17ti různými legendárními modely jako jsou například původní Beetle, Karmann Ghia, nesmrtelná dodávka Combi, ale také i nový New Beetle. Kromě asi dvaceti základních tratí jsou ve hře ještě čtyři bonusové zapadající do koloritu a atmosféry 60s. Jezdí se ve dne, v noci, za různých povětrnostních podmínek, bohužel na chování auta to vliv nemá. Stejně tak ani vzájemná kolize není na vlastním ani soupeřově vozu vidět. Pozitivní je, že hra je velmi plynulá i v maximálním rozlišení (1024x768), dokonce nepotřebuje ke svému běhu ani grafický akcelerátor - pak ale určitě maximálně tak v 640x480.

Beetle BugginBeetle Buggin jako většina závodních her podporuje multiplayer, buď ve split screen modu (dva hráči na jednom počítači) nebo klasicky po lokální sítí (maximálně pro 6 hráčů).

Co říct na závěr. Hodnotit hru jako je Beetle Buggin je poměrně těžké. Určitě sem patří slovo roztomilá, i když trošku neobvyklá závodní hra, ve které najdete všechny možné i nemožné typy brouků. Svým technickým zpracováním určitě nikoho do varu nepřivede. Spousta z vás ji zařadí do šedivého průměru tak jako já na začátku, po chvíli hraní jsem však zjistil, že i ne úplně dokonalé technické provedení nemusí znamenat špatnou hru. Některé nápady, které v Beetle Buggin najdete jsou docela dobré, celá hra pak není podprůměrná, ale jen průměrná.

Beetle Buggin (Beetle Crazy Cup)
Výrobce: Xpiral
Distributor: Infogrames
Minimální konfigurace: Pentium 166 MHz, 32 MB RAM, 200 MB HDD
Doporučená konfigurace: Pentium II 300 MHz, 64 MB RAM, 300 MB HDD, 3D karta
3D karty: ne
Multiplayer: ano
Verdikt: Průměrná závodní hra, která se na druhý pohled zdá být lepší než na ten první.
Hodnocení: 60%


Témata: simulátor